Test Nikon D2x

Pár slov úvodem aneb jak jsem se dostal k Nikonu D2x – pro pamětníky

10. 3. 2005

Komu je méně než 35 let - úvod nečtěte a přeskočte si rovnou sem :)

        Možná to někomu bude připadat poněkud nudné, přesto si dovolím pár poznámek o své fotografické praxi – snad jako alibi, aby mne někdo nenařknul, že držím fotoaparát poprvé v ruce a píši o něm článek.

 Doba analogová

        Ve svých fotografických začátcích se musím vrátit o, bohužel nejen pár, let zpět.  Svůj první fotoaparát jsem držel v ruce v šesté třídě, tj. v roce 1969, tj. ve svých 10 letech. Jmenoval se Pionýr, byl na svitkový film a pokud si pamatuji, měl 2 clony a byl vypůjčený. U jedné hodné paní v sousedství mé tety jsem spatřil poprvé zvětšovák, vyvolávací tanky a ucítil tu zvláštní vůni kyselého ustalovače v zatemněné kuchyni. Odtud byl již jenom kousek k zakoupení fotoaparátu zn. Corina, opět na svitkový film. Musím přiznat, že fotografie z tohoto aparátu za 130 Kč nebyly valné, plastová čočka a stanovení expozice odhadem udělaly své – ale neznechutily mne. Naštěstí mi tento fotoaparát někdo na plovárně ukradl a tak jsem čekal až do vánoc na svůj další – Smena 8m, tentokrát již na kinofilm. Přibylo clon a časů a nastala doba seznámit se s tím, že existuje pojem expozice a ne jenom „sluníčko“ a „zataženo“. Na tento fotoaparát za 300,- Kč mohu pět jenom chválu. Dělal jsem s ním zvětšeniny formátu 30x40 cm při použití filmů Orwo NP 15, 20, 22 (a že nebylo lehké je sehnat).

        Vývoj po základní škole byl poměrně rychlý – vlastní zvětšovák Magnifax 3 a kompletní vybavení fotokomory, které jsem dotáhl až na svou dobu výborné vybavení včetně pozitivního expozimetru a stojanové leštičky 50x60 cm. Snad nejkrásnější na tom bylo, že většinu peněz na vybavení jsem si opět musel vydělat fotografováním. „Zabavil“ jsem též své tetě Flexaretu VII a začal si nenápadně půjčovat tatínkovu Exaktu Varex IIb (plátěná štěrbinová závěrka!). A přišla první zrcadlovka – fotopuška Zenit E se dvěma objektivy – jeden byl tuším Helios 50mm a druhý teleobjektiv 300mm. Na svou dobu výborná optika a snad jedinou vážnou nevýhodou bylo, že jevil sklony k samočinnému otevírání zadní stěny, čímž uživatele nutil k neustálému opakování stejných záběrů po výměně filmu.

A na scéně se objevují východoněmecké Praktiky – nejdříve MTL3, později PCL3, ale nanic jiného než základní objektiv nezbyly peníze. Zde jsem se poprvé setkal s vymožeností jménem zaostřovací klín v hledáčku s matným mezikružím – dodnes nechápu, proč tato vymoženost není ani u zrcadlovek za 100.000,- Kč! Nepoznal jsem od té doby lepší způsob přesného zaostření.

       Přesun na školu do Prahy mi přinesl spolu s objevením velkoměsta i fyzické setkání s prodejnou Tuzexu s věčně postávajícími veksláky – bony, bony, bony už za pět. A tehdy jsem se poprvé zamiloval do zrcadlovky Chinon CE4, za kterou jsem v Tuzexu obětoval téměř všechny své studentské penízky – mám ji dodnes – prožila toho se mnou tolik, že se jí nedokážu zbavit. Objektiv se světelností 1,4/50 mm odváděl skvělou práci a současně je to Pentax bajonet, takže od movitější známých fotografů bylo možné zapůjčit na chvilku i jiné objektivy. Snad shodnost bajonetu mne vedla k nákupu dalšího přístroje Pentax ME Super s prvním transfokátorem 40-80 mm (fotí výborně dodnes). A pak přišla první velká pauza – rok 1989 mne zastihl v roli učitele výpočetní techniky zcela nepřipraveného, leč odhodlaného začít podnikat, tj. starat se sám o sebe. Vše ostatní šlo stranou, bohužel včetně fotografování, na které již nezbýval čas a i vybavení fotokomory bylo rozprodáno (škoda), protože v paneláku není kam dát. A tak se mnou zůstala jedna zrcadlovka na kinofilm a přechod na barevné filmy s péčí či spíše nepéčí tehdejšího zpracovatele barevných fotografií v Teplicích, který byl jako jediný schopen zpracovat Orwocolor NC 19 Mask. Barevné fotografie to byly, bohužel se reálnými barvami to nemělo mnohdy nic společného. Další značky filmů (Agfa a Fuji) byly silně podpultové zboží, ale občas se zadařilo. Snad jen nástup prvních minilabů přinesl změnu – již se nečekalo na fotografie 14 dnů. Nicméně mne tento způsob zhotovování fotografií bez mé účasti příliš neoslovil a tak jsem služeb využíval zřídka pro běžné rodinné fotografie, které jsou povinnou daní rodině za svolení k investování do nákupu něčeho nového, když do staré ještě fotí. Tento stav setrval až do objevení prvních kompaktních digitálních fotoaparátů.

Doba digitální

         Kráčíme s dobou, řekl jsem si a za tehdy nekřesťanských takřka 30 tisíc zakoupil svůj první digitální fotoaparát – byl to Olympus C900 ZOOM, měl 1,3 mpx a více již dnes nevím – co si ovšem pamatuji, bylo zděšení z pomalého náběhu, pomalého zaostření, zpoždění spouště a nutnost tu potvoru neustále krmit akumulátory. Hezká technologie v plenkách.

        Po dvou letech jsem jej věnoval svému synovi a pořídil Canon PowerShot Pro 90 IS – to už bylo lepší – výkonný akumulátor, 2,6 mil.bodů, optická stabilizace obrazu – ale ouha – elektronický hledáček (kde je má zrcadlovka!), zpoždění spouště již menší (kde je má zrcadlovka!), pixelizace fotografií větších rozměrů (kde je má zrcadlovka!). A tak jsem začal opět pošilhávat po zrcadlovce, tentokráte digitální. Jak řekl klasik „vývoj probíhá po spirále, pouze na jiné kvalitativní úrovni“. V tomto případě snad budeme hovořit o jiné technologické úrovni, abych nerozproudil debatu o srovnání kinofilmu a digitálu.

     Diskuse o tom, že digitální zrcadlovka nemůže nikdy nahradit kinofilm jsem přežil v klidu, maje v paměti stejné diskuse o tom, že na kinofilm nelze pořídit kvalitní fotografii, protože každý, kdo to myslí vážně, fotí na svitkový film 6x6 a více (ale to již zavál čas stejně jako bony a porozumění slovenštině a ruštině u dnešní generace). Snad jen horentní sumy požadované za Olympus E10 a E20P mne odradily od nákupu těchto přístrojů, spolu s nemožností výměny objektivů. A už jsme skoro v reálu – své zkušenosti s exponováním několika tisíc kinofilmů (v dobách největšího rozmachu jsem kupoval jenom černobílou metráž) a několika tisíc digitálních záběrů mne přivedla k myšlence návratu ke zpracování fotografií, otevření obchodu s fotoaparáty a zakoupením nového zvětšováku ve formě digitálního minilabu (snad jen ta cena byla trochu jiná).

       Zakoupení první digitální zrcadlovky Nikon D100 s pár objektivy nebyla ve srovnání s cenou nového „zvětšováku“ nikterak velká investice a zakoupení těla D70, aby nebylo nutné stále přehazovat objektivy (a manželka měla také foťák, který mne nebude rozčilovat), vyplynulo jaksi samovolně. Potom již jenom drobnosti, jako jsou karty, čtečky, databanka, filtry, blesky apod. A hurá! Jsem zase tam, kde před 20 lety, ovšem na jiné technologické úrovni. (Minimálně na pár dnů jsem měl možnost si vyzkoušet i další digitální zrcadlovky (Canon 300D, Pentax istD (ten se mi líbil!), Olympus E1 – nic proti nim nemám, jen to, že mám už Nikony s příslušenstvím). Po pár tisících fotografií a zkušenosti s těmi dvěma Nikony, které pokládám za velmi vydařené přístroje, se stala věc, která se neměla stát. Dostal se mi na pár hodin na veletrhu do ruky Nikon D2x a vyloudil jsem tajně i pár snímků, které s tímto přístrojem byly pořízeny (omlouvám se tímto mladíkovi na stánku Nikon, který odolával skutečně dlouho, ale nakonec jsem jej tak otrávil, že mi to CD raději udělal). Jistě si někdo položí otázku, proč si pořizovat D2x, když máte D100 a D70. Když si jej na pár hodin vezmete do ruky a následně se podíváte na snímky, budete to vědět. To není honba za megapixely (i když, hodí se někdy každý, že?) nebo snaha vlastnit za každou cenu novinku. Je to fotoaparát, který padne do ruky jako ulitý – všechny smysluplné ovládací prvky jsou vyvedeny na těle fotoaparátu a přesně tam, kde mají být. Přehledné displeje, vynikající rychlost snímání, zkrátka opět něco, co se dle mého názoru Nikonu povedlo (a není to jen můj názor). Velice těžko budete na fotoaparátu hledat něco, co vás omezuje v „tvůrčím rozletu“. Je to fotoaparát s velkým F, u něhož je podrobné prostudování manuálu svatou povinností. Historii máme za sebou a otevíráme krabici…

Konec úvodu, otvíráme krabici

Vybalujeme

V dalším textu budou popisovány rozdíly pro uživatele D100 či D70 – pro stávající majitele D1_ a D2_ sérií fotoaparátů jsou již některé věci samozřejmostí dlouhou dobu.

          Při vybalování běžných součástí D2x jsem ocenil návod v češtině – ne kvůli tomu, že tam je, což je samozřejmé, ale proto, že se již nerozpadá při prohlížení, jako ten u D70, ze kterého mám dnes směs volných listů.  Ostatní je stejné jako u D70 či D100 – navíc snad pouze další vyměnitelná matnice (čirá – v přístroji je z výroby jiný typ – o tom však dále). Při prohlížení přibalených programů jsem ovšem strnul – také očekáváte, že u této kategorie přístroje bude běžnou součástí nejen program Picture Project, ale také Nikon Capture? Tak to očekáváte marně! Přitom se dá s jistotou předpokládat, že uživatel této kategorie přístroje bude fotit ve formátu RAW! To je ostuda, ostuda, ostuda!!! Připadá mi to stejné, jakou zakoupit nejnovější model Mercedesu s tím, že rezervní kolo si můžete koupit zvlášť. Nebo si u Nikonů myslí, že NC není nejlepší a chtějí dát kupujícímu možnost výběru z jiných programů? Nesmysl? Ale vypadá to tak. Nikon Capture je ovšem velmi dobrý program, kterému je pouze vytýkána určitá "lenost". To by se ovšem od verze 4.2.1. mělo zlepšit.

         Další součásti jsou řemen Nikon, USB kabel, A/V kabel, nabíječka, akumulátor a pár krytek. Možná by mne osobně potěšila souprava na čištění čipu, hadříček na optiku či jiná potřebná blbost – zatím je na zeměkouli spousta míst, odkud je to do servisu daleko. No, ale dále budou snad pozitivnější informace.

Pořádný kousek

        Pokud jste stejně jako já zvyklí na D70 či D100, velikost a váha D2x na vás jistě udělá dojem (a po celodenním fotografování ve vás dlouho setrvá). Pro majitele D1_, D2_ to novinka nebude – tělo D2X je rozměrově stejné, asi se osvědčilo.

         Rozhodně je tělo navrženo pro větší ruce – dámské ručky většinou po uchopení fotoaparátu na všechny ovládací prvky rozhodně nedosáhnou a sám to mám jen tak tak. Takže baterii do nabíječky a nabít. Baterie byla zcela vybitá, nabití na plnou kapacitu trvalo bez pár minut 2 hodiny. Na baterii je třeba před vložením do fotoaparátu nasadit držák, který zapadne do výřezů na baterii a spolu s ním je možné ji vkládat do nabíječky. Držák tvoří po zasunutí do fotoaparátu součást těla přístroje. Na držáku je umístěna páčka, která držák s baterií ve fotoaparátu jistí proti vypadnutí – ano, vypadnutí. Jakmile páčku odjistíte (otočíte), nic nebrání volnému vypadnutí baterie – třeba na zem. Jistě by se hodila ještě po odjištění podobná zábrana, která je u D70 či D100, kde po odklopení krytu baterie se tato vysune pouze z třetiny a zůstane „viset“. Dovedu se představit situaci, kdy v chvatu baterii vyměním, špatně otočím páčku a při otočení fotoaparátu na výšku letí baterie na zem. Baterie je o hodně větší než v D100 (D70), její kapacita je 1900 mAh (1400 mAh u D70/100) a udávané množství snímků na jednu plně nabitou baterii dle standardních testovacích podmínek Nikon je 850 až 1600 (370 až 1600 u D100/400-2000 u D70) – testovací podmínky jsou srovnatelné. Na rozdíl od D70/100 již nelze jako náhradu napájení použít 3 lithium-iontové baterie CR-2 (jako u D70), ani battery-pack, který jako volitelné příslušenství je možné dokoupit k D100. Největší kapacitou baterií tedy disponuje stále D100, který při nižší spotřebě než D2x umožní nasadit kapacitu 2x1400 mAh, tj. 2.800 mAh (s nasazeným battery packem MBD-100). Ovšem výdrž baterií v D70/100 je neskutečná, dá se tedy předpokládat, že profesionál má nejméně jednu záložní baterii a pokud nebude používat bezdrátový přenos snímků, vydrží mu jedna baterie jistě na hodně dlouho.

Displeje

       Vzhledem k tomu, že fotoaparát má dva stavové displeje, bylo možné část informací přesunout na pomocný displej. Navíc je displej na horní části přístroje větší – méně informací na větším displeji je daleko přehlednější a navíc jsou expoziční parametry zobrazovány větším písmem. Také osvětlení displeje již není řešeno zvláštním tlačítkem vedle displeje, ale nachází se přímo na vypínači, který je kolem spouště. Není tak nutné téměř sundat prst ze spouště, abyste si prohlédli expoziční parametry – osvětlovány jsou současně jak hlavní, tak pomocný displej. Samotné zapnutí fotoaparátu a tím i osvětlení displejů je ovšem trochu namáhavější, než u D70 či D100 – u D2x je páčka zapnutí „připláclá“ k rukojeti a tak zapnutí v rukavicích bude daleko obtížnější a máte-li trochu zpocené ruce, může se stát, že vám ruka po vypínači zklouzne. Má to asi i svou výhodu – při uklízení do batohu či brašny prakticky nemůže dojít k nechtěnému zapnutí fotoaparátu.

Další věci, které zaujmou na první pohled – druhá spoušť s hlavním ovládacím voličem umožňuje pohodlné snímání při držení přístroje na výšku. Všechna ovládací tlačítka jsou výrazně větší. Tam, kde by nechtěné posunutí ovládacího prvku mohlo vést k ohrožení záběru, je aretace kolíčkem – bez zmáčknutí neotočíte. Také otevření krytu paměťové karty je chráněno ještě pojistkou. Na hranolu hledáčku již není umístěn vyskakovaní blesk, je proto nutné v případě potřeby použít blesk externí (vím, že profíci mají k vestavěnému blesku odpor, ale dovedu si představit situace, kdy se vážně hodí). Místo na horní straně hranolu je využito pro umístění čidla pro měření barevné teploty okolního osvětlení. Při snímání ze stativu již nemusíte nasazovat krytku okuláru – uzávěrka okuláru je vestavěná. Chybí také přisvětlovací dioda, která pomáhá u D100/70 k zaostření v šeru. Pokud ovšem zkusíte s D2x zaostřit téměř v úplné tmě, pochopíte, proč tam není – v úplné tmě automatika dokázala zaostřit na „spící“ diodu televizoru. Stejně jako u kolegů si také pomůže při zaostřování při nasazení systémového blesku – doporučen je SB 800, ale chutnají mu i starší verze ze stáje Nikon (některé jiných výrobců jistě také – vybrané modely Sigma, Metz apod.). Mimo ceny jsem zatím ovšem nenašel důvod, proč nekoupit SB 800 nebo SB 600.  Ušetříte si spoustu problémů s lovením informací o vzájemné kompatibilitě zařízení. Způsob nastavení ISO, kvality a vyvážení bílé barvy je vyřešen dle mého názoru ještě poněkud lépe než u D70 – tři speciální tlačítka jsou umístěna pod displejem na zadní straně – rozhodně tedy lépe než u D100, kdy pro každou změnu některé z hodnot bylo nutné otáčet kolečkem pro volbu  snímacích režimů jako na kolotoči.

      Co mne ovšem zaujalo hned po prvním spuštění závěrky, je její hlučnost - ve srovnání s D70 či D100 je to opravdu rána - jak by také ne, když se zrcadlo musí vrátit v krajním případě zpět 8x za vteřinu. Zní jako prásknutí bičem a pro fotografování v divadlech nesmíte fotit v pauzách mezi monology, upoutali byste asi celé hlediště.

Mikrofon

          Na fotoaparátu najdete i nové tlačíko, označené mikrofonem. Jak užitečné! Umožňuje přidávat k jednotlivým fotografiím zvukové poznámky o délce až 60 sekund! Poznámku lze namluvit buď přímo při fotografování k poslednímu snímku nebo v režimu prohlížení, kde lze jednotlivé poznámky i mazat či „přemluvit“. Poznámky se ukládají jako zvukové soubory ve formátu WAV pod stejným jménem, jako má daný snímek, pouze přípona je WAV. Hlasové poznámky lze tak přehrát na libovolném počítači s Windows, přímo fotoaparátem nebo přes připojený kabel na audiozařízení. Doba 60 sekund je skutečně více než dostatečná – za tuto dobu se mi podařilo namluvit v klidu jednu celou stránku manuálu zaplněnou textem. Můžete si tak namluvit parametry snímku, které se neobjevují v EXIFu – např. nasazené filtry, podmínky fotografování apod. Pokud se vydáte na zahraniční fotografické cesty, které probíhají formou expedic a jejich program je většinou nabitý, nemáte při fotografování čas si poznamenávat do zápisníčku místo fotografování a večer před spaním máte starost spíš o vyčištění fotoaparátu, stažení fotografií z karet a nabití baterií. Z vlastní zkušenosti vím, že po pořízení několika set snímků si za rok nejsem jist, zda to bylo tam či tam. U D2x máte ještě jednu, ale poněkud dražší možnost – přikoupit si modul GPS, který ke snímku poznamená přesné souřadnice zeměpisné polohy. Pokud by šel nahraný komentář přehrát programem Nikon Capture či Picture Project při prohlížení či editaci obrázků, nemělo by to chybu (a nechápu, proč to nejde – vždyť nahrávání zvukových poznámek není světovou novinkou tohoto typu fotoaparátu).

Obrazový snímač

          To, co zajímá každého asi nejvíce, je kvalita snímků. O kvalitě se vedly již dlouho před uvedením na trh obsáhlé diskuse – bude možné dostat na stejnou velikost snímače (tzv. DX formát), jakou má D100 a D70 dvakrát více pixelů bez výrazného nárůstu šumu? Nikon zde poprvé opustil snímací prvek CCD a nahradil jej CMOS, jak to již učinil před časem Canon u svých profesionálních zrcadlovek. Je vidět, že vývoj CMOS prvků již překonal všechny jejich neduhy, které vedly k používání CCD. Snímače CMOS jsou méně náchylné k šumu, mají menší spotřebu energie a jejich výrobní náklady jsou také nižší. Pokud je pravda, co se píše, tak výrazným impulsem ve vývoji CMOS snímačů bylo jejich používání ve fotoaparátech mobilních telefonů, kde na spotřebě rozhodně záleží. Odborníci předpokládají postupné rozšiřování CMOS snímačů i do nižších kategorií fotoaparátů, které jsou dnes stále ještě osazovány prvky CCD. Výrobcem CMOS snímače pro D2x je firma Sony, která má s tímto čipem velké plány - počáteční výroba běží v počtu 8.000 kusů měsíčně. Efektivní rozlišení je 12,4 milionů bodů, celkové 12,84 mil. Přesná velikost 23.7 x 15.7 mm, velikost bodu 5.49 um. Výstupní kanály: jeden červený, dva zelené, jeden modrý. Nastavení citlivosti z výroby je 100 až 800 ISO. Maximální rozlišení je tedy 4288 x 2848 pixelů.

Vzhledem ke špatnému počasí jsem se rozhodl udělat první testy v interiéru. Výchozí podmínky testu:

• fotoaparáty Nikon D70, D100, D2x

• objektiv Nikkor AF 24-85 mm f 2,8-4 D

• nastavení všech fotoaparátů: pevně clona 16, režim A (časy automaticky přiřazuje fotoaparát), vyvážení bílé - automatické (foceno při žárovkovém osvětlení), všechny hodnoty saturace, zostření atd. nastaveny na normál, pracovní prostor sRGB, stativ, formát obrázků JPG v nejvyšší kvalitě, kterou daný fotoaparát umožňuje.  Expoziční řady při různých citlivostech ISO stanoveny následovně:
  ISO 200, 800, 1600, 3200
  (D70 nemá ISO 100, D100 má ještě ISO 6400)
  Vypnuta jakákoliv redukce šumu ve fotoaparátu (NR OFF), bej jakéhokoliv následného zpracování.

• V tabulce jsou odkazy na jednotlivé soubory - pozor na velikost, doporučuji rychlejší připojení k internetu.

Zkušební snímek byl nasvícen jedinou žárovkou 40W zprava shora. V košíčku je umístěno víčko na objektiv Nikon.

Aparát/ISO	ISO  200	ISO 800	ISO 1600	ISO 3200
D70	D70_200ISO.JPG	D70_800ISO.JPG	D70_1600ISO.JPG	nemá
D100	D100_200ISO.JPG	D100_800ISO.JPG	D100_1600ISO.JPG	D100_3200ISO.JPG
D2x	D2X_200ISO.JPG	D2X_800ISO.JPG	D2X_1600ISO.JPG	D2X_3200ISO.JPG
Výše uvedené snímky jsou v plném rozlišení, respektujte, prosím, jejich velikost při stahování.
ISO 1600
Výhodu 12,4 milionů bodů je možné vidět na hranách písmene - znovu připomínám, že snímky jsou bez jakýchkoliv úprav ve fotoaparátu - bez doostření, bez redukce šumu. Zkusme se podívat do místa, kde se stýkají 3 různě tmavé plochy - levá hrana obrazu přibližně uprostřed - při ISO 1600.

      Krásný obraz si ovšem nejlépe vychutnáte při fotografování do obrazového formátu NEF (RAW). Následující obrázky byly fotografovány stejným způsobem jako předešlé, ovšem na ISO 100 do formátu NEF, též bez redukce šumu a dalšího doostřování. Výřez byl následně převeden v programu Nikon Capture verze 4.2. do nejvyšší kvality JPG, kterou program umožňuje. Pokud si uvědomíte, na jak malou část se díváte, je kvalita obrazu skutečně vynikající. Soubory RAW (pokud je fotoaparátu nastaveno bez komprese) jsou velké cca 20 MB, jejich převod do formátu TIF bez komprese zabírá cca 70 MB.  Zajímavé je, že stačí pouhé otevření obrázku NEF v NC a jeho uložení bez úprav opět do formátu NEF a obrázek je menší o 8-10%. V souvislosti s prací v programu Nikon Capture verze 4.2 musím bohužel konstatovat, že práce některých funkcí je nesnesitelně pomalá a to zejména v těchto oblastech: ukládání souboru v jakémkoliv formátu po změně (nejdéle trvá TIF a je celkem jedno, zda ukládáte pouze malý výřez či celý obrázek) a redukce šumu. Posledně jmenovanou funkci doporučuji spíše provádět např. ve Photoshopu, kde trvá sekundy - v NC minuty. Ostatní funkce programu pracují naprosto bez připomínek, včetně nové funkce D-Ligting na vyjasnění stínů (případně potlačení světel). Tuto funkci má i Photoshop CS, můj osobní názor však je, že v NC pracuje lépe. Veškeré zkušební zpracování jsem prováděl na verzi 4.2., která podporuje formát NEF D2x, OS Windows XP Pro, P4 3 GHz, 4GB RAM a rychlý disk. Práci na pomalejším počítači u takto velkých souborů si nechci představit, ušetřit lze trochu na paměti, kdy pro takto velké obrázky stačí 2GB - i při největším zatížení si program neukousnul více než 1,4 GB paměti. V době psaní tohoto článku je slibována verze 4.2.1., která má být údajně rychlejší (asi to již začalo vadit i programátorům). Pokud si ještě zakoupíte např. výborný skener na filmy (např. Nikon Coolscan V ED s funkcí odstraňování škrábanců, šumu a digitální rekonstrukcí barev, který dokáže též produkovat NEF soubory), bude se vám trochu té paměti navíc hodit. Stabilita programu je dobrá, ani po dvou hodinách testování, co všechno program dokáže, se mi nepodařilo jej shodit, pouze mám dojem, že postupně svou práci stále zpomaloval. Více testovacích fotografií již vkládat nebudu, bude jich za chvíli všude na internetu spoustu.

      Aktualizace k 18.3.2005 - výše uvedená tvrzení k programu Nikon Capture verze 4.2. platí pro editaci jednoho obrázku. Pokud jsem jich přes funkci "Multi image windows" otevřel v náhledu 30 a začal je upravovat, program se v průběhu práce několikrát "kousnul" tím způsobem, že vytížení procesoru zůstalo viset na 100% a přestal odpovídat na jakékoliv podněty. Při práci se soubory z D100 či D70 se mi to zatím nestalo. Také požadavky na paměť po úpravě několika obrázků stouply a program si ve špičce zpracování vyžádal až 2,4 GB paměti. Zdá se, že podstatnou roli zde hraje právě velikost obrázků RAW z D2X (20 MB).

	Výřez ISO 100	Plná fotografie ve formátu JPG (4MB!) - zpracováno v NC (doostřeno...)	Plná fotografie ve formátu NEF (18,8 MB!!!) - zpracováno v NC (doostřeno ....)
ISO 100

        Pokud si pozorně prohlédnete snímky, které jsou pořízeny s D2x (ne, že by to o D100 a D70 neplatilo) bez doostření ve fotoaparátu, patrně vás jejich ostrost neoslní. Dokonce to vypadá (ale to je můj osobní dojem), jakoby nastavení "bez doostření" platilo u D2x doslova, zatímco D70 a D100 trochu podvádí a přece jenom nějakou tu drobnou korekci provedou - dokázat to ovšem nedovedu. Snímky pořízené v režimu "bez doostření" budou většinou vyžadovat následnou úpravu, jemné doostření (ať již v Nikon Capture či Photoshopu apod.) V každém případě ovšem doporučuji provádět doostření až jako zcela poslední úpravu před uložením obrázku do konečné podoby.

        Všimněte se, jak si jednotlivé fotoaparáty poradily s vyvážením bílé barvy - nastaveno bylo automatické vyvážení bílé - za košíčkem byly bílé kartony, částečně ve stínu. Zcela jednoznačně zde vítězí D2x. Vypadá to, že "věrná reprodukce barev i za náročných světelných podmínek", jak tvrdí český prospekt k D2x, bude pravdivá. K tomu slouží tři samostatné snímače, které se starají spolu s 1005 bodovým RGB senzorem pro měření expozice o přesné stanovení polohy a velikosti stínu a osvětlených oblastí. Každý z těchto 1005 senzorů s sebou nese jak informaci o jasu daného bodu, tak o jeho barvě. Ihned po zhotovení snímku, ještě předtím, než dorazí do A/D převodníku (analogovo-digitální), je zapojen algoritmus vyhodnocení expozice, tj. vyhodnotí informace z tohoto senzoru - jas a kontrast scény, místo nastaveného zaostření a vzdálenost - fotoaparát provede následně vyhodnocení a korekce (porovnáním s 300.000 předem uložených expozičních variant!) a teprve poté je převede do digitální podoby (zjednodušeně řečeno). I dle názoru jistě povolanějších, než jsem já, patří jemné a plynulé barevné přechody k výrazným přednostem tohoto přístroje. Jistě se najdou situace, kdy vyhodnocení neproběhne podle našich představ, ale pokud nedojde k "vypálení" jasů, lze stále udělat korekce v počítači, zvláště, fotografujete-li ve formátu RAW (alias Nikoní NEF). Ostatně i v samotném fotoaparátu lze najít velmi bohaté možnosti nastavení.

Prohlížení snímků na displeji fotoaparátu

Po expozici snímku máte možnost si nechat na displeji zobrazit normální nebo RGB histogram - ten bude velice oblíbený např. pro fotografy květin - s červeným kanálem mají digitální fotoaparáty potíže (ostatně tiskaři také), často dochází k jeho "vypálení" - detailní kontrola přijde vhod. Na testovacích snímcích košíčků s ovocem došlo např. k přepálení červeného (a částečně zeleného)  kanálu u nejvíce osvětleného pomeranče. Pokud byste měli k dispozici pouze sumární histogram, závadu neodhalíte. neodhalíte. Hezkou pomůckou je i možnost zobrazení použitého zaostřovacího bodu (stejně jako ve verzi 4.2 programu Nikon Capture, pokud snímáte do formátu RAW) a funkce lupa pro prohlížení výřezu snímku provádí přiblížení téměř na úroveň jednotlivých pixelů - odpovídá téměř písmenu "n" ve výše uvedené tabulce - a ovládání této funkce je snad téměř dokonalé - rychlé, pohodlné a intuitivní!

          Zmíním se na tomto místě ještě o jedné vlastnosti a tou je funkce "High-speed crop". Je to snad poprvé, kdy nějaký výrobce fotoaparátů tuto funkci použil, bude proto na místě si ji trochu přiblížit. Zvláště fotoreportéři (např. při focení sportu) se dostávají do situací, kdy potřebují pořídit rychlou sekvenci snímků (i ostřílení profíci potom přepínají do režimu P-programová automatika). Nikon D2x zvládne v plném rozlišení 12,4 mil. bodů rychlost 5 snímků/sekundu. Mohou nastat situace, kdy bude třeba rychlost ještě zvýšit - a zde se nabízí "jednoduché" řešení - pokud dokáže fotoaparát kmitat zrcátkem ještě rychleji, což je mechanická záležitost (klobouk dolů), je třeba ještě snížit množství zpracovávaných dat. Konstruktéři Nikonu si pomohli tím, že je v tomto režimu snímán pouze výřez středu obrazového pole o maximální velikosti 3.216x2.136 bodů. K tomuto účelu je přizpůsobena i matnice (výměnná) ve fotoaparátu, která ukazuje, co bude fotoaparát v tomto režimu snímat - viz. obr.  Cca 6,8 milionů bodů snímaných v tomto režimu je pořád velice slušný výsledek. V některých recenzích je zastáván názor, že plocha, která nebude snímána by měla být v hledáčku šedě či jinak potlačena - zastávám názor přesně opačný. Takto alespoň vidím, co se děje kolem snímaného záběru - tento princip je např. u téměř všech televizních kamer. Za normálních okolností zobrazuje hledáček 100% snímku - uvítal bych někdy i 120 nebo 130% - na 100% by byl tento rámeček a viděl bych, co se děje kolem záběru.

Co říci stručně k dalším funkcím? Používáte někdo na fotoaparátu zadávání popisu ke snímkům? To je práce pro masochisty, asi tak 10x horší než psaní SMS na mobilním telefonu. Velice potěší výrazné probliknutí zaostřovacího bodu v hledáčku, které je viditelné i při vyšší hladině světla, možnost použití více objektivů než u D100 a D70 (i manuálních) při zachování měření expozice. Synchronizace blesku je při 1/250, tady to chtělo trochu vylepšit, tak snad příště. Ovšem lze využít "rychlé" synchronizace (FP) prakticky se všemi časy závěrky, pouze výkon blesku v tomto režimu je nižší.  Nenechte se také zmást tím, že fotoaparát vytváří formát NEF s 12 bitovou hloubkou, která se ovšem hlásí v programu Nikon Capture jako 16 bitů (a ve Photoshopu též).

           Pokud vládnete němčinou a zvláště angličtinou, naleznete nejen na zde uváděných odkazech dostatek informací, které budou možná ještě podrobnější a možná i mírně odlišné od testů, které jsem k datu (14.3.2005) tohoto článku měl možnost shlédnout. Nic to ovšem neubírá na skutečnosti, že se jedná o jeden z nejkvalitnějších fotoaparátů na trhu, zvláště, pokud jej vybavíte kvalitním objektivem, což by ovšem k tomuto přístroji měla být povinnost :). V některém z dalších pokračování se pokusím porovnat kvalitu setového objektivu k D70 18-70 s objektivem 17-55 DX 2,8. Potom již záleží pouze na vás, zda kvalit tohoto fotoaparátu dokážete náležitě využít. Různé objektivy poskytují při vysokých hodnotách rozlišení různé výsledky, speciálně v případech, kdy je přímo ve fotoaparátu prováděno doostřování obrazu. Algoritmus volby „Auto“ funkce doostřování obrazu obsahuje MTF data různých objektivů Nikkor pro aplikaci optimální míry doostření na jimi pořizované snímky.

          Na závěr snad pouze připomenutí, že žádná špičková technika ještě z nikoho fotografa neudělala. Každý fotoaparát má své technické limity a podmínky použití a ty jsou u dosavadních dvou Nikon zrcadlovek D70 a D100 dosti široké. Jistě se v následujících měsících dočkáme uvedení jejich nástupců s lepšími technickými parametry.

Tato "recenze" si neklade za cíl být úplná a vyčerpávající a vyjadřuje pouze můj osobní názor.

Informace i testovací snímky uvedené v tomto článku můžete používat jak chcete, pokud citujete zdroj. Děkuji. Pokud Vás budou zajímat podrobnosti, najdete je i v návodu - zde - zatím pouze v angličtině.

Pokud objevíte zajímavé informace o tomto fotoaparátu, napište a podělte se s ostatními - děkuji. Na stejnou e-mailovou adresu můžete psát i dotazy k Nikonu D2x. Vynasnažím se odpovědět, pokud mé vědomosti sahají.

16.10.2005 - aneb zkušenosti po 7 měsících

Po několikaměsíčním používání v nejrozličnějších podmínkách (7.000 snímků) mi vadí následující:
- co mi vadí nejvíce je systém přepínání režimů APSM, který se provádí přidržením tlačítka mode a otáčením voličem. Příslušný režim se objeví na horním displeji fotoaparátu. Na prudkém slunci lze těžko jediným mrknutím zkontrolovat, zda je nastaven správný režim, stejně tak v případě, že je přístroj vypnut či není v pohotovostním stavu. V tomto případě je daleko lepší otočné kolečko vedle spouště (ála Minolta, Praktica atd.) - tam stačí mrknout a mám zkontrolováno,
- hluk závěrky skutečně v některých situacích ruší (např. divadla) - je to daň za rychlost snímání, hodil by se např. alespoň jeden "tichý" režim
- při fotografování na výšku nedosáhne palec (alespoň ten můj) na volič režimu přepínání ostřících bodů - musím fotit prostředníkem. Zaostřovací body lze sice přepínat kolečkem u vertikální spouště, ale systémem "chodí pešek okolo", což není příliš rychlé
- musel jsem přehodnotit názor na kvalitu některých objektivů, které se mi zdály na D100 ještě dobré a přikoupit pár kvalitnějších.
- nic dalšího mi nevadí, lépe řečeno, je to vynikající fotoaparát a případnou chybu v čemkoliv je třeba hledat v osobě fotografa.

-březen 2005
Ing. Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz, kortus@mako.cz

Originál: ISO 100, 70mm, 1/160, F6	Slabé zapadající sluníčko k večeru	Originál: ISO 200, 125mm, 1/200, F7.1	Ve stínu v podvečer
Originál: ISO 200, 200mm, 1/160, F6,3	K večeru - zataženo	Originál: ISO 200, 70mm, 1/640, F13	Snímek přímo proti slunci !!!
		První snímek z dvojice je vždy originál, druhý je mírně upraven (minimálně mírně doostřen) ve Photoshopu. Konverze do formátu JPG provedena přes Nikon Capture. Po kliknutí plná velikost (POZOR - od 7 do 12 MB!!!).  Objektiv Nikkor 70-200, 2,8 VR Ostatní parametry společné všem snímkům: Snímání do nekomprimovaného RAW, Expozice Programmed Auto, Metering Multi-Pattern, Exposure Comp. 0, WB Auto, AF Mode AF-S, Color Mode I (sRGB), Tone Comp. normal, Hue 0, Saturation Normal, Sharpening Normal.
Originál: ISO 200, 200mm, 1/200, F7.1	K večeru - zataženo
Dle mého názoru je množství detailů na obrázcích fascinující. Fotoaparát v základním nastavení exponuje velice "opatrně", tzv "na světla". Důkazem toho je fotografie pořízená přímo proti slunci v zapadajících mracích - jas byl tak velký, že prostým okem nebylo možné do slunce v mracích pohlédnout. Kontrastní snímky v protisvětle vždy prověří kvalitu objektivů i fotoaparátů - v tomto případě je výsledek, dle mého názoru, velmi, velmi, velmi - zkrátka úžasný. Pokud již dojde k přepálení světel (dá to práci), lze snímek při snímání do RAW výborně upravit v programu NC. Dynamický rozsah čipu je i bez úprav fotografií vynikající. Celkové vzezření snímků mi připomíná klasický kvalitní kinofilm.

Výše uvedené 4 obrázky jsou z nekomprimovaného NEF soubory převedeny programem Nikon Capture 4,2 do JPG a následně mírně doostřeny ve Photoshopu CS a uloženy v maximální kvalitě. Fotografie podzimního lesa byla upravena před převodem do JPG v programu NC funkcí Dlighting (vyjasnění stínů). Objektiv Nikkor 70-200/2,8 VR. U žádného obrázku nebyly prováděny korekce expozice (mimo lesa - Dlighting).
Tyto snímky jsou pořízeny rovnou do formátu JPG v nejvyšší kvalitě. Jsou mírně doostřeny v programu Zoner Photo Studio 7. Najdete na snímku dřevěných dveří mouchu? Po kliknutí plné rozlišení - pozor na velikost! Fotografováno ve velice ostrém odpoledním podzimním slunci. Objektiv Nikkor 17-55. Ostatní údaje jsou dostupné v Exif.