Ohnisková vzdálenost |
200-500 mm |
|
Maximální otvor clony |
F/5 – 6,3 |
Obrazový úhel (diagonální) |
12o - 5 o |
Konstrukce objektivu (skupin,
čoček) |
10/13 |
Nejkratší zaostřitelná
vzdálenost |
2,5m v celém rozsahu |
Počet lamel clony |
9 |
Nejmenší clona |
32 |
Maximální poměr zvětšení |
1:5,0 (na 500 mm) |
Průměr filtru |
86 mm |
Délka |
224,5 mm (bez FEC adaptéru) |
Průměr |
93,5 mm |
Váha |
1.226 g (bez FEC adaptéru) |
Příslušenství při koupi |
sluneční clona, český
návod, obal |
Provedení bajonetu pro |
Nikon AF-D, Minolta
AF-D, Canon AF, Pentax K |
Kdo by někdy
nezatoužil vlastnit nebo si alespoň vyzkoušet špičkové teleobjektivy
profesionálních fotografů. Pro většinu z nás to patrně bude
nesplnitelný sen. A tak nezbývá než se porozhlédnout po
dostupnějších modelech teleobjektivů, které může zaplatit i normální
smrtelník, který se fotografií neživí, ale má ji jako koníčka
(koně). V úvahu budeme brát pouze zoom-objektivy, tedy objektivy s
proměnlivým ohniskovým rozsahem. Ptáte se proč? Inu, málokdo si může
dovolit takový luxus, vlastnit sbírku objektivů s pevnými ohnisky
300, 400, 500 a 600 mm. Většina pevných ohnisek v tomto rozsahu jsou
objektivy vysoce světelné, tudíž velmi drahé. Objektivů s rozsahem
70-300 mm je na trhu celá řada. Nad hranici 300 mm je již výběr
daleko omezenější - pokud budeme uvažovat v "amatérském" rozsahu.
Podívejme se nejprve, co v současné době (duben 2006) náš trh
nabízí:
Nikon je zastoupen
jedním objektivem Nikkor 80-400 F/4,5-5,6 D VR za cca 55.000,- Kč,
Sigma má objektivů více - 50-500 F/4,0 -
6,3 APO EX DG HSM za cca 39.000,- Kč, Sigma 80-400 F/4,0-6,3
APO EX DG OS za cca 44.000,- Kč,
Sigma 135-400 F/4,5-5,6 APO DG ASPHERICAL RF za cca 22.000,- Kč,
Sigma 170-500 F/5,0-6,3 APO DG ASPH. RF za cca 25.000,- Kč.
Tokina je zastoupena
jedním objektivem AT-X 80-400 mm F/4,5-5,6 za cca 17.500 Kč,
- a zde testovaný
Tamron 200-500 F/5-6,3 Di LD (IF) za cca 29.000,- Kč. Ceny jsou
průměrné, které jsem našel porůznu na internetu, mohou se u
jednotlivých prodejců lišit, ale jejich poměr by měl být zachován.
Vybalujeme
A nyní již blíže k testovanému objektivu Tamron. Pokud očekáváte
při nákupu objemnou a těžkou krabici, budete
zklamáni. Objektiv váží cca 1,2 kg. V kartonové krabici naleznete
objektiv s nasazeným kroužkem pro otáčení filtru (FEC - viz dále),
transportní obal v provedení na zip s popruhem na nošení přes rameno
- vypadá na omak jako molitanový se zesílenou spodní částí, takže
odolný proti dešti patrně nebude, dále sluneční clonu a podrobný
návod k použití v češtině (při zakoupení v ČR), návod k použití v
ostatních světových jazycích a samozřejmě záruční list, přední a
zadní krytku objektivu.
Konstrukce
Jak je vidět z výše uvedeného přehledu dostupných (tj. finančně)
objektivů s tímto horním rozsahem je velice málo - prakticky pouze
ještě Sigma 170-500 mm F/5,0 - 6,3 a 50-500/F4-6,3. Jedno mají ovšem
společné a to světelnost 6,3 na nejdelším ohnisku a 5,0 na ohnisku
200 mm. Fyzikální zákony jsou ve vztahu k ceně neúprosné. Pokud se
Vám na první pohled bude objektiv jevit jako celoplastový, tak při
bližším zkoumání zjistíte, že máte pravdu. Jedinou kovovou součástí
je snímatelná objímka pro upevnění na stativ a bajonetové uchycení.
Ale vezměme to z té lepší stránky - v zimě nestudí :). Provedení
objektivu se jeví jako velice precizní, nikde se nic neviklá a
nedře. Označení SP je kvalitativní onačení objektivů Tamron,
které ve zkratce říká "prvotní při konstrukci byla kvalita, cena je
druhotná". Objektiv je vybaven i dvěma LD skly (prvky s
nízkým rozptylem světla), zkratka Di vypovídá, že při
konstrukci objektivu byl brán již zřetel na digitální zrcadlovky,
ale objektiv je možné použít i pro kinofilmové
přístroje (neplést se
zkratkou Di-II - to jsou objektivy pouze pro digitální zrcadlovky s
rozměrem snímače max. APS-C).
Změna ohniskové vzdálenosti
Mohutná objímka pro změnu ohniskové vzdálenosti má takřka
plynulý odpor v celém rozsahu - ovšem právě rozsah otočení z 200 na
500 mm činí 180 stupňů a nejde zvládnout jedním pohybem ruky, musíte
si jednou přehmátnout, což může v některých situacích, zvláště při
snímání "z ruky" trochu zdržovat. Při změně ohniskové vzdálenosti z
200 na 500 mm se také objektiv vysune o 10 cm a nabude tak i bez
sluneční clony úctihodné délky. Na objektivu naleznete i pojistku
proti samovolném vysouvání objektivu a umožňuje jeho uzamknutí na
200 mm - i v této uzamčené poloze je možné na tomto ohnisku
fotografovat.
Ostření
Naopak rozsah otočení zaostřovacího prstence je pouze cca 60
stupňů a zaostřovací prstenec je umístěn těsně u těla objektivu a je
velice úzký. Při automatickém ostření je to celkem jedno, při ručním
ostření a fotografování bez stativu budete mít ovšem problém, jak
objektiv držet a přitom zaostřovat. Jediným řešením je držení
objektivu prsty za objímku pro stativ při současném otáčení
zaostřovacím prstencem zdola špičkou palce. Vzhledem ke krátkému
kroku prstence a zaostřování špičkou palce je zvláště na nejdelším
ohnisku správné zaostření dílem náhody nebo velkého cviku - při
světelnosti 6,3 je také hledáček poněkud tmavší, než jste zvyklí z
objektivů s menším rozsahem. Bez objímky pro stativ je fotografování
"z ruky" v režimu manuálního ostření prakticky nemožné. V provedení
pro fotoaparáty Nikon je možné přepínat mezi ručním a automatickým
ostřením pouze z těla fotoaparátu tou nesmírně nicotnou malou
páčkou, u které si nejsem nikdy zcela jist, v jaké poloze se nachází
- kdyby ji Nikon udělal ještě o něco menší, mohl by k ní dodávat
pinzetu. Zmiňuji se o tom proto, že zvláště u nejdelšího ohniska je
tento přepínač dost používaný, jelikož zaostření ptáčka ve větvích
či zvířete ve vysoké trávě je pořád pro automatické ostření problém.
Objektiv se pyšní zkratkou IF, tj vnitřním ostřením - při
ostření nemění svoji délku a neotáčí přední obrubou objektivu, což
umožňuje bezproblémové použití filtrů.
Obr. výše -
nastavení na ohnisko 200 mm a 500 mm bez nasazené sluneční clony -
nemám tak široké bílé pozadí, abych tam dostal ještě i tu sluneční
clonu.
Nastavení
clony
Objektiv je vybaven samostatným clonovým prstencem, který se
nachází těsně před ostřícím prstencem a je vybaven pojistkou
umožňující jeho uzamknutí na nejvyšší cloně 32 (v této poloze se
také nachází při koupi).
Manipulace s filtry po nasazení sluneční clony
Dodávaná
plastová sluneční clona skutečně splní svůj účel - jejích 15 cm
délky
dodá objektivu skutečně profesionální
vzhled - při ohnisku 500 mm a nasazené sluneční cloně je celková
délka objektivu 50 cm! Naštěstí při ohnisku 200mm a obráceně nasazené
sluneční cloně jsou rozměry objektivu poměrně kompaktní (cca stejné
jako u Nikkoru 70-200 VR). Výrobci bylo jasné, že při nasazené
sluneční cloně by nebylo možné otáčet např. polarizační filtrem a
tak vybavil objektiv ještě "mezikroužkem", který nazval FEC (Filter
Effect Control). Tento "mezikroužek" našroubujete na přední stranu
objektivu a teprve do něj našroubujete filtr. Po nasazení sluneční
clony otáčíte filtrem přes otočnou část tohoto "mezikroužku".
Použití polarizačního filtru bude ale u tohoto objektivu patrně
velice vzácné - jednak to není typický "krajinářský" objektiv a též
podstatný úbytek světelnosti po nasazení polarizačního filtru vás
jistě nepotěší stejně, jako cena polarizačního filtru o průměru 86
mm :) A UV filtrem zase nepotřebujte otáčet. Ale ta možnost tu je a
to je jistě dobře.
Fotíme
Vybalení a nasazení probíhá bez problémů, na pár hodin se po
dlouhé době objevilo sluníčko a tak vyrážím do terénu. Jako
fotoaparát volím Nikon D2x - ze všech zatím dostupných fotoaparátů
firmy Nikon používá nejmodernější a nejpřesnější systém zaostřování,
takže by objektivu neměl kazit jméno. Zároveň beru ze skříně stativ
na testování objektivů - jeho robustní konstrukce skýtá jakousi
záruku, že fotografie nebudou neostré vlivem roztřesení. Je deset
hodin dopoledne, teplota 10 stupňů nad nulou a tak po zimě nehrozí
žádné tetelení teplého vzduchu nad zemí, které by též mohlo mít vliv
na ostrost fotografií. Měření přepínám na "zvýrazněný střed" a
ostření, jak jinak, na bodové s možností přepínat ostření mezi
jednotlivými zaostřovacími body. Jako ideální objekt se jeví pár
vyhřívajících se kachen a tak zkouším různá ohniska pouze pro
porovnání:
ISO 400, 200 mm, F9,1/250 s,stativ |
ISO 400, 300 mm, F9, 1/250s, stativ |
ISO 400, 500 mm, F8, 1/250s, stativ |
Při posuzování
ohniskové vzdálenosti jistě berete na vědomí, že na digitální
zrcadlovce s APS-C velikostí snímače (což je i Nikon D2x) je třeba
ohniskové vzdálenosti násobit krát 1,5, takže např. ohnisko 500 mm
je ve skutečnosti 750 mm! Většina demonstračních snímků je pořízena
právě na ohnisko 500mm - protože kvůli němu si tento objektiv budete
většinou pořizovat. Většina snímků je pořízena na vyšší ISO - počasí
bylo velice nestálé, ale i tak lze, myslím, posoudit kvalitu
objektivu dostatečně. Pod každým snímkem naleznete je plné rozlišení
(pozor - snímky mají od 5 do 13 MB!). Všechny snímky jsou
fotografovány do formátu RAW, zpracovány programem Nikon Capture 4.4
- upraven histogram, mírně doostřeny, mírně zvýšená saturace barev,
u snímků na 800 ISO jemné odšumění. Udělal jsem s nimi tedy to, co
byste s nimi patrně udělali i vy. Přesto je šum na některých
snímcích patrnější více než by bylo zdrávo - u většiny snímků jsem
měl nastavenu kompenzaci expozice -2/3 EV. Ačkoliv jinak fotoaparát
D2x jeví sklon k mírné podexpozici univerzálně, v případě tohoto
objektivu docházelo k vypálení jasů ve větším procentu případů, než
jsem normálně zvyklý. Zahraňovalo to kresbu v bílém peří kachen. U
snímků, kde by nebylo této kompenzace třeba, jsem musel provést
zesvětlení - a výsledek je zvýšený šum, zvláště na 800ISO. Proto
stále platí - pokud máte dostatek času, snažte se exponovat co
nejpřesněji.
200mm-F9-1/180s-320ISO,stativ |
500mm-F9-1/125s-320ISO,stativ |
500mm-F9-1/250s,400ISO,stativ |
500mm-F9-1/250s,400ISO,stativ |
500mm-F8-1/400s,400ISO,stativ |
500mm-F8-1/350s,400ISO, z ruky |
500mm-F8-1/500s-400ISO,z ruky |
500mm-F8-1/1000s-800ISO, z ruky |
500mm-F11-1/30s, ISO200,s |
500mm-F9-1/180s,400ISO,stativ |
500mm-F8-1/400s,400ISO,stativ |
500mm-F8-1/250s,400ISO,stativ |
500mm-F6,3-1/400s,400ISO,stativ |
500mm-F6,3-1/640s,400ISO,stativ |
500mm-F6,3-1/500s,400ISO,stativ |
500mm-F8-1/320s-400ISO,z ruky |
500mm-F8-1/1000s-800ISO,z ruky |
500mm-F8-1/350s-400ISO,z ruky |
500mm-F8-1/500s-800ISO,z ruky |
500mm-F8-1/1000s-800ISO,z ruky |
500mm-F8-1/500s-800ISO,z ruky |
500mm-F8-1/1000s-ISO800, z ruky |
500mm-F11-1/60s-ISO200,stativ |
500mm-F6,3-1/500s, ISO200, stativ |
500mm-F6,3-1/100s-ISO200, z ruky |
500mm-F6,3-1/500s-ISO800, z ruky
|
500mm-F6,3-1/640s-ISO800, z ruky |
Praktické
zkušenosti
Jednoznačným kladem je z hlediska transportu objektivu i
manipulace s ním jeho malá váha i velikost (v transportní poloze).
Dodávané "molitanové" pouzdro sice vypadá nanic, ale v praxi je
pravý opak pravdou. Je měkké a tak vás při nošení přes rameno na
popruhu neotlouká a také jej nemusíte sundávat, když do něj chcete
objektiv uložit - pouze rozepnete do poloviny zip a objektiv do
pouzdra šoupnete. Nemusíte se bát poškrábání objektivu o zip - je
sice velice robustní (ale jde velmi lehce, takže se s ním nemusíte
prát), ale vyroben z umělé hmoty. Pokud jej nepotřebujete, jde
docela dobře složit a uložit např. do brašny. Pokud srovnám pouzdro
např. s typy, dodávanými k teleobjektivům Sigma či Nikon, což jsou
tuhé koženkové válce vystlané polyuretanem, které zvětšují přepravní
objem objektivu o 100%, zdá se mi toto řešení praktičtější. Tuhá
pouzdra sice poskytují objektivům vyšší ochranu, ale většinou skončí
ve skříni.
Čas expozice bývá u objektivů tohoto rozsahu kritický. Pokud chcete
fotografovat "na jistotu", doporučuji dodržovat pravidlo, kdy
nejdelší čas expozice je obrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti
(vynásobené u digitálních zrcadlovek s APS-C snímačem x 1,5). V
praxi to znamená, že při ohnisku 500mm (alias 750 mm) je nejdelší
doporučený čas při fotografování z ruky 1/750 s. Neznamená to, že
každý snímek pořízený delším časem musít být nutně rozmazaný - viz
např. snímky kosa, pořízené 1/100 resp. 1/80 s nebo fotografie
letících kachen, kde hodně pomohlo sledování objektu fotoaparátem,
ovšem musíte počítat s větším množstvím nepovedených snímků. Ke
kratším časům se můžete pomoci i zvýšením citlivosti snímače -
zvýšením ISO, ovšem i to má své hranice vzhledem k šumu. Pokud již
musíte fototgrafovat z ruky "rizikovými" časy, doporučuji zapnout
sériové snímání (a koupit si větší kartu) - je velká
pravděpodobnost, že alespoň jeden ze snímků bude přijatelně ostrý -
nebo také žádný, ale v mnoha případech to skutečně pomůže.
Stativ
Pokud máte zkušenosti s používáním objektivu 300mm (po
přepočtu 450mm), budete muset své zacházení trochu zrevidovat -
500mm (po přepočtu 750 mm) je přece jenom něco jiného. První zvýšené
nároky klade tento objektiv na stativ, resp. používanou stativovou
hlavu - nikoliv kvůli hmotnosti samotného objektivu, ale hlavně z
hlediska manipulace. Po dotažení musí fotoaparát s objektivem zůstat
v zajištěné poloze - většina stativových hlav si po utažení v
příslušné poloze trochu "uleví". Pokud používáte bodové automatické
ostření, potřebujete, aby se objektiv po utažení stativové hlavy ani
nehnul. Pokud jste si mírné posunu doposud nevšimli na 200 či 300mm,
na 500mm si jej všimnete určitě. Další věcí, která vás zvláště na
500mm možná překvapí, je skutečně malý obrazový úhel. Z toho vyplývá
další požadavek na stativovou hlavu - manipulace s ní při pohybu do
stran či nahoru musí být jednoduchá - zvolil jsem model s dvěma
páčkami (pro náklon ve vertikálním a horizontálním směru) a skutečně
to není ono - máte zaměstnané obě ruce a než novou polohu
zafixujete, odejde i ta kachna, o rychlejších pohybech ani nemluvě.
Pokud se budete chtít fotografování zvířat v přírodě věnovat více,
budete muset investovat do speciálních stativových hlav typu
Wimberly nebo
Dietmar Nill. Cena takovéto hlavy se ovšem pohybuje v pásmu cca
20.000,- Kč - ovšem vezměte v úvahu (mimo manželky) i to, že vám
zůstává i při výměně objektivů a je to tedy trvalá investice. Tyto
typy stativových hlav vám umožní měnit polohu naprosto plynule bez
toho, že byste museli dát ruce pryč z fotoaparátu - fotoaparát s
objektivem je možné také v uchycení vyvážit a změna polohy se tak
stává skutečně hračkou.
Ostření
Automatické - režim S - rychlost ostření nedosahuje
sice objektivů typu Nikkor 80-200 AFS nebo 70-200VR, přesto je
dostatečně rychlé. Přeostření z 2,5 m na "nekonečno" trvá přibližně
1 sekundu, což je velice přijatelná hodnota (fotoaparát D2x). Při
ostření sice objektiv nemění svoji délku (je to typ IF), ovšem otáčí
zaostřovacím prstencem. Většinou to ovšem nevadí, protože tam, kde
je zaostřovací prstenec, objektiv držet určitě nebudete. U
testovaného kusu docházelo k zajímavé situaci, pokud objektiv nebyl
na stativu a byl nakloněn směrem dolů - občas si cuknul zaostřením,
ačkoliv byl fotoaparát ve "spacím" režimu. Asi se nudil. Ale občas
se mi to samé stalo u Tamronu 90, takže to nebudeme považovat za
vadu, ale za vlastnost.
Automatické - režim C - tedy průběžné ostření. I tady jsem
spokojen. Testoval jsem jej na letících kachnách jak při letu
"kolem", tak i přímo proti objektivu. Při fotografování "z ruky" je
daleko obtížnější udržet ostřící bod na kachně. Pokud se mi to
podařilo, zaostření ve většině případů pracovalo správně. Pokud
nebylo nic v popředí, šlo s úspěchem využít i režim zaostření "na
nejbližší bod". Daleko větší problém je rychlé přepnutí režimu
ostření na těle fotoaparátu - jak jsem již uvedl výše, je manipulace
s ním zoufalá a zvolený režim není ani indikován v hledáčku.
Parafrázovaně si mi chce dodat slovy známého herce z českého filmu
"To by mne zajímalo, kde soudruzi z Japonska udělali chybu".
Na provedení objektivu pro Canon se nachází přepínač pro
automatické/ruční ostření na těle objektivu.
Ruční - režim M. To je použitelné pouze na stativu, důvod je
uveden výše pod oddílem Konstrukce.
Vcelku pracuje ostření velice spolehlivě (na D2x) - případů, kdy se
automatika "nechytala" bylo velice málo, potíže jsou pouze na
nekontrastních objektech za snížené hladiny osvětlení, zvláště na
nejdelším ohnisku - světelnost 6,3 si zde trochu vybere svou daň.
