Test ZY Optics Mitakon Speedmaster 85mm f/1,2 - návrat o 20 let zpět

Všechny dosavadní testy objektivů zde

31. července 2015

Otevírám krabičku s objektivem a žasnu, s čím si to výrobce ZHONG IY OPTICS (Čína), dal takovou práci. Asi jde o celkový dojem z rozbalování, protože pochybuji, že by někdo v té krabičce z koženky objektiv přenášel. Jeden by očekával spíše luxusní parfém či šperky. Uvnitř se nachází pouze objektiv v igelitovém sáčku. Při jeho vyjímání z krabičky si pomyslíte něco o ručním granátu - celokovový až na bakelitové krytky a ovládací prvky a i jeho váha odpovídá - hmotnost objektivu je 920 gramů, což je o 20 gramů více než Nikkor 24-70/2,8. Zkrátka máte pocit, že v ruce držíte poctivý kus železa. Opatrně snímám přední krytku a zjišťuji, že odpadla sama, protože moc na objektivu nedrží (což může být vlastnost pouze tohoto jednoho kusu). Snímám i krytku bajonetu abych zjistil, že u bajonetu není vůbec nic - ani těsnění, ani žádné kontakty - zkrátka NIC. Zkouším otáčet zaostrovacím prstencem a obdivuji jeho velmi jemný a hladký chod v rozsahu 270 stupňů. Otáčím clonovým prstencem a žasnu podruhé - nemá žádné zarážky a jde naprosto plynule od clony 1,2 do 16 - to je skutečně neobvyklé a také nepraktické, jak uvidíme dále. Nasazuji sluneční clonu - skutečně hodně mohutná a při jejím nasazování se ukrajují drobné špony plastu - ale drží. Hm, nejde nasadit obráceně - je tak hluboká, že naráží do těla fotoaparátu (tady asi někdo udělal chybu). Nasazuji objektiv na D800 a zapínám ji. Vzhledem k tomu, že objektiv nepřenáší do těla fotoaparátu vůbec žádné informace, je jedinou hodnotou, kterou můžete na fotoaparátu nastavit, čas. Na displeji se objeví clona 2,8 a zůstane tam stále. Takže přetáčím na režim M a jdu fotografovat.

Fotíme

No, jak se to vezme. Napřed musí někdo stanovit expozici. Zde máte několik možností:

a) vezmete si jiný fotoaparát a scénu si změříte
b) máte expozimetr a scénu si také změříte
c) máte dlouholetou praxi s fotografováním a tak uděláte kvalifikovaný odhad a pořídíte zkušební snímek. Podíváte se na displej (na histogram) a provedete korekce.
d) budete měřit tzv. při pracovní cloně, tj. uzavřete clonu na předvolenou hodnotu (ztmavne hledáček) a správnou expozici doladíte volbou času - takový ruční režim A - nebo si zvolíte čas a správnou expozici si doladíte zavíráním clony. V obou případech vás fotoaparát informuje o správné expozici v hledáčku "teploměrem".

Použil jsem režim c). Prohlédl jsem si scénu slunného odpoledne, zavzpomínal na analogovou (čili filmovou) éru a při ISO 100 určil expozici čas 250, clona 8. Na fotoaparátu nastavuji 100 ISO a čas 1/250 sekundy. Na objektivu nastavuji clonu 1,2, aby mi hledáček zůstal světlý, snažím se zaostřit a oceňuji, že správné zaostření mi ukazují diody v hledáčku. Oddaluji fotoaparát od oka, abych na clonovém kroužku nastavil proti tečce clonu 8. Opět přikládám fotoaparát k oku a exponuji snímek - zrada, při uchopení objektivu zespodu jsem si hnul s ostřícím kroužkem. Tak znovu - posun clony na 1.2, zaostření, přesunutí na clonu 8 a prásk, první snímek je na světě. Kontroluji snímek na displeji ve 100% zvětšení - expozice OK, ale snímek neostrý. Druhý pokus. Při třetím jsem pochopil, že dioda signalizující správné zaostření je mi k ničemu - svítí totiž stále, i když jemně ostřením otáčím v určitém intervalu - a ten je moc "široký". Nevadí, budu ostřit přes režim živého náhledu přes zadní displej. Zrada - neudržím fotoaparát v ruce tak klidně, abych spolehlivě zaostřil, chtělo by to stativ. Nemám s sebou stativ. Volím druhou možnost - pořídím více snímků s jemným posunem ostřícího kroužku, to by bylo, abych se nestrefil. Kolem clony 8 a výše to ještě šlo, vešel jsem se jakž takž do hloubky ostrosti. Ale na clonu 1,2 jsem klidně pořídil 6 snímků s různým nastavením a ostrý nebyl žádný. Nevadí, žádný učený z nebe nespadl. Po 15 minutách mám systém - přejedu pásmo ostrosti a jemně se vrátím - hle, pravděpodobnost správného zaostření se zvýšila. Při ostření na vzdálenost do 3 metrů a clonu 1,2 nehýbám ostřícím kroužkem, ale posunuji se celým tělem dopředu a dozadu - hloubka ostrosti na této cloně je totiž tak malá, že to stačí, abych získal různě ostré záběry. Připadám si, že fotím makro, kde je tento způsob fotografování hojně používán.

Mám první dobře zaostřený snímek a žasnu - i na clonu 1,2 ve středu snímku vynikající ostrost! Akorát časy se již šplhají k 1/4000 sekundy, jednou dokonce na 1/6000 (ještě, že D800 má 1/8000 sekundy:).

Při každé změně clony počítám a opakuji si řady clonových čísel v kombinaci s časy tak, abych docílil stále stejné expozice a raději vždy měním clonu o 1 stupeň, aby se mi čas dopočítával lépe - hele, chybí vyznačení clony 11 - mezi 8 a 16 nic není - možná, že číslo 11 v Číně přináší smůlu:).

Cvak - celý displej na mne bliká - sice jsem si čas správně vypočetl na základě clony, ovšem clonu zapomínám na objektivu přesunout na vypočtenou hodnotu.

Začíná se mi při ostření stýskat po mé Praktice na kinofilm - v hledáčku jsem na matnici měl ostřící klín, který posunem svislic ukazoval správné zaostření - navíc při něm střed matnice zprůhledněl. To by byla krása, nemusel bych stále laborovat s ostřením.

Kolem mne se srocují turisté a hledí stejným směrem jako já a připravují si fotoaparáty. Chápu je. Když vidíte někoho, jak fotí 20x po sobě stromy v zámeckém parku, tak tam MUSÍ být něco zajímavého. Nic zajímavého tam nebylo, nemohl jsem správně zaostřit. Pár slabších jedinců si pro jistotu cvaklo keře ve směru mého pohledu a doma budou hledat chudáci na monitoru něco převratného, třeba lochnesku nebo vzácného ptáka.

Po pořízení 200 snímků to vzdávám, protože mne od neustálé snahy o správné zaostření bolí pravé oko. A také mi od stálého prohlížení dochází baterie. Je čas se vrátit k počítači, vymazat většinu nesprávně zaostřených snímků, opravit v Capture NX2 expozici (párkrát se neplánovaně schovalo či naopak vysvitlo slunce) a podělit se s vámi o snímky.

Ale napřed jedna malá úvaha. Celou dobu, co jsem fotografoval jsem si říkal, který blázen si tenhle objektiv může koupit, když musím nastavovat a hlídat tolik věcí. Ale když nad tím uvažuji v klidu večera, napadla mne jiná věc. Tento objektiv vás naučí zvolnit. Žádné bezhlavé cvakání. Musíte si vybrat scénu, zaostřit na místo, které má být ostré, stanovit expozici a vyfotit. A zkontrolovat výsledek. Žádný režim P + ISO AUTO, žádné automatické ostření, žádné ostřící body. Ruční stanovení clony si vynutí úvahu nad hloubkou ostrosti. Zkrátka tato konstrukce je ideální typ objektivu pro začátečníky, aby si uvědomili všechny souvislosti správné expozice. Také se současně musí fotograf naučit rozumět závislosti clony, času a ISO - ať již systémem pokus - omyl (zdlouhavé) nebo si bude muset něco přečíst, vyzkoušet, přečíst, vyzkoušet, zeptat se, vyzkoušet, přečíst atd., až mu to všechno "vejde do krve".

Ale to jen tak na okraj, zde jsou ty snímky:

Fotoaparát Nikon D800, RAW + převod do JPG v CNX-2 s úpravou expozice a se zapnutým odstraněním aberace. Fotografováno z ruky. A pokud by vás snad udivilo, že v EXIFu jsou mimo údajů o času expozice i informace o cloně a ohniskové vzdálenosti (které objektiv neposkytuje), tak vězte, že jsem je tam dodal ručně:)

Jak si můžete všimnout, většina snímků je pořízena na clonu 1.2. Není divu, tuto clonu na většině objektivů nenajdete. Co je udivující, je ostrost již na cloně 1,2. Inu posuďte sami, jaké detaily byste objevili na výše publikovaných fotografiích při plně odcloněném objektivu (výřezy odpovídají tiskové velikosti 120x180 cm):

To je velmi působivé - a si nejsem jist, že jsem všude skutečně zaostřil správně. Na clonu 1,2 se může hloubka ostrosti pohytovat v milimetrech nebo centimetrech. Dokonce i na vzdálenost 100 musíte pečlivě ostřit na určité místo (foto 6757 a 6759). Na cloně 1,2 je stále rozdíl mezi zaostřením na 100 metrů a nekonečnem.

Co vás ovšem určitě nenadchne, je aberace. Dokonce i zapnutým odstraňováním aberace v programu Capture NX-2 dopadnou snímky takto (opět výřezy odpovídající zvětšenině 120 x 180 cm):

1.2	1.4	2.0	2.8
4	5.6	Jak vidíte, aberaci dokáže CNX-2 odstranit až od clony 4 výše. Na nižší clonách by byl nutný další ruční zásah v grafickém editoru. Ale díváte se opět na výřezy odpovídající 120x180 cm, takže na fotkách 13x18 cm budete aberaci hledat těžko:)

Co vás na objektivu určitě nadchne:

+ vynikající kresba již od clony 1,2
+ solidní a robustní konstrukce se sametově jemným krokem ostřícího prstence
+ velmi dobré podání neostrých oblastí (bokeh)

Co vás na objektivu určitě nenadchne:
- clonový prstenec nemá na jednotlivých clonách aretaci (nezaskakuje), takže clonou lze pohnout i nechtěně
- sluneční clona je moc hluboká, nejde nasadit na objektiv obráceně pro úsporu místa v brašně

S čím se musíte smířit:
- žádné přenosy hodnot z objektivu do fotoaparátu
- před fotografováním si musíte ručně nastavit na objektivu clonu
- dioda pro správné zaostření v hledáčku je pouze informativní a nelze na ni při nízkých clonách spoléhat
- velmi obtížné zaostření přes hledáček - skoro nemožné. Doporučuji pořídit hledáčkovou lupu (třeba úhlový hledáček se zvětšením) nebo fotit v režimu živého náhledu ze stativu. Pro fotografování v režimu živého náhledu z ruky doporučuji také lupu - třeba tuto.

Chybí vám nějaké další technické informace? Najdete je v kvalitní recenzi pana Boušky na Megapixelu spolu s dalšími fotografiemi a technickými informacemi (včetně alternativ od jiných výrobců) - a pokud postrádáte cenu, tak vězte, že objektiv stojí bezmála 30 tisíc Kč. Firma ZY Optics vyrábí i další objektivy.

Firma ZHONG IY OPTICS označuje tento objektiv "The Dream", čili "Sen". Ano, není to objektiv pro každého. Jeho obsluha není jednoduchá, ale výsledky jsou velmi dobré - možnost manipulace s hloubkou ostrosti, jak u portrétu tak u krajiny, je úžasná. Buď tento objektiv okamžitě zavrhnete nebo si jej zamilujete. Jiná možnost asi není.