Blatenský fotofestival 2009 - opět podařená akce

Fotografie ze čvrtého ročníku Blatenského fotofestivalu naleznete zde nebo na www.fotofestival.cz.

 Woman v Blatné
            Ačkoli by anglické slovo v názvu již čtvrtého ročníku Blatenského fotofestivalu, a tedy i v názvu tohoto článku mohlo navádět k myšlence, že organizátoři podlehli obecné módě anglicismů v češtině, je všechno opět poněkud jinak. Anglické woman na rozdíl od českého ekvivalentu žena má v sobě obsažené i slovo man, tedy muž. Grafickým zvýrazněním žensky červené slabiky wo a modré man tak vznikla slovní hříčka, od které už nebylo daleko k obohacení loňského tématu, jímž byla žena, o nepostradatelného muže. Jak si kdo téma vyloží, nechali organizátoři na vystavujících. Výsledek potvrdil, že to byla vskutku podnětná myšlenka. V Blatné se sešli dokumentaristé, představitelé výtvarné fotografie i konceptualisté, a stejně přepestré, jako bylo zpracování tématu, se různily i použité technické postupy: od klasické, z filmového negativu zvětšené černobílé fotografie přes barevnou digitální fotografii až po různé zásahy do negativů, jejich skenování a počítačové zpracování včetně inverzních postupů a využití  grafických technik. Přínosným posunem oproti předešlým ročníkům festivalu bylo širší zastoupení výtvarné a konceptuální fotografie a použití nejnovějších technologií. Zřejmě nechtěným, ale pro současnost již typickým jevem bylo také mezinárodní složení vystavujících a návštěvníků akce: kromě češtiny s jihočeským, hanáckým, ostravským, brněnským, pražským a bůhvíjakým jiným akcentem zněla Blatnou slovenština, polština, francouzština i španělština, které záhy přešly do všem srozumitelnější angličtiny.

Sobotní výstavní program byl postaven na třech fotografech, kteří si svou tvorbou již dávno získali mezinárodní renomé: Miloslav Stibor, Vladimír Židlický, Miro Švolík.

             Milovníky klasiky jistě potěšil rozsáhlý soubor ženských aktů Miloslava Stibora. I když zde nebyl vystaven proslulý cyklus pro Henryho Millera a ani jiné fotografie ze 60. a 70. let, tedy z autorova nejpodstatnějšího tvůrčího období, i přítomná tvorba dokládá nejvyšší  výtvarnou úroveň, suverénní technické zpracování i fakt, že autor ani v pokročilém věku neustrnul. Kromě vystavených cyklů Pellítá (V kožešinu oděná), Lapidea (Zkamenělá),  Fryné, Véla, Nuda, Fronta a dalších to dokládá zejména cyklus Bicordia (Dvě srdce), lyrické dvouakty ženy a muže, symbolizující touhu, vnitřní souznění a vzájemnou oddanost.   

            Stejně tak vystavené (foto)grafické listy Vladimíra Židlického mohly být pro mnohé překvapením. Autor ke svým předchozím novátorským postupům (kresba světlem, manuální zásahy do negativu) přidal barvu, malířské postupy a využil i nové technologie, díky nimž výsledný, dokonale řemeslně zvládnutý obraz mnohdy vyvolává v divákovi pochyby, zda se dívá na fotografii či na grafiku. Vystavená kolekce tematicky snad nejlépe naplnila zadání zobrazením roztodivných her nahých ženských a mužských postav (Milá návštěva, Zvláštní  setkání atd.), odkazujícím k vrcholným autorům a obdobím světového malířství (renesance, impresionismus, secese). Myšlenka, že autor by vždy měl usilovat o vrcholnou tvorbu, srovnatelnou s nejlepšími díly historických období, a pokračovat v hledání a vývoji, také byla hlavním poselstvím Židlického podvečerní přednášky.

Zdánlivě naprosto odlišně pracuje Miro Švolík. Úvodní část výstavy zahrnovala jeho starší černobílé fotografie, typicky švolíkovsky vynalézavé, hravé a humorné (Adršpašské skály, Cestou k mame aj.), dále experimentální barevné Květiny slasti, vrcholící v současných půvabných cyklech s dobře vysledovatelným filozofickým přesahem (Od zrodu až do smrti, Mliečna dráha); ty jsou již vytvořeny za pomoci digitální technologie. Velmi zábavné a přitom obsahově hutné bylo i nedělní Švolíkovo setkání s účastníky festivalu, po jehož skončení se všichni spontánně „přelili“ z přítmí blatenského kinosálu na osluněný chodník, aby zde společně vytvořili další ze série „rozpustilých“ památečních hromadných fotografií.

Kontrapunktem k těmto třem „klasikům“ byla konceptuální výstava Miroslava Němečka nazvaná Modly, jejímž cílem nebylo předvést fotografii autorskou (autor pracoval s barevnými fotografiemi získanými z médií), ale konfrontací momentek gest světoznámých fotbalistů s lascivně podbízivými fotografiemi anonymních žen přimět diváka k zamyšlení  nad principy a důsledky vztahů obou pohlaví  v současné globalizované a konzumní společnosti. Zde je třeba pochválit odvahu a výtečnou dramaturgii hlavních organizátorů  výstav Pavla Štěrby a Kamily Berndorffové.

Na výstavu pak volně navázala nedělní přednáška dosud ještě studující Markéty Kubačákové, nazvaná Přesahy fotografie, jejímž tématem bylo seznámení s historií a současností fotografické tvorby na rozhraní s jinými kulturními obory, jejich vzájemné ovlivňování, prolínání a využívání obdobných principů (konceptualismus, záměna objektu a subjektu, časové posuvy, změny kontextu, manipulace se skutečností atd.) Obsahově náročná přednáška byla důležitá pro pochopení dalšího vývoje fotografie a nesporně také dokládající, že zde roste nová výrazná osobnost v oblasti fotografické historie a teorie.                 

            Skvělou úroveň měla letos i Otevřená scéna, na níž své vidění současnosti představili Markéta Hritzová, Kamila Berndorffová, Tomáš Klepal, Sylvie Nikko Biernacka, Jonáš Richter, Eva Stanovská, Magda Veselá, Michal Dvořák, Martina Ředinová a Jiří Franc. I zde se mohl divák setkat s nejrůznějšími fotografickými postupy, s dokumentární i reklamní fotografií, konceptem i fotografickým komiksem… Bohužel zde nemáme prostor pro podrobnější rozbory, byť by si je vystavující nepochybně zasloužili. Zájemce proto odkazuji na katalog festivalu a další sledování těchto nadějných i již zavedených fotografů. 

            Ještě jednu osobnost letošního festivalu nelze opomenout, i když se nejedná o fotografa. Folkový tvůrce, muzikant a zpěvák (také jogín) Pepa Nos propojil svými písničkami jednotlivé vernisáže a přednášky s porozuměním, vcítěním a okouzlujícím osobním šarmem a přidal tak celé akci všemi intenzivně prožívanou pospolitou atmosféru.       

            Letošní ročník Blatenského fotofestivalu se tedy rozhodně povedl. Díky společné práci fotoklubu KAMFO Blatná, Městského muzea Blatná, Městského úřadu Blatná a za pomoci dalších partnerů a sponzorů (viz katalog festivalu), kteří jsou a budou i pro jeho další pokračování rozhodující, se podařilo z Blatné vytvořit domácky přívětivé místo pro setkávání  lidí různých generací, původu i životního a uměleckého směřování, kde vznikají nová přátelství, klíčí nápady a další motivace k tvorbě a zůstávají nezapomenutelné zážitky. To vše dokládá skutečnost, že do Blatné znovu přijíždějí vystavující z předešlých ročníků i amatérští fotografové z nejrůznějších míst republiky i nadšený výrok Mira Švolíka, že se mu sem moc nechtělo, ale nakonec tu uskutečnil svou nejkrásnější výstavu!  

                                                                                        Pro Blatenské listy Ivana Capoušková

 ---------------------------------------------------------------

A co říci závěrem za organizátory (čili za nás)

Tož, chvíli to vypadalo, že žádný fotofestival ani nebude. Ne, že by nebyla chuť. Ale v rámci všeobecné "krize" jsme v letošním roce neobdrželi ani korunu dotací z Ministerstva kultury ani kraje. Přesto, že většinu prací zvládnou členové fotoklubu zdarma, je stále dost věcí, které je třeba zaplatit. Děkujeme proto všem přátelům kultury, kteří svými příspěvky (ať již v naturální či peněžité podobě) umožnili, že se 4. Blatenský fotofestival mohl vůbec uskutečnit.

Děkujeme p. Milanu Žílovi za stylovou ochutnávku vín, která stejně jako v letech předešlých přispěla výrazně k příjemné atmosféře celého festivalu.

Jaroslav Kortus, předseda fotoklubu KAMFO Blatná

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz