Paříž po 115 letech

31.10.2014

Asi tak před dvěma lety se mi dostala přes kamaráda do rukou knížečka pohlednic Paris - Album Artistiquie, IMP. LÉVY Fils & CIE (LL). A tak se ihned zrodila myšlenka, jak to na těchto místech asi vypadá dnes. Detektivní pátrání na internetu přineslo i odpověď na otázku, z jakého roku fotografie pocházejí - 1909-1910. Myšlenka to byla o to lákavější, že u každé fotografie bylo označení místa, kde byla pořízena, resp. co je na fotografii zachyceno. Fotografií je celkem 24 a tak se zdálo poměrně jednoduché najít a vyfografovat stejná místa v roce 2014 ještě jednou, tedy o 115 let později. Zdálo se to celkem jednoduché, ovšem pravý opak byl pravdou.

Narazili jsme ovšem na několik problémů:

a) autor použil původně jakýsi nám neznámý typ buď panoramatického fotoaparátu nebo se jednalo o výřez z většího negativu (či skleněné desky?). Problém byl v tom, že ani ohnisko 24 mm na D800 nedokázalo pokrýt v některých případech, ve kterých se podařilo celkem přesně určit stanoviště fotografa, tak velký úhel záběru. Musel jsem proto stát trochu dále a udělat výřez co nejlépe odpovídající předloze. Z fotografií je ovšem patrné, že perspektiva je poněkud jiná.

b) tehdejší fotograf měl k dispozici buď nějaké improvizované lešení nebo vysoký povoz - většina fotografií je pořízena odhadem tak z výšky cca 3 metry nad zemí. My jsme tuto možnost neměli, pronájem vysokozdvižné plošiny v Paříži na 4 dny byl nad naše finanční možnosti:)

c) světelné podmínky - v roce 1910 měl pařížský fotograf dostatek času se na místo dostavit za optimálních světelných podmínek, prostředí znal a nemusel vše nafotit za 4 dny. Nám sice přálo slunečné počasí, nicméně na některá místa jsme se museli vrátit 2x, protože při první návštěvě bychom museli fotografovat proti slunci. I tak jsme se museli spokojit se světlem, který tam v daný okamžik bylo - vracet se na stejné místo 3x nebylo z časových důvodů možné. Rovněž tak místa, u kterých nebylo jasně patrné, odkud je fotograf pořídil nebo jsme je nedokázali najít, jsme nefotografovali - nebyl na to čas.

d) některé fotografie jsme nebyli schopni pořídit ze stejného místa. Jednalo ze zvláště o fotografie z výšky - buď z některého okna Louvru (kam nás samozřejmě nikdo nepustí) nebo z oken bytů a různých kanceláří, kam nás nepustili též, byť jsme se o to pokoušeli - možná by nám pomohla plynulá znalost francouzštiny nebo papír od francouzského vyslanectví:) Takže tyto fotografie vůbec nevznikly. Následující fotografie jsou proto jen výběrem z původních 24 originálních pohlednic.

e) stanoviště fotografa bylo někdy uprostřed rušné křižovatky. Bylo tedy třeba čekat na ten okamžik, až bude na všech semaforech červená, vyběhnout desítky metrů do křižovatky, pořídit snímek a utéct - což samozřejmě nebylo se stativem možné. Takové snímky - a bylo jich hodně, bylo nutné pořídit bez stativu a doufat, že přihlížející strážci obecného pořádku budou benevolentní - což také byli, pouze jeden nad naším opakovaným nabíháním doprostřed kruhového objezdu kroutil hlavou.

Je to nemilé překvapení, když konečně dorazíte na místo a zjistíte, že kolem sloupu je krásné lešení i s reklamou:

Operu se podařilo najít hned, bohužel staniště fotografa bylo u vstupu do metra a nebylo na co si stoupnout, takže snímek má trochu jinou perspektivu. Všimněte si jiné tonality některých budov a soch - radnice nechala fasády vyčistit a sochy též nebo je rovnou pozlatila:) Na tomto místě je velice rušný provoz a tak bylo třeba přímo chytat okamžiky, kde kolem neprojížděl vyhlídkový autobus, který vždy půlku budovy zcela zakryl.

Že nám ale ty stromy trochu vyrostly, že? Tuto budovu jsme hledali kvůli maskování poměrně obtížně.