Test Tamron SP AF 70-200mm F/2,8 Di LD (IF) MACRO

Všechny dosavadní testy objektivů zde

17.04.2008

Tak jsme se konečně dočkali, chtělo by se zvolat. Světlo trhu spatřil dlouho očekávaný objektiv, který dosud v nabídce firmy Tamron chyběl. Dle tvrzení výrobce vychází konstrukce tohoto objektivu z osvědčeného objektivu SP AF28-75mm F/2.8 XR Di (Model A09). Objektive 70-200/2,8 ohlásil Tamron již na PMA v roce 2007, ovšem museli jsme čekat až do dnešních dnů, než se k nám dostaly první kousky. Zatím pouze s bajonetem na Canon, v provedení Nikon by se měly objevit do konce května 2008, poté i Sony a Pentax (což odhaduji tak do konce roku 2008). Zkratka "SP" nám napovídá, že objektiv by měl patřit do "super série" objektivů, kde "jediným kritériem je nejvyšší dosažitelná výkonnost v dané třídě bez prioritního omezení cenou", "AF" značí možnost automatického ostření, "Di" konstrukci vhodnou i pro plnoformátové snímače, "LD" použití skel s nízkým rozptylem světla pro kompenzaci barevné vady a konečné cudné "IF" v závorce naznačuje systém vnitřního ostření. Škoda, že firma Tamron nevložila do objektivu ještě jednu zkratku - VC - což je označení pro "tamroní" optickou stabilizaci objektivu nebo ultrazvukové ostření - ovšem to by bylo již za jinou cenu :). Tak snad příště.

Jak si vede objektiv papírově

Původně se hovořilo o malém a lehkém objektivu. Na následujícím obrázku si můžete udělat dobrou představu o velikosti objektivu. Na obrázku (který jsem si vypůjčil) není vyznačen Nikon 80-200/2,8, který je stejně velký jako zde popisovaný Tamron, takže by z řady nevyčníval - ale to jen pro představu "nikoňáků", rozsahem je trochu jinde. Tímto snímkem bych tedy velikost objektivu opustil s konstatováním, že patří k těm menším, ale trpaslík to zrovna není.

Váha objektivu - bez objímky na stativ je 1.150 g. Předpokládejme, že váha objektivu v provedení pro Nikon, Pentax a Sony bude v podstatě totožná a tak se můžeme podívat na konkurenci. Protože se objektiv Tamron pyšní přívlastkem "Macro", přidáme poměr zobrazení a cenu.

Pokud se podíváte na výše uvedenou tabulku, zjistíte, že mezi objektivy se světelností 2,8 (šedivé zvýraznění v tabulce) je skutečně nejlehčí (nejbližší konkurent je těžší o 150g, což je menší svačina). Ovšem pokud zrovna nešplháte po horách, nemusí být "dvacet deka" rozhodující faktor pro koupi - ale může. Navíc se jedná o objektiv s největším poměrem zobrazení, nejkratší zaostřitelnou vzdáleností a též s přehledem nejlevnější. Velmi zajímavý již svou podstatou by mohl být pro uživatele zrcadlovek Pentax (Samsung) - nepodařilo se mi v nabídce Pentaxu najít objektiv odpovídajícího rozsahu. Papírově by na tom tedy objektiv byl docela dobře, vybalujeme:

Vybalujeme

Objektiv obdržíte v klasické poměrně tenké papírové krabičce, do které je vložena další krabička z tuhého kartonu - ale stejně většinou skončí ve skříni, takže jde o to, aby přežil objektiv přepravu k vám. Navíc chrání objektiv měkké nylonové pouzdro s polstrovanými stěnami a dnem, opatřené na vrchu šňůrkou se zdrhovátkem a na bocích upevněným řemínkem pro nošení. Z neznámých důvodů je pouzdro objektivu poněkud volnější a snad proto je v pouzdru volně umístěn i kousek pěnového materiálu potaženého látkou, které objektiv na výšku "utěsňuje". Zvláštní. Ale protože úděl většiny pouzder je trávit svůj život ve skříni, nebudeme mu zase přikládat velkou důležitost. Co v balení dále najdete: návod k použití - jak bývá u oficiálního dovozce Tamronů zvykem, v češtině. Dále originální návod k použití v několika jazycích, "květinovou"  bajonetovou sluneční clonu (skutečně mohutná - až ji nebudete moci najít, je na dně pouzdra) a samozřejmě záruční list. Nechybí samozřejmě ani přední "pérová" krytka objektivu, jejíž nasazení na objektiv s upevněnou sluneční clonou umožňuje právě její vykrojení po stranách, protože jinak byste museli mít místo prstů chapadla. Samostatnou kapitolou jsou "tamroňácké" krytky na bajonet, jejichž upevnění  na bajonet = najití správné polohy - je slabším odvarem složení Rubikovy kostky - zajímalo by mne, kde "dělají soudruzi z Japonska chybu". Součástí objektivu je i objímka pro upevnění na stativ, která je již z výroby nasazena na objektivu.

První dojmy

Předmluva
Původně jsem chtěl psát o tomto objektivu v čase, kdy bude dostupný s bajonetem pro Nikon. Ale protože se u tamronů rozhodli, že "nikoňáky" nechají ještě chvíli čekat (test na Nikonu D3 již doplněn - viz. níže), nezbylo mi nic jiného, než současně s objektivem vybalit i příslušný fotoaparát. Volba padla nakonec na Canon 40D. Proč? Inu, protože se domnívám, že tento a nižší typy fotoaparátů - trojmístné řady - budou tvořit hlavní okruh uživatelů tohoto objektivu. Pokud někdo má peníze na tělo od cca 100 tisíc výše, bude mít snad i na originální objektivy se stabilizací a ultrazvukovým ostřením. U uživatelů značky Nikon očekávám nejvíce zájemců od D300 níže. Dobrá, nasazeno na 40D.

Při nasazení na fotoaparát má objektiv v bajonetu velmi nepatrnou vůli, kterou jsem ovšem zjistil i u pevné Canon padesátky - ničemu nevadila a na funkci neměla žádný vliv. Proti většině snímků uvedených v současné době na internetu i v prospektech NEMÁ objektiv v provedení pro zrcadlovky Canon (u dalších není známo) zlaté oprýmkování ani červenou stupnici hodnot - značení objektivu je provedeno zlatě pouze na jeho obrubě. Možná se to výrobci zdálo nakonec trochu pouťové, tak od barevnosti v sériové výrobě upustil. Červená stupnice hodnot se užívala pro korekci ostření při infra-fotografii. Ovšem v návodu k použití je uvedeno, že objektiv tuto stupnici nemá a pro infra není vhodný, tak čert ví. Objektiv zkrátka vypadá tak, jak jej vidíte na úvodní fotografii tohoto článku.

Jedinou viditelnou kovovou částí objektivu je bajonet a jemu nejbližší část objektivu, na které je uchycena kovová (snad hliníková) objímka pro upevnění na stativ. Zbytek objektivu je vyroben z plastů, ale působí velmi dobrým dojmem - nikde žádá vůle. Prstenec je změnu ohniskové vzdálenosti (blíže k bajonetu) je široký akorát, k přesunu ze 70 na 200mm je třeba otočit o necelých 90 stupňů a je tak možné jím otáčet při držení zdola i přes stativovou objímku. Jeho odpor je tak akorát, nepatrně mírně tužší v rozsahu 70-100 mm. Mohutnější a širší je zaostřovací prstenec. I zde potřebujete pro přeostření z 0,95 m na nekonečno necelých 90 stupňů. Klade menší odpor než jeho kolega na změnu ohniska - jeho otáčení je též naprosto plynulé a přesné. Při ostření se neotáčí a objektiv nemění při žádné manipulaci svou délku. Přepnutí mezi ručním a automatickým ostřením provedete přesunutím zaostřovacího prstence směrem k sobě a od sebe. Na polohu ručního ostření vás upozorní výrazný modrý kroužek, který se v této poloze objeví ke konci objektivu. Toto řešení je velice rychlé a použité např. i u tamroní pevné 90 a rozhodně rychlejší, než přesouvání čudlíku na objektivu. Má ovšem dvě drobné vady na kráse - tou první je, že se při změně ozve slyšitelné cvaknutí, kterému prakticky nejde zamezit - v některých situacích v přírodě by mohlo slabší povahy zvířat vyplašit. Druhou je skutečnost, že ne vždy se přepnutí z automatického na ruční ostření podaří napoprvé. Prstenec totiž musí zapadnout do jakéhosi ozubeného hřebenu uvnitř objektivu a pokud se trefíte na zoubek, zůstanete jaksi na půl cesty a musíte prstencem trochu pootočit doleva či doprava, aby zapadl na své "manuální" místo. Ale to považuji skutečně za drobnost, kterou lze vyřešit v rámci půl sekundy a budeme doufat, že zoubky uvnitř jsou kovové a občasné "přejetí" přežijí. Jinak se celkovému provedení objