Leica X2 - jarní povídání |
||
Všechny dosavadní testy objektivů zde
2.3.2013 Je právě 2. března 2013 a dostává se mi do rukou trochu mimořádný kompakt - Leica X2. Já vím, k dnešnímu dni se nejedná zrovna o horkou novinku - byla oznámena 10. května 2012. Ale jelikož nejsem žádný novinář, aby mi firmy nabízely fotoaparáty zdarma k otestování (možná i proto, že se snažím být maximálně objektivní), musím se k novinkám dostat jinak - a k této jsem se dostal až v čase, kdy již žádnou novinkou není. Leicu X2 jsem měl na testování asi týden, z toho 6 dnů bylo počasí pod psa. Možná jste majitelem zrcadlovky a možná řešíte každý rok před dovolenou stejnou otázku, jako já - vzít si s sebou na dovolenou svou milovanou zrcadlovku (v mém případě je nejmenší model D600) nebo nějaký kompakt? A když kompakt, tak jaký? No přece takový, který bude malý a bude fotit stejně, jako zrcadlovka:) A tak jsem vyzkoušel celou řadu kompaktů (od Canonu, Nikonu, Samsungu a Olympusu - momentálně XZ1). A hledám a stále hledám. A když mám tu možnost, proč nevyzkoušet i něco z vyšší cenové hladiny, že. Takže raději rovnou na úvod: ta nejobyčejnější verze Leica X2 stojí v celočerném či stříbrno-černém provedení 42.990,- Kč. Model, který jsem měl k dispozici, byl ze série "á la carte", tj. byl upraven majiteli přímo na míru - tedy pouze vnější vzhled. Leicu X2 můžete obdržet v mnoha barevných odstínech: Barva kůže
Variantách těla
Množství barevných kombinací není rozhodně malé a zřejmě si vybere každý. Samozřejmě si můžete ke svému fotoaparátu vybrat i kožené pouzdro a řemínek odpovídající barvy - pouze si budete muset za všechny tyto úpravy trochu připlatit. Cena fotoaparátu s úpravou na přání a nějakým příslušenstvím může stoupnout klidně na dvojnásobek - nabízené úpravy i s cenou si můžete prohlédnout zde (prospekt s cenami ve formátu PDF). V prospektu najdete i technické parametry přístroje, protože je v dalším textu nebudu všechny uvádět. Fotoaparát v provedení "a la carte" obdržíte ve velké stříbrné krabici s jednou kazetou, která obsahuje vlastní fotoaparát, řemínek a pouzdro a dvěma šuplíčky, ve kterých se skrývá příslušenství (nabíječka, baterie, napájecí kabel, ochranné pouzdro pro akumulátor, poutko, manuál, USB kabel a po registraci stáhnutelný Lightroom. Trochu překvapí absence sluneční clony, která není ani ve volitelném příslušenství. Dostupná je pouze jakási dvoudílná od jiných výrobců příslušenství - např. Kiwi LA-49X1, která umožňuje i nasazení filtrů průměru 49 mm nebo předsádkových čoček.
Pro základní informaci: Jedná se o kompakt s nevýměnným objektivem pevné ohniskové vzdálenosti, odpovídající ohnisku 36 mm u kinofilmu (Leica Elmarit 1/2,8 24 mm APSH), se snímačem velikosti APS-C, bez možnosti natáčení videa. Na přístroji najdete pouze dva konektory - USB 2.0 a HDMI, vyskakovací blesk a sáňky na externí blesk s možnost připojení elektronického nebo optického hledáčku. Pokud chcete "ušetřit", můžete si zakoupit některý z předem připravených edicí "a la carte" - nechávají si ji dělat někteří větší prodejci fotopřístrojů nebo je navrhoval přímo módní návrhář - nemáte na ní sice vygravírovány své údaje, ale vyjde to trochu levněji.
Začínáme Vkládám nabitou baterii, SD kartu, nalézám tlačítko menu a hledám formátování karty (na češtinu v menu zapomeňte). Ha, první zádrhel - fotoaparát mne upozorňuje, že mám nasazenou krytku objektivu - proč ne, že, přece nechci fotografovat. Potvrzuji hlášení "OK" a ono se objevuje znovu a znovu. Vzdávám to, snímám krytku (neztraťte ji, nemá očko na připevnění k fotoaparátu) a tisknu opět tlačítko menu. V menu se vyznáte poměrně snadno - má pouze 38 položek, kterými můžete procházet stále dokola. Všechny položky menu mají maximálně jednu podúroveň, takže procházení menu jde skutečně svižně a za pár minut si můžete nastavit na fotoaparátu úplně vše a pokud se ve fotografování alespoň trochu vyznáte a angličtina vám není zcela cizí, nebudete vůbec nikdy potřebovat návod k použití. Nutno podotknout, že displej neoplývá žádným extra rozlišením, což v menu nevadí, ovšem při prohlížení fotografií bych vyšší rozlišení uvítal. Nastavuji si základní parametry, tj. formát snímků JPG fine+DNG, režim měření, vypínám Auto ISO a všechny parametry co jdou, nastavuji do režimu Standard. Fotíme První trochu nemilou věcí je zapínání fotoaparátu - je sice hezky rovnou u spouště (jako u Nikonu), ale má za sebou dvě polohy - první pro normální a druhou pro sériové snímání. V 50% případů (nejméně) si mi podaří přejet až do druhé polohy a tak pořizuji vždy více snímků, než je mi milé. Fotoaparát je připraven ke snímku poměrně rychle (samozřejmě, že zrcadlovka to není) a objektiv relativně tiše vyjede ze svého úkrytu.
Ani k dalšímu ovládání
fotoaparátu nebudete potřebovat návod k použití. Stačí k tomu dvě kolečka (mají
velmi dobrou aretaci, takže náhodné pootočení nehrozí). Na tom větším je
stupnice času od 1s do 1/2000s a červené A, na druhém je stupnice clon od 2,8 do
16 a opět červené A. Nastavené hodnoty času a clony se zobrazují na zadním (jediném) displeji v dolní části pod obrazem. Podle potřeby se zobrazují i další informační ikony, jejich zobrazení lze tlačítkem INFO vypnout. Na levé straně od displeje najdete ještě tlačítka ISO pro přímou volbu citlivosti, tlačítko WB pro nastavení vyvážení bílé barvy, tlačítko DELETE/FOCUS - v režimu prohlížení slouží k mazání snímků nebo k ruční volbě bodu zaostření v režimu automatického ostření (tato funkce je trochu ukrytá, musíte tlačítko chvilku podržet stisknuté). V režimu ručního ostření slouží potom ke zvětšení středu snímku pro správné zaostření, které se provádí otáčením kolečka pod nápisem LEICA CAMERA GERMANY. To chce ale opravdu dobré oči a rozhodně to není nic rychlého (alespoň zpočátku, praxe je praxe). Uvítal bych šikovnější řešení otáčením obruby objektivu. Na čtyřcestném voliči je na středovém tlačítku přístup do menu a kolem jsou tlačítka pro přímou korekci expozice (EV), samospoušť, nastavení blesku a přepínání mezi automatickým a ručním ostřením (AF/MF). Po pár hodinách strávených s tímto fotoaparátem mne překvapilo, jak je vše rychle přístupné a dle mého názoru přehledné - podřízené jedinému účelu - rychlému nastavení a fotografování. Velmi milé. Zkrátka, s fotoaparátem jsem neměl žádný problém - žádná složitá menu a nejasné ikony, žádné nepředvídané funkce. Fotíme A nyní pár fotografií - pořízeny do formátu DNG a převedeny do JPG v Adobe Photoshop - jejich velikost jsem zmenšil s ohledem na přenosové a prostorové kapacity serveru: Celou dobu, co jsem snímky zpracovával, jsem přemýšlel, co mi barevné podání připomíná, až jsem na to přišel - no přece klasický barevný kinofilm!!! Takové příjemné barvy jsem u kompaktu již dlouho neviděl - naposled mám dojem u Samsungu NX10. Snímky mají teplejší odstín a podání barev považují za nejlepší, které jsem v poslední době viděl (fotoaparát byl po celou dobu přepnut na automatické vyvážení bílé barvy a podání snímku standard). Jedno z nastavení fotoaparátu umožňuje i přímé fotografování do černobílého JPG (pokud máte současně nastaven i zápis do formátu DNG, potom náhled snímku v DNG je černobílý, ovšem vlastní snímek zůstává pořád barevný a jeho převedení do černobílé podoby tak můžete provést v editoru, třeba Lightroomu, Photoshopu apod.). Následujcí snímky - až na dále popsané výjimky - jsou pořízeny přímo do jpg ve fotoparátu. Závěr Za normálních okolností bych zde uváděl, jaké má Leica X2 klady a zápory. Ale na tento přístroj se nelze dívat pouze jako na fotoaparát. Toto je vstupní model (cenově) do klubu Leica-uživatelů. Fotoaparát je tak jednoduchý, až je krásný a navíc velmi dobře fotí. Fotit Leicou je něco jako jezdit v Bentley, nosit šaty od Versace apod. Zkrátka platíte nejen za fotoaparát, ale také za luxus ruční výroby, jedinečnost, příslušnost k určité skupině, pocit výjimečnosti. Zcela určitě je možné zakoupit v této cenové kategorii fotoaparát, který bude dělat stejné nebo i lepší snímky a bude mít 100x více funkcí a bude natáčet video a bude mít vyměnitelné objektivy a a a .... ale nebude to Leica. P.S. Než jsem vzal Leicu X2 do ruky, myslel jsem si, že si ji může koupit jenom blázen. Po pár dnech bych skoro začínal přemýšlet nad tím, jestli nejsem blázen. Ne, asi ne. Focení Leicou se pokládá skoro za aristokratickou disciplínu, spojenou většinou k příslušností ke značce a její historii. Takže nic.
Jaroslav Kortus |