Paříž po 115 letech

Home =titulní strana www

Autor tohoto článku není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobcům ani dodavatelům, pokud jsou zmíněni. I přesto, že autor nepokládá publikované snímky za umělecké dílo, podléhá jejich případné použití autorskému zákonu a bez svolení autora nesmí být nikde publikovány!

Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány.

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz

31.10.2014

Asi tak před dvěma lety se mi dostala přes kamaráda do rukou knížečka pohlednic Paris - Album Artistiquie, IMP. LÉVY Fils & CIE (LL). A tak se ihned zrodila myšlenka, jak to na těchto místech asi vypadá dnes. Detektivní pátrání na internetu přineslo i odpověď na otázku, z jakého roku fotografie pocházejí - 1909-1910. Myšlenka to byla o to lákavější, že u každé fotografie bylo označení místa, kde byla pořízena, resp. co je na fotografii zachyceno. Fotografií je celkem 24 a tak se zdálo poměrně jednoduché najít a vyfografovat stejná místa v roce 2014 ještě jednou, tedy o 115 let později. Zdálo se to celkem jednoduché, ovšem pravý opak byl pravdou.


 

Narazili jsme ovšem na několik problémů:

a) autor použil původně jakýsi nám neznámý typ buď panoramatického fotoaparátu nebo se jednalo o výřez z většího negativu (či skleněné desky?). Problém byl v tom, že ani ohnisko 24 mm na D800 nedokázalo pokrýt v některých případech, ve kterých se podařilo celkem přesně určit stanoviště fotografa, tak velký úhel záběru. Musel jsem proto stát trochu dále a udělat výřez co nejlépe odpovídající předloze. Z fotografií je ovšem patrné, že perspektiva je poněkud jiná.

b) tehdejší fotograf měl k dispozici buď nějaké improvizované lešení nebo vysoký povoz - většina fotografií je pořízena odhadem tak z výšky cca 3 metry nad zemí. My jsme tuto možnost neměli, pronájem vysokozdvižné plošiny v Paříži na 4 dny byl nad naše finanční možnosti:)

c) světelné podmínky - v roce 1910 měl pařížský fotograf dostatek času se na místo dostavit za optimálních světelných podmínek, prostředí znal a nemusel vše nafotit za 4 dny. Nám sice přálo slunečné počasí, nicméně na některá místa jsme se museli vrátit 2x, protože při první návštěvě bychom museli fotografovat proti slunci. I tak jsme se museli spokojit se světlem, který tam v daný okamžik bylo - vracet se na stejné místo 3x nebylo z časových důvodů možné. Rovněž tak místa, u kterých nebylo jasně patrné, odkud je fotograf pořídil nebo jsme je nedokázali najít, jsme nefotografovali - nebyl na to čas.

d) některé fotografie jsme nebyli schopni pořídit ze stejného místa. Jednalo ze zvláště o fotografie z výši - buď z některého okna Louvru (kam nás samozřejmě nikdo nepustí) nebo z oken bytů a různých kanceláří, kam nás nepustili též, byť jsme se o to pokoušeli - možná by nám pomohla plynulá znalost francouzštiny nebo papír od francouzského vyslanectví:) Takže tyto fotografie vůbec nevznikly. Následující fotografie jsou proto jen výběrem z původních 24 originálních pohlednic.

e) stanoviště fotografa bylo někdy uprostřed rušné křižovatky. Bylo tedy třeba čekat na ten okamžik, až bude na všech semaforech červená, vyběhnout desítky metrů do křižovatky, pořídit snímek a utéct - což samozřejmě nebylo se stativem možné. Takové snímky - a bylo jich hodně, bylo nutné pořídit bez stativu a doufat, že přihlížející strážci obecného pořádku budou benevolentní - což také byli, pouze jeden nad naším opakovaným nabíháním doprostřed kruhového objezdu kroutil hlavou.

Je to nemilé překvapení, když konečně dorazíte na místo a zjistíte, že kolem sloupu je krásné lešení i s reklamou:

Operu se podařilo najít hned, bohužel staniště fotografa bylo u vstupu do metra a nebylo na co si stoupnout, takže snímek má trochu jinou perspektivu. Všimněte si jiné tonality některých budov a soch - radnice nechala fasády vyčistit a sochy též nebo je rovnou pozlatila:) Na tomto místě je velice rušný provoz a tak bylo třeba přímo chytat okamžiky, kde kolem neprojížděl vyhlídkový autobus, který vždy půlku budovy zcela zakryl.


Že nám ale ty stromy trochu vyrostly, že? Tuto budovu jsme hledali kvůli maskování poměrně obtížně.

Stanoviště uprostřed křižovatky byl docela adrenalinový zážitek. Před přijíždějícími auty bylo třeba včas uskočit.

 

Pořídit panorama z Triomphe arch bylo poměrně snadné - největší překážkou byl velký počet turistů a zklidnění tepové frekvence po 240 schodech:)

 


Louvre prodělal poněkud větší změny, resp. více patrné.

 

I v tomto případě bylo stanoviště tehdejšího fotografa o pár metrů výše. My jsem ovšem byli rádi, když jsme naši skulinu mezi stánky, kde bylo možné fotoaparát zvednout nad hlavu. Škoda, že nebyla na trhu již D750, kde bychom mohli zvednout fotoaparát na tyči a jako hledáček a spoušť použít mobilní telefon:(

 

 

Další pohled z Vítězného oblouku - zatímco Eifelova věž zůstala na svém místě, všimněte si neexistujícího kostela v pravé části snímku nebo tamtéž bloku domů v popředí.

 

 

Zde již skutečně nebylo kam ustoupit. Když jsme na Náměstí republiky přijeli poprvé, byly zde tisíce mladých lidí a náměstí samotné nebylo ani vidět - konala se zde technopárty a pomník byl obsypán mládeží. Prodírat se davem podroušené mládeže s fotografickou výbavou by nebylo rozumné, navíc by stejně nešlo fotit. Následující den to bylo již lepší, po technopárty nebylo ani památky.

 

 

 

V době naší návštěvy byly kolem budov rozmístěny půvabné betonové bloky. Všimněte si množství komínů na pravé části původní fotografie - inu centrální vytápění tehdy ještě neměli:)

 

I Panthéon zakrývalo lešení a reklama.

 

 

I fotografie burzy byla tenkrát pořízena z budovy, před kterou jsme stáli - ovšem tak ze třetího patra. Bohužel se v této budově nachází banka a tak jsme se o vstup do druhého patra ani nepokoušeli. Na perspektivě fotografované budovy je to hodně znát.

 

I v tomto případě se fotograf v roce 1910 nacházel poněkud dál (tak o 150 metrů) a výš - ve třetím patře budovy, kam jsme neměli přístup. I tak je jasně patrné, čím byly nahrazeny zahrady, pomníky a sloupy - dlažbou a asfaltem. Z původního názvu fotografie "The Tuileries Garden and the Louvre" nám zbyl jenom "Louvre" - zahrady někam zmizely.

 

Z původního souboru fotografií jsme tedy víceméně úspěšně stačili najít a vyfotografovat 13 míst, tedy těsnou nadpoloviční většinu. Tento typ fotografování, věřte-nevěřte, není vůbec tak jednoduchý, jak se jeví. V životě jsem v žádném městě nenachodil tolik kilometrů po dlažbě. U těchto fotografií se vyplatí důkladná domácí příprava k minimalizaci přejezdů, kterým kvůli postavení slunce nakonec stejně nelze zabránit - i tak slova "sem se musíme ještě vrátit ráno (večer)" zazněla hodně často. Sice se nám nepodařilo pořídit znovu všech 24 původních snímků, přesto však považuji naši cestu za úspěšnou - snad ty zbývající pořídíme někdy příště:) Velkou výhodou bylo i použití fotoaparátu Nikon D800, který velkým rozlišením snímače dovolil pořídit panoramatické výřezy bez ztráty kvality snímků, i objektiv Nikkor 24-70/2,8, který již při zaclonění na 5,6 má výbornou kresbu až do krajů snímků a dovolí tak používat krátké časy závěrky na místech, kde není možné použít stativ.

 

Autor fotografií: Jaroslav Kortus

 

Všechny dosavadní testy objektivů zde

Pokud jste tento test shledali pro vás užitečný a pomohl vám ve vašem rozhodování, můžete tvorbu testů podpořit tím, že si u nás zakoupíte fotografické vybavení. Nabízíme jej za srovnatelné internetové ceny (v oficiální distribuci) v kamenném obchodě s profesionálním servisem i přístupem k řešení vašich přání a problémů.

Jaroslav Kortus, 602 379 525 (po 17.00 hod.)

NAVRCHOLU.cz