Leica X2 - jarní povídání

Home =titulní strana www

Autor tohoto článku není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobcům ani dodavatelům, pokud jsou zmíněni. I přesto, že autor nepokládá případné publikované snímky za umělecké dílo, podléhá jejich případné použití autorskému zákonu a bez svolení autora nesmí být nikde publikovány!


Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány.

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz

Všechny dosavadní testy objektivů zde

 

2.3.2013

Je právě 2. března 2013 a dostává se mi do rukou trochu mimořádný kompakt - Leica X2. Já vím, k dnešnímu dni se nejedná zrovna o horkou novinku - byla oznámena 10. května 2012. Ale jelikož nejsem žádný novinář, aby mi firmy nabízely fotoaparáty zdarma k otestování (možná i proto, že se snažím být maximálně objektivní), musím se k novinkám dostat jinak - a k této jsem se dostal až v čase, kdy již žádnou novinkou není. Leicu X2 jsem měl na testování asi týden, z toho 6 dnů bylo počasí pod psa.

Možná jste majitelem zrcadlovky a možná řešíte každý rok před dovolenou stejnou otázku, jako já - vzít si s sebou na dovolenou svou milovanou zrcadlovku (v mém případě je nejmenší model D600) nebo nějaký kompakt? A když kompakt, tak jaký? No přece takový, který bude malý a bude fotit stejně, jako zrcadlovka:) A tak jsem vyzkoušel celou řadu kompaktů (od Canonu, Nikonu, Samsungu a Olympusu - momentálně XZ1). A hledám a stále hledám. A když mám tu možnost, proč nevyzkoušet i něco z vyšší cenové hladiny, že. Takže raději rovnou na úvod: ta nejobyčejnější verze Leica X2 stojí v celočerném či stříbrno-černém provedení 42.990,- Kč. Model, který jsem měl k dispozici, byl ze série "á la carte", tj. byl upraven majiteli přímo na míru - tedy pouze vnější vzhled. Leicu X2 můžete obdržet v mnoha barevných odstínech:

Barva kůže

Variantách těla


A samozřejmě i s gravírováním na míru - doporučji jméno manželky:)

Množství barevných kombinací není rozhodně malé a zřejmě si vybere každý.

Samozřejmě si můžete ke svému fotoaparátu vybrat i kožené pouzdro a řemínek odpovídající barvy - pouze si budete muset za všechny tyto úpravy trochu připlatit. Cena fotoaparátu s úpravou na přání a nějakým příslušenstvím může stoupnout klidně na dvojnásobek - nabízené úpravy i s cenou si můžete prohlédnout zde (prospekt s cenami ve formátu PDF). V prospektu najdete i technické parametry přístroje, protože je v dalším textu nebudu všechny uvádět.

Fotoaparát v provedení "a la carte" obdržíte ve velké stříbrné krabici s jednou kazetou, která obsahuje vlastní fotoaparát, řemínek a pouzdro a dvěma šuplíčky, ve kterých se skrývá příslušenství (nabíječka, baterie, napájecí kabel, ochranné pouzdro pro akumulátor, poutko, manuál, USB kabel a po registraci stáhnutelný Lightroom. Trochu překvapí absence sluneční clony, která není ani ve volitelném příslušenství. Dostupná je pouze jakási dvoudílná od jiných výrobců příslušenství - např. Kiwi LA-49X1, která umožňuje i nasazení filtrů průměru 49 mm nebo předsádkových čoček.

 

Pro základní informaci: Jedná se o kompakt s nevýměnným objektivem pevné ohniskové vzdálenosti, odpovídající ohnisku 36 mm u kinofilmu (Leica Elmarit 1/2,8 24 mm APSH), se snímačem velikosti APS-C, bez možnosti natáčení videa. Na přístroji najdete pouze dva konektory - USB 2.0 a HDMI, vyskakovací blesk a sáňky na externí blesk s možnost připojení elektronického nebo optického hledáčku.

Pokud chcete "ušetřit", můžete si zakoupit některý z předem připravených edicí "a la carte" - nechávají si ji dělat někteří větší prodejci fotopřístrojů nebo je navrhoval přímo módní návrhář - nemáte na ní sice vygravírovány své údaje, ale vyjde to trochu levněji.

 

 

 

 

 

 

Začínáme

Vkládám nabitou baterii, SD kartu, nalézám tlačítko menu a hledám formátování karty (na češtinu v menu zapomeňte). Ha, první zádrhel - fotoaparát mne upozorňuje, že mám nasazenou krytku objektivu - proč ne, že, přece nechci fotografovat. Potvrzuji hlášení "OK" a ono se objevuje znovu a znovu. Vzdávám to, snímám krytku (neztraťte ji, nemá očko na připevnění k fotoaparátu) a tisknu opět tlačítko menu. V menu se vyznáte poměrně snadno - má pouze 38 položek, kterými můžete procházet stále dokola. Všechny položky menu mají maximálně jednu podúroveň, takže procházení menu jde skutečně svižně a za pár minut si můžete nastavit na fotoaparátu úplně vše a pokud se ve fotografování alespoň trochu vyznáte a angličtina vám není zcela cizí, nebudete vůbec nikdy potřebovat návod k použití. Nutno podotknout, že displej neoplývá žádným extra rozlišením, což v menu nevadí, ovšem při prohlížení fotografií bych vyšší rozlišení uvítal. Nastavuji si základní parametry, tj. formát snímků JPG fine+DNG, režim měření, vypínám Auto ISO a všechny parametry co jdou, nastavuji do režimu Standard.

Fotíme

První trochu nemilou věcí je zapínání fotoaparátu - je sice hezky rovnou u spouště (jako u Nikonu), ale má za sebou dvě polohy - první pro normální a druhou pro sériové snímání. V 50% případů (nejméně) si mi podaří přejet až do druhé polohy a tak pořizuji vždy více snímků, než je mi milé. Fotoaparát je připraven ke snímku poměrně rychle (samozřejmě, že zrcadlovka to není) a objektiv relativně tiše vyjede ze svého úkrytu.

Ani k dalšímu ovládání fotoaparátu nebudete potřebovat návod k použití. Stačí k tomu dvě kolečka (mají velmi dobrou aretaci, takže náhodné pootočení nehrozí). Na tom větším je stupnice času od 1s do 1/2000s a červené A, na druhém je stupnice clon od 2,8 do 16 a opět červené A.
Obě kolečka na A = programová automatika (známa jako P)
Čas na A a zvolena clona = časová automatika (známa jako A)
Zvolen čas a clona na A = clonová automatika (známa jako S)
Zvolen čas i clona = manuální režim (známý jako M). Jednoduché, přehledné a funkční, to pochopí snad každý. Volič času neumožňuje nastavení mezihodnot, volič clon ano. V automatickém nebo poloautomatickém režimu expozice volí automatika i mezičasy.

Nastavené hodnoty času a clony se zobrazují na zadním (jediném) displeji v dolní části pod obrazem. Podle potřeby se zobrazují i další informační ikony, jejich zobrazení lze tlačítkem INFO vypnout. Na levé straně od displeje najdete ještě tlačítka ISO pro přímou volbu citlivosti, tlačítko WB pro nastavení vyvážení bílé barvy, tlačítko DELETE/FOCUS - v režimu prohlížení slouží k mazání snímků nebo k ruční volbě bodu zaostření v režimu automatického ostření (tato funkce je trochu ukrytá, musíte tlačítko chvilku podržet stisknuté). V režimu ručního ostření slouží potom ke zvětšení středu snímku pro správné zaostření, které se provádí otáčením kolečka pod nápisem LEICA CAMERA GERMANY. To chce ale opravdu dobré oči a rozhodně to není nic rychlého (alespoň zpočátku, praxe je praxe). Uvítal bych šikovnější řešení otáčením obruby objektivu. Na čtyřcestném voliči je na středovém tlačítku přístup do menu a kolem jsou tlačítka pro přímou korekci expozice (EV), samospoušť, nastavení blesku a přepínání mezi automatickým a ručním ostřením (AF/MF). Po pár hodinách strávených s tímto fotoaparátem mne překvapilo, jak je vše rychle přístupné a dle mého názoru přehledné - podřízené jedinému účelu - rychlému nastavení a fotografování. Velmi milé.

Zkrátka, s fotoaparátem jsem neměl žádný problém - žádná složitá menu a nejasné ikony, žádné nepředvídané funkce.

Fotíme

A nyní pár fotografií - pořízeny do formátu DNG a převedeny do JPG v Adobe Photoshop - jejich velikost jsem zmenšil s ohledem na přenosové a prostorové kapacity serveru:

Tyto snímky ukazují velmi dobrý dynamický rozsah snímače - prudké jarní slunce na fasádě se zbytkem náměstí ve stínu mluví za vše - kresba je všude. Na snímku 7 si můžete všimnout lehké aberace v koruně stromu.

Snímky jsou pořízeny od clony 2,8 do clony 16. Neměl jsem stativ, ale i tak je zřetelné, že nejlépe kreslí objektiv na cca cloně 8 (což není žádné překvapení). Na pevné ohnisko bych očekával v okrajích snímku ještě trochu lepší ostrost. Naopak je zase třeba ocenit velmi dobrou kresbu i na cloně 2,8. Objektiv dle mého názoru nezklamal. Na snímku č. 14 si po zvětšení všimněte fialových pruhů v levé části snímku - tento snímek byl jako jediný při zpracování zesvětlen v oblasti stínů - přímé sluneční světlo na okraji nedělá objektivu dobře - ale i tak je výsledek velmi dobrý.

Názor ze snímků si můžete udělat sami. Ostrost objektivu je velmi dobrá, odolnost na protisvětlo také, aberace v normě až velmi malá, dynamický rozsah snímače též. Rovněž šum na vysokých hodnotách ISO je velmi malý a i ISO 3200 považuji za velmi, velmi přijatelné - řada snímků náměstí s odstupňovaným ISO byla pořízena přímo do formátu JPG v nejvyšší kvalitě (náhledy mají černé proužky nahoře a dole).

Celou dobu, co jsem snímky zpracovával, jsem přemýšlel, co mi barevné podání připomíná, až jsem na to přišel - no přece klasický barevný kinofilm!!! Takové příjemné barvy jsem u kompaktu již dlouho neviděl - naposled mám dojem u Samsungu NX10. Snímky mají teplejší odstín a podání barev považují za nejlepší, které jsem v poslední době viděl (fotoaparát byl po celou dobu přepnut na automatické vyvážení bílé barvy a podání snímku standard).

Jedno z nastavení fotoaparátu umožňuje i přímé fotografování do černobílého JPG (pokud máte současně nastaven i zápis do formátu DNG, potom náhled snímku v DNG je černobílý, ovšem vlastní snímek zůstává pořád barevný a jeho převedení do černobílé podoby tak můžete provést v editoru, třeba Lightroomu, Photoshopu apod.).

Následujcí snímky - až na dále popsané výjimky - jsou pořízeny přímo do jpg ve fotoparátu.

Snímek 74 byl pořízen přímo do JPG ve fotoaparátu, snímek 74zdng je vytvořen převodem do JPG v Adobe Photoshopu bez doostření. Porovnáním těchto dvou snímků můžete zjistit, jakým způsobem fotoaparát doostřuje JPG snímky při zpracování.
Vlevo - výřez ze snímku uloženého fotoaparátem přímo do formátu JPG.

Vpravo - výřez ze snímku vytvořeného z DNG a uloženého bez doostření do formátu JPG.

 
Převod do černobílé podoby přímo ve fotoaparátu probíhá poměrně zdařile, byt s vyšší mírou doostření. Myslím, že vypuštění AA filtru by ostrosti pomohlo ještě více.

Závěr

Za normálních okolností bych zde uváděl, jaké má Leica X2 klady a zápory. Ale na tento přístroj se nelze dívat pouze jako na fotoaparát. Toto je vstupní model (cenově) do klubu Leica-uživatelů. Fotoaparát je tak jednoduchý, až je krásný a navíc velmi dobře fotí. Fotit Leicou je něco jako jezdit v Bentley, nosit šaty od Versace apod. Zkrátka platíte nejen za fotoaparát, ale také za luxus ruční výroby, jedinečnost, příslušnost k určité skupině, pocit výjimečnosti. Zcela určitě je možné zakoupit v této cenové kategorii fotoaparát, který bude dělat stejné nebo i lepší snímky a bude mít 100x více funkcí a bude natáčet video a bude mít vyměnitelné objektivy a a a .... ale nebude to Leica.

P.S. Než jsem vzal Leicu X2 do ruky, myslel jsem si, že si ji může koupit jenom blázen. Po pár dnech bych skoro začínal přemýšlet nad tím, jestli nejsem blázen. Ne, asi ne. Focení Leicou se pokládá skoro za aristokratickou disciplínu, spojenou většinou k příslušností ke značce a její historii. Takže nic.

 

Líbil se vám test a pomohl vám v rozhodování? Považujete informace v něm obsažené za přínosné? Testy nejsou komerční záležitostí a jejich vypracování je velice časově náročné. Pokud usoudíte, že stojí alespoň za 50,- Kč, pošlete je na účet 1232407103/0800 - děkuji :)

 

Jaroslav Kortus

NAVRCHOLU.cz