Vzhledem k pořizování všech snímků do formátu RAW jsem si mohl u
neostrých snímků dobře odkontrolovat pomocí zobrazení místa
zaostření v programu Nikon Capture, zda se jednalo o mou chybu nebo
chybu ostření (různé "front a back-focusy"). Výsledek - pokud jsem
udržel ve správné poloze ostřící bod a fotografii "nerozklepal",
bylo zaostření vždy precizní a to i v těch několika málo případech,
kdy jsem fotografoval s nastavením na nejbližší předmět. Ačkoliv
objektiv není označen jako "makro", umožňuje v celém rozsahu
zaostřit již od 2,5m - což na ohnisko 500 mm a 2,5 m odpovídá
velikosti jedné dospělé sněženky nebo malému hejnu krokusů - viz
snímky výše :)
OPTICKÁ KVALITA OBJEKTIVU V PRAXI
Vinětace -
Žádnou jsem nezpozoroval ani na nejnižších clonách, ale také
jsem ji schválně nehledal. Je to dáno také tím, že objektiv je
konstruován i pro vykrytí obrazového pole klasické kinofilmové
(plnoformátové) zrcadlovky, takže na digitální zrcadlovce s APS-C
snímačem se v obrazu uplatní pouze výřez centrální části objektivu.
Na plný formát - tj. kinofilm, jsem objektiv netestoval.
Aberace - udělal jsem jsi několik testovacích snímků a vybral
jsem ten nejhorší, z něhož vidíte v následující tabulce výřez.
Takový výsledek dokáží i dražší objektivy a při běžných rozměrech
zvětšenin do 24x30 se na obrázku neprojeví. Pro velké zvětšeniny
jsou zase nástroje, jak aberaci účinně odstranit.
|
|
Ohnisko
500mm, clona 8, 400 ISO, 1/2000 s, bez úprav, po
kliknutí plný formát snímku i výřezu |
Kresba - ostrost, kontrast - při
nejnižší cloně v celém ohniskové rozsahu (tj. od 5 do 6,3) se jeví
snímky méně kontrastní a méně ostré, což je ovšem vlastnost objektivů
povšechně. Každopádně doporučuji fotografovat alespoň o jeden stupeň nad
minimální clonu na daném ohnisku. Snímkům při plně otevřené cloně bude
ve většině případů slušet jemné doostření. Tzv. bokeh, čili pěkné
plynulé rozostření objektů mimo hloubku ostrosti, není zrovna předností
objektivů s touto světelností a plně rozostřeného pozadí lze na 500mm
při plně otevřené cloně dosáhnout pouze tehdy, pokud je pozadí opravdu
daleko. Samozřejmě s klesající zaostřenou vzdáleností hloubka ostrosti
klesá a tak se vám podaří pozadí rozostřit lépe - viz. dva dětské
portéty. Nicméně na některých snímcích jsou odlesky v trávě rozostřeny
spíše způsobem, který poutá pozornost.
Závěr - samozřejmě můj, tj.
subjektivní, založený na zkušenostech s objektivy Nikkor 80-200/2,8 AF,
Nikkor 80-200/2,8 AF-S a Nikkor 70-200/2,8 VR.
Ano, s uvedenými objektivy a originálním telekonvertorem 2x dosáhnete
lepších výsledků, ale řádně si přitom provětráte svou peněženku. Pokud
se hodláte věnovat snímkům zvěře profesionálně, patrně sáhnete po jiném
objektivu, např. Nikkoru 80-400 s optickou stabilizací a v nejvyšší
třídě třeba i na Nikkor 200-400/F3 AF-S za 200.000,- Kč :) Pokud
nasadíte 2x konvertor na objektiv např. 80-200, dostanete světelnost 5,6
v celém rozsahu, což není z hlediska světelnosti od 6,3 Tamronu velký
rozdíl. Objektiv je lehký, skladný a vzhledem k ceně poskytuje velmi
dobré výsledky. Pokud chodíte rádi do přírody, může být vaším dobrým a
cenově přijatelným společníkem, který nadmíru nezatíží vaše rameno ani
peněženku.
Líbil se vám test a pomohl vám v
rozhodování? Považujete informace v něm obsažené za přínosné? Možná vám
ušetřil i nějaké peníze? Testy
nejsou komerční záležitostí a jejich vypracování je velice časově
náročné. Pokud usoudíte, že stojí alespoň za 100,- Kč, pošlete je na účet
1232407103/0800
Děkuji :) |
|