Exif informace z prvního snímku, další se liší pouze expozicí:
Jméno: DSC_4396.JPG  Typ: JPEG obrázek  Velikost souboru: 2.2 MB  Vytvořeno: 6.10.2007 22:49 Reprezentace barev: YCbCR Komprese: Komprese JFIF Barevný prostor: sRGB Clona: 8.0 Doba expozice: 8.0 s Kompenzace expozice: 0 Blesk: Ne Ohnisková vzdálenost: 35.00 mm Program expozice: S preferencí clony Režim expozice: Automatická expozice Režim měření expozice: Vzorek Vyrovnání bílé: Automatické Rozsah objektivu: 17.00 - 35.00 mm f/2.8 Typ scény: Přímo fotografovaný snímek Ostrost: Normální Kontrast: Normální Sytost: Normální Kontrola zesílení: Žádné Typ snímané scény: Běžná Světelný zdroj: Neznámý Výrobce: NIKON CORPORATION Model: NIKON D3.

Možná se Vám bude zdát šum na 12800 či 25600 ISO nepoužitelný - jako argument k úvaze vidíte vlevo na obrázku světlou plošku, představující výřez výše zmíněných ukázek. Mohu Vás ubezpečit, že většina z vás by měla na zvětšenině 20x30 cm až do 6400 ISO problém poznat, na jakou citlivost byl snímek pořízen. Snímky pořízené na ISO 12800 a 25600 již vykazují skutečně zvýšenou míru šumu, ale šum na 12800 ISO si dovolím srovnat se šumem, který produkuje běžný kompaktní fotoaparát na 400 ISO. Samozřejmě existují scény, na kterých bude šum znát více - i zde ovšem stále platí, že zárukou minimálního šumu je naprosto správná expozice. Zejména zesvětlování podexponovaných fotografií se na šumu dokáže podílet podstatným způsobem. Za zmínku ještě stojí, že expoziční čas byl stanoven fotoaparátem na danou clonu 8 bez jakýchkoliv korekcí - při všech citlivostech je expozice konzistentní a snímek je s minimem úprav použitelný pro zhotovení fotografie. I ve světelně složité scéně jsou přeexponovaná místa naprosto minimální a prakticky se omezují na bodové světelné zdroje. Fotoaparát nezmýlila ani jednolitá černá plocha vody a oblohy, která tvoří odhadem 80% plochy snímku - že by měl fotoaparát ve své expoziční paměti uloženu i scénu osvětleného nábřeží? Kdo ví.

Umíme s vysokou citlivostí zacházet?

Zdánlivě nesmyslná otázka, že? Ale o jejím smyslu začnete přemýšlet v okamžiku, kdy začnete na vysokou citlivost fotografovat s bleskem. Běžná praxe reportážních fotografů je, že si zvolí v daném prostředí (interiéru - vezměme si např. běžnou svatbu) citlivost, clonu a čas a zbytek obstará blesk. Většina z nás si nastavila cca 1/60 až 1/100 s, clonu od 4 do 6,3 a citlivost do 400 ISO - samozřejmě výjimky existují, ale pro tato nastavení byl důvod: byl stanoven takový čas, který lze pohodlně udržet. Clona na průměrnou hloubku ostrosti a tak, aby bylo zachyceno i pozadí snímku a blesk se stačil dostatečně rychle nabíjet. A ISO 400 bylo akceptovatelnou hodnotou vzhledem k míře šumu. Vyvážení bílé bývá v těchto případech nastaveno na "blesk" nebo "sluníčko".  A najednou zde máme možnost nastavit třeba 1600 nebo 3200 ISO a docílit z hlediska šumu naprosto stejných výsledků. Ovšem výsledky z hlediska barevného podání snímků budou velmi odlišné a znalejší již jistě ví, proč.

Je starou známou pravdou, že výslednou expozici s bleskem tvoří vlastně expozice dvě. Vezměme typický příklad interiérové expozice (budu se držet svateb, na nich byl alespoň jednou každý). Kdybychom žádný blesk neměli, vyšla by např. expozice při 1/60 s na clonu 4. My ovšem nastavíme na fotoaparátu 1/100 s a clonu 5,6 a o vysvícení popředí scény se postará blesk. Pozadí snímku, kam již blesk nedosáhne (či dosáhne s velmi malou intenzitou) bude podexponováno o 2EV, popředí bude exponováno správně. Při nastavení vyvážení bílé např. "na blesk" bude barevné podání popředí v optimálním případě správné, zatímco pozadí bude tmavší a jeho barevné ladění bude poplatné stávajícímu osvětlení místnosti (většinou ovlivněné žárovkovým osvětlením). V popředí blesk "přebije" stávající osvětlení. A nyní pro představu nastavíme 1600 ISO, takže 1/100 s a clona 5,6 bude pro tento prostor dostačující osvětlení i bez blesku. Jakmile zapojíme do expozice ještě blesk, bleskne velmi malou intenzitou - a rázem se mění barevné podání snímku, protože existující osvětlení místnosti se již i v popředí projeví velmi výrazně. Při nastavení ještě větší citlivosti a pevně nastavených (např. výše uvedených) expozičních hodnot může dojít i k tomu, že snímek bude celkově přeexponovaný! V těchto případech je proto někdy lepší pracovat v clonové nebo časové automatice, pokud nemáte čas si scénu dostatečně expozičně proměřit. Při zapnutí blesku (v automatických režimech) potom zjistíte, že fotoaparát se snaží stávající osvětlení potlačit o 1 až 2 EV a popředí dosvítit bleskem. Jedině tak může zabránit přeexpozici popředí, když už mu ten blesk vnutíte. Milým efektem je to, že i na vysvícení velkého sálu bleskem stačí při vysokých ISO slabší blesk.

Chování fotoaparátu si přiblížíme na několika následujících snímcích, na kterých si můžeme demonstrovat i schopnost nejnovějších digitálních fotoaparátů, jak vytahovat informace se stinných partií snímků (D-lighting).

ISO 640, 1/160s, f6,3, bez blesku, bez DL (obr.1)	ISO 640, 1/200s, f7.1, blesk SB-400 (obr.2)	ISO 640, 1/160s, f6,3, bez blesku,  DL Normal (obr.3)	ISO 640, 1/160s, f6,3, bez blesku, DL High (obr.4)
Výřez z (obr.1)
Výřez z (obr.2)

Všechny fotografie byly pořízeny v režimu programové automatiky. Ve všech případech se fotoaparát nechal trochu ovlivnit velkou plochou okna v pozadí, ale to zde není rozhodující. U prvních dvou snímků zleva si můžeme dobře demonstrovat chování programové automatiky po zapnutí blesku - expozice bez blesku: 1/160 s, clona 6,3. Po zapnutí blesku fotoaparát zareagoval - nastavil 1/200s a clonu zvýšil na 7.1. Utlumil tak expozici odpovídající okolnímu světlu - tam, kam nedosáhl, je stále stejná "tma" - viz strop. U silně odrazných částí hliníkové konstrukce je jeho vliv zcela jasně patrný. Tam, kde síla blesku nestačila plně na "dosvícení", je patrné snížení expozice pozadí - viz rozdíl mezi provedenými výřezy. Na obr. 3 a 4 je potom demonstrováno použití funkce D-lighting přímo v nastavení fotoaparátu - na snímcích bez blesku. Zesvětlení stínů je zcela evidentní na kresbě stropu. Abych zamezil tonálnímu posunu snímků, bylo nastavení bílé nastaveno pevně na "sluníčko". V této části jsme si tedy demonstrovali hlavně chování blesku v režimu programové automatiky - je dobré vědět, jak se fotoaparát chová. Vliv vysokého ISO na charakter scény - barvy a kontrast si ukážeme v následující části.

Poměr mezi stávající a zábleskovou expozicí

INTERIÉR

Světla je dost i na expozici bez blesku - v těchto případech lze úspěšně fotografovat bez něj, ovšem má to svá úskalí:
- automatické vyvážení bílé barvy nemusí vždy pracovat spolehlivě, zvláště, pokud se v prostoru vyskytuje více zdrojů světla současně - denní světlo, zářivky, výbojky, žárovky,
- zvolený čas nemusí stačit na některé snímky, u kterých se vyskytne pohybová neostrost objektu a nelze příliš zvyšovat clonu, pokud je třeba docílit vyšší hloubky ostrosti,
- vysoké ISO může vnést do snímku šum - někdy je ovšem lepší šum než fotka s bleskem.
Zde je nutné podotknout, že světla na expozici bez blesku je dost vždy, záleží pouze na době expozice - ovšem ne vždy je to použitelné :)

Předností je zachycení atmosféry

	Fotografie je pořízena 1/80s na clonu 4,5, ISO 640 Nikonem D3 bez blesku tak, jak ji pořídil fotoaparát v automatickém režimu. Výhodou tohoto typu snímku je zachycení atmosféry i pozadí bez zvláštních nároků na stoprocentní ostrost. Dynamický rozsah této scény je poměrně značný a fotografie působí trochu tmavším dojmem, protože se fotoaparát snažil zachránit přepálená místa vytvořená bodovými světelnými zdroji.
	Čas 1/160s, clona 6,3, ISO 1000 - expozičně je scéna v pořádku, takto to tam skutečně vypadalo. Nasvětlení pouze sodíkovými výbojkami shora vytvořilo na obličeji nepěkné stíny, zde by již použití slabého záblesku bylo vítané.
	Tato fotografie je již skutečně extrémním případem fotografování bez blesku a vznikla v rámci testování fotoaparátu Samsung GX20, 1/20s, clona 4,5, ISO 6400 bez redukce šumu. Sluší se uvést, že byla skutečně téměř úplná tma. Šlo ovšem o zachycení celkové nálady a prostředí a to snímek splňuje, byť technická kvalita - no, co byste čekali na 6400 ISO - stabilizace snímače ovšem odváděla vynikající práci a bylo možné exponovat snímky i 1/6 s z ruky - viz následující snímek.
	Čas 1/6s, clona 6,7, ISO 3200, bez stativu, bez opření, Samsung GX20 - všimněte si, že budovy jsou ostré, neostří jsou pouze lidé. Fotografováno 20. května v 21.00 hod. Blesk by atmosféru místa nadobro zničil změnou charakteru osvětlení. Věřte, že i tyto noční fotografie vypadají na formátu 13x18 cm nádherně - musíte se ovšem smířit s odpadem, vše se nepovede :) Podobné snímky lze pořídit např. i z koncertů, kde fotografie bez blesku působí přirozenějším dojmem (a někde se s bleskem fotit nesmí).

Světla není dost na expozici bez blesku - spíše by se slušelo říci, že si to nemůžeme dovolit vzhledem k rychlosti pohybu fotografovaných osob či předmětů nebo si nelze dovolit experimentovat - to je případ různých společenských událostí - svateb, koncertů (kde se s bleskem fotit smí), recepcí, vernisáží - tedy tam, kde je třeba osoby na snímcích jednoznačně identifikovat.

Jak již bylo zmíněno výše, je podstatnou náležitostí skloubit expozici popředí a pozadí. Světlo potvora ubývá se čtvercem v zdálenosti, jak nás učili ve fyzice, a proto ve vzdálenosti 2 metrů od zdroje je světla čtyřikrát méně než v 1 metru. Zde záleží VELMI na následující skutečnosti:

- jaká expozice by vycházela bez použití blesku - protože čím větší bude rozdíl EV při expozici, která by vycházela bez použití blesku proti expozici s bleskem, tím bude pozadí snímku tmavší a tím méně se uplatní existující světelné zdroje (denní světlo, žárovky, výbojky apod.) a tím bude také celkové vyznění snímku plošší. Pokud je stávajícího světla málo a chceme mít prokreslené i pozadí, nezbude nic jiného, než zvýšit ISO na takovou hodnotu, která se expozici bez blesku alespoň přiblíží na rozdíl 1 až 2 EV - a protože s časem při reportážním focení moc hýbat dolů nemůžeme a clonu 2,8 si také nemůžeme běžně dovolit, zbývá pouze jediná cesta ke správné expozici pozadí - zvýšit ISO.  A protože je vždy něco za něco - tedy téměř vždy, protože někdy je i něco za nic - zaplatíme za zvýšení ISO i vyšším šumem, který se však již u posledních generací zrcadlovek daří velmi účinně potlačovat. Výhodou bude i rychlejší nabíjení blesku, protože dojde k vyzáření slabších záblesků a tím k rychlejšímu nabití blesku - s výhodou toho lze využít při opakovaném sekvenčním focení. Čím více se budou expoziční hodnoty nastavené na fotoaparátu blížit hodnotám, které by vycházely bez použití blesku, tím více se také budou uplatňovat v barvě scény (i obličejů), existující světelné zdroje, což může vést k nežádoucím nádechům a různém barevnosti snímků v popředí a pozadí. Zkusím pár příkladů:

	Toto je výřez ze snímku pořízeného na 800 ISO, 1/60s, clona 6,3 - v podstatě se jedná o náhodný výcvak - zde je rozdíl mezi expozicí popředí a pozadí hodně velký a tak je v pozadí již téměř tma, což ovšem u tohoto snímku není na škodu - naopak. Pozadí by zde jenom rušilo - nejde zde o zasazení osoby do konkrétního prostředí. Světlo blesku se postaralo o správné barvy obličeje, zatímco světlo žárovek v místnosti dodalo vlasům "zlatý" nádech a tmavé pozadí má vedlejší efekt - není vidět stín blesku. Díky uplatnění stávajícího osvětlení místnosti nepůsobí obličej tak ploše, jak by tomu bylo např. při expozici 1/250 s, kdy by již pozadí bylo beznadějně černé a osvětlení obličeje výrazně plošší, protože žárovky v místnosti by se již neměly šanci v expozici uplatnit.
	Toto je příklad kompromisu mezi stávajícím a zábleskovým osvětlením - 1/80s, clona 6,3, ISO 640, blesk v režimu fill-in, čili pouze jako vysvětlení stínů. Stávající denní světlo se postaralo o osvětlení pozadí (což je v tomto případě spíše rušivé:), žlutou barvu ve snímku mají na svědomí sodíkové výbojky a přirozená barva obličeje byla docílena bleskem - na snímku přitom není použití blesku patrné. Je tomu tak proto, že na fotoaparátu bylo nastaveno celoplošné měření expozice, kdy hodně světlé okno v pozadí záběru s denním světlem a reflexy na chromovaných částech ovlivnily expoziční automatiku blesku. Pokud by bylo zvoleno měření expozice se zvýrazněným středem, byla by fotografie podstatně světlejší, protože modelka má tmavé oblečení.
	Na této fotografii, která je pořízena za stejných expozičních podmínek jako předchozí, je již osvětlení zábleskem více patrné, protože pozadí bylo celkově tmavé a tak blesk přidal na síle. ISO 640 umožnilo při 1/80 s a cloně 6,3 prokreslení pozadí.
	Tento a následující snímek jsou pořízeny ve velké místnosti s tmavě hnědým stropem, hnědými dlaždicemi a stěnami zdobenými freskami - tedy nic, od čeho by se mohlo světlo blesku odrazit pro měkčí záběr, navíc jsou v místnosti tři malá okna a venku bylo zataženo a žárovek svítilo velmi poskrovnu ve čtyřmetrové výšce - tedy tma taková, že v pozadí bylo nutné rozsvítit lampu, aby účinkující vůbec viděli na noty. Zkrátka noční můra na focení s bleskem. Fotografie je pořízena s jedním bleskem na 800 ISO, 1/60 s na clonu 5,6. Tvrdý a nehezký stín v pozadí dává jasně najevo, jak byla fotografie pořízena.
	Tato fotografie (resp. výřez pro účely této ukázky) je již pořízena odlišně - expoziční parametry jsou naprosto totožné s předchozím snímek, ovšem k hlavnímu blesku na fotoaparátu byl přidán zleva ve vzdálenosti asi 3 metry druhý blesk obrácený ke stropu s vytaženou bílou odraznou kartičkou, odpálený zábleskem prvního blesku a blesku na fotoaparátu byla zadána korekce -1/3. Výsledkem je scéna, kde hlavní světlo jde zleva a po stínu hlavního blesku není ani památky, zato stín umělé palmy v pozadí vyvolává dojem koncertu v tropech :) Systém bezdrátového odpalování blesků Nikon funguje skutečně velmi dobře.
	A na závěr dva výřezy z fotografií pořízených na stejném místě s naprosto stejnými expozičními hodnotami - na prvním snímku je použit pouze externí blesk na fotoaparátu, na druhém je odpálen i pomocný blesk vlevo. Snímek se dvěma blesky působí rozhodně plastičtěji, nehledě na nasvětlení vlasů, které dodává snímku "slavnostnější" nádech. A závěr? Použití vysoké hodnoty ISO při fotografování s bleskem v interiérech umožňuje prokreslení pozadí, je-li to žádoucí. Zároveň vyžaduje daleko menší intenzity záblesku, blesk se rychleji nabije pro další snímek a jeho použití v záběru nebude tak patrné. Pozor je třeba dávat na výraznější světelné zdroje - např. žárovky dokáží pozadí scény "ožlutit" nevítaným způsobem, pokud se v pozadí nachází osoby - mohly by vypadat jako parta po žloutence. I intenzivnější denní světlo z oken, zvláště, pokud je lokální, může vést při použití vysokého ISO k rozsáhlejším "přepáleným" oblastem naprosto bez kresby (nemusí to být ale vždy na závadu). Zvýšený šum ve snímku není třeba vždy odstraňovat - na menších fotografiích nebude vůbec patrný a každé "odšumování" vede většinou ke snížení ostrosti snímku, což vede ke snaze o následné doostření - výsledkem může být nepřirozené "vyžehlení" snímku, které je vnímáno hůře, než samotný šum. Je-li to možné, dejte přednost přepnutí fotoaparátu do plně manuálního režimu - zvolte si ISO, čas a clonu dle požadovaného záměru a snažte se, je-li to možné, nahlížet na blesk jako na doplňkové osvětlení. Nenastavujte zbytečně časy kratší než je 1/250s, což je nejkratší synchronizační čas pro záblesk. Pokud blesk neumí synchronizaci s kratšími časy závěrky, bude mít osvícenou pouze část snímku. Pokud ji umí a bude zapnutá, na kratší vzdálenosti nedocílíte žádného efektu, blesk pouze vícekrát blýskne na jeden záběr a bude se déle nabíjet.

EXTERIÉR

V noci

Pokud fotografujete s bleskem v noci nebo za velmi nízké hladiny osvětlení, kdy vychází expoziční hodnoty např. 1/10s na clonu 4 nebo ještě "delší" kombinace a zcela se spolehnete na automatiku fotoaparátu - třeba v režimu "P", dočkáte se toho, že fotoaparát nastaví čas na 1/60s a clonu na hodnotu cca 5,6 (plus minus clonu). Čas 1/60s proto, že jej má nastaven jako nejdelší synchronizační čas pro práci s bleskem, jeho spodní hranici (horní hranici, pokud není použit režim synchronizace s kratšími časy závěrky - viz dále - nastavuje automaticky na 1/320s - může se lišit podle typu fotoaparátu, málokdy ovšem bývá kratší). Usuzuje, že zbytek dosvítí bleskem. Pokud je objekt hodně vzdálen, tj. mimo dosah blesku, můžete dostat fotografii typu "černocha v tunelu". Je-li objekt v aktivním dosahu blesku, tj. fotoaparát se domnívá, že záblesková expozice byla v pořádku, budete mít objekt v popředí vysvícený plochým světlem blesku a v pozadí bude černá tma. Zde nabízí některé fotoaparáty tzv. režim synchronizace s dlouhými časy závěrky - není to nic jiného, než že fotoaparát ponechá nastavenou takovou expozici, která by vycházela bez blesku a stejnou intenzitou jako bez použití tohoto režimu "dobleskne" popředí. Tento režim je v návodech většinou demonstrován sedící osobou na zídce v pozadí s osvětleným přístavem. Bohužel nutnou podmínkou k tomuto typu expozice bývá použití stativu a zajištění nehybnosti fotografovaného objektu (třeba osoby). U kompaktních fotoaparátů bývá označován jako "noční portrét" či nějak podobně.

Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků, resp. chcete mít expozici pod kontrolou, je dobré pracovat s fotoaparátem v režimu "M", tedy ručním nastavením času a clony. Nejprve je třeba změřit scénu bez použití blesku a v tom případě může klidně zatím nastavit režim "P". Dejme tomu, že fotoaparát na 200 ISO doporučí kombinaci 1/4s na clonu 4. Na scéně máte výše zmíněnou osobu opřenou o zábradlí a v pozadí málo osvětlený přístav. Nemáte stativ, není o co se opřít, není na co fotoaparát postavit. A "z ruky" čtvrtinu sekundy neudržíte. Váš objektiv má nejnižší clonu 4. Nezbývá nic jiného, než začít postupně zvyšovat ISO. Fotoaparát je stále nastaven v režimu P. V každém návodu k fotoaparátu (zrcadlovky) bývá zobrazena expoziční křivka, podle které bude fotoaparát v automatice postupovat. V našem případě začne postupně zkracovat čas: na ISO 400 na 1/8s, na 800 nastaví 1/15s, na ISO 1600 1/30s atd. Teprve od ISO 6400 by začal zvyšovat i clonu. V našem případě si zvolíme 1/30 sekundy na clonu 4, což je čas, který lze např. s ohniskem do 50 mm (35 mm u APS-C snímačů), s velkou mírou pravděpodobnosti udržet. Přepnete fotoaparát do režimu "M" a nastavíte tyto hodnoty. Pořídíte zkušební záběr a můžete udělat malou korekci změnou času či clony. Tím máte zafixovány dva prvky expozičního řetězce a můžete se věnovat již jenom blesku. Po jeho zapnutí se expoziční hodnoty nezmění, což byl účel. Na blesku (u Nikon externích blesků) doporučuji nastavit režim TTL-BL, blesk bude většinou blýskat s poněkud menší intenzitou (neplatí vždy). Pokud jste tak dosud neučinili, přepnete režim měření expozice na "celoplošné se zdůrazněným středem".  Umístíte fotografovanou osobu do středu hledáčku a uděláte zkušební snímek a případné korekce na výkonu blesku. Korekce výkonu záblesku je možné provést celkem 3 způsoby:

a) tlačítkem pro úpravu expozice na fotoaparátu (+-EV) - protože ovšem máte pevně nastaven čas i clonu, bude provedena pouze úprava expozice zábleskem. Tento způsob nedoporučuji - často se Vám potom může stát, že po přepnutí do programové automatiky korekci zapomenete zrušit a ovlivníte tak i snímky bez blesku.

b) tlačítkem pro korekci zábleskové expozice na fotoaparátu (umístěno vlevo od vestavěného blesku) - účinek bude stejný jako v bodě a), po přepnutí na programovou automatiku nebude ovlivňovat snímky bez blesku, ovšem na systémovém blesku se tato korekce nezobrazí, blesk pouze upraví použitelný rozsah vzdáleností.

c) upravíte expozici pouze na systémovém blesku - tento způsob doporučuji, protože příslušnou korekci dobře vidíte na displeji externího blesku.

Zvykněte si pouze na jeden způsob, protože změny provedené způsoby a), b) i c) se sčítají - pokud tedy provedete korekci expozice blesku dle bodu a) = -1EV a na externím blesku nastavíte dle bodu c) +1EV, výsledek bude nula, tj. neprovedli jste vůbec nic.

Pokud jste s výsledkem expozice osoby spokojeni, zablokujete zábleskovou expozici (viz. návod k vašemu fotoaparátu), můžete umístit osobu na požadované místo a exponovat. Budete-li fotografovat ze stále stejného místa, můžete přepnout i blesk do plně manuálního režimu a regulovat tak jeho výkon ručně. Ačkoliv se výše uvedený popis může zdát začátečníkovi složitý, jdou tyto úkony provést za velmi krátký čas, pokud víte, jak postupovat. Za výše uvedených podmínek byste nebyli schopni pořídit dobrý záběr bez zvýšení ISO. Budete-li chtít měnit expozici pozadí, stačí měnit hodnotu clony - směrem k vyšším hodnotám pro tmavší pozadí, k nižším hodnotám (pokud to jde), pro světlejší pozadí. Ačkoliv můžete pořídit dobrý snímek i v režimu "P", pokud se přepnete do režimu blesku pro synchronizaci s dlouhými časy závěrky, nebudete mít situaci pod kontrolou.

Za šera a ve stínu

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o totéž, není tomu tak. Večerní záběry modelek či různých objektů přisvětlovaných bleskem bývají velmi efektní, obvykle založené na zvýraznění (prosvětlení) popředí na úkor pozadí. Menší množství fotografů se snaží, aby i za těchto podmínek nebyla záblesková expozice patrná. I v tomto případě záleží na tom, jak je vyvážená expozice, která by vycházela bez použití blesku, vůči zábleskovému světlu. Jinak řečeno - pokud vychází expozice bez použití blesku např. na 1/60s a clonu 4, nastavíte tuto hodnotu ručně na fotoaparátu a zapnete blesk (v automatickém režimu), bude jeho účinek méně patrný, než když nastavíte ručně kombinace 1/100 na clonu 5,6 (uberete 2EV). Tím dojde ke ztmavení pozadí, záblesková expozice zůstane stejná (pokud tam blesk dosvítí), ale bude více patrná - bude větší rozdíl mezi expozicí pozadí, které bude tmavší. Sílu záblesku je v těchto případech často nutné ručně upravit (většinou snížit), aby popředí nebylo moc zvýrazněné, pokud to není tvůrčí záměr.

Fotografování ve stínu se od focení za šera liší tím, že v záběru se může nacházet světlé pozadí, třeba i osvícené sluncem. Pokud není v pozadí výrazně světlejší (osvícené sluncem), je možné se k tomuto typu záběrů chovat stejně, jako k záběrům za šera.

Pokud nejde o reportážní focení, doporučuji nastavit režim M (tj. plný manuál), blesk nastavit na plný (nebo nižší) výkon - opět bez jakékoliv automatiky (to je přesně případ focení s ateliérovými blesky - venku i vevnitř). Při sérii snímků musíte samozřejmě dodržet stejnou vzdálenost blesku o foceného objektu - fotoaparát se může samozřejmě pohybovat kdekoliv. Výhodou tohoto způsobu focení je, že můžete měnit vzdálenost od fotografovaného objektu aniž se mění intenzita zábleskového osvětlení. Většina amatérských blesků nedosahuje většinou výkonu svých ateliérových příbuzných (s externí baterií se s nimi dá samozřejmě fotografovat i v přírodě) a tak musíte blesk umístit někdy blíže k objektu, než byste si přáli. Pokud je blesk nasazen na fotoaparátu, samozřejmě s přibývajícím odstupem od objektu se může stát, že světlo blesku již nebude na snímku vůbec patrné. Za této situace si někteří fotografové vzpomenou na poučku, že se vrůstající citlivostí (filmu nebo snímače) se zvyšuje dosah blesku. Bohužel to není při vyšší hladině osvětlení nic platné - vezměme příklad: Expozici v režimu M máme nastavenu na 1/250s a clonu 5,6 - a ISO 200 - tato expozice vyhovuje optimálně existujícímu světlu (z oblohy). Pokud zvýšíme ISO na 800, budeme muset při zachování stejné clony pro dosažení stejné expozice bez blesku zkrátit čas na 1/1000s. A zde dochází ke zradě - všechny fotoaparáty disponují tzv. nejkratším synchronizačním časem závěrky, tedy mezní hodnotou, při jejímž překročení není osvícen bleskem celý snímač, ale pouze jeho část - většinou se tento čas pohybuje mezi 1/200 až 1/250 sekundy. Výrobci blesků se snaží tomuto jevu čelit a proto pro použití s kratšími časy mohou systémové blesky pracovat v režimu tzv. vysoce rychlé synchronizace, kdy blesk během expozice bleskne vícekrát - bohužel s menší intenzitou, takže si většinou nepomůžete. Ke stejnému výsledku dojdete i snížením clony na hodnotu 2,8 (spojenou s menší hloubkou ostrosti).

Závěr: nastavením vyšší hodnoty ISO nebo nižšího clonového čísla docílíte většího dosahu blesku, pokud nepřesáhnete nejkratší synchronizační čas. Proto je tato metoda použitelná dobře pouze tehdy, když je stávající hladina okolního osvětlení (při jeho správné expozici), poměrně nízká.

Více se o práci s bleskem dočtete v příručce - viz níže.

Aktualizace článku k dubnu 2023

Od napsání první verze článku uplynulo trochu vody - minimálně 10 let. Za tu dobu došlo k uvedení fotoaparátu D3x, D4, D5, D6 a dokonce i Z9, abych vyjmenoval všechny profi hračky. Vyvíjejí se nové procesory, stoupá rozlišení snímačů a přitom nestoupá šum - inu, pokrok. Nicméně vše výše uvedené platí stále. Pouze máme k dispozici takové fotoaparáty, jako ne např. Nikon D5 s téměř nepřekonatelným poměrem ISO/šum, které vám umožní fotografovat na vysoké hodnoty ISO bez znatelného dopadu na kvalitu snímku. Stačí se jen podívat, jak se za poměrně krátkou dobu šum ve snímku snižoval.

 

Líbil se vám test a pomohl vám v rozhodování? Považujete informace v něm obsažené za přínosné? Možná vám ušetřil i nějaké peníze? Testy nejsou komerční záležitostí a jejich vypracování je velice časově náročné. Pokud usoudíte, že stojí alespoň za 100,- Kč, pošlete je na účet 1232407103/0800 Děkuji :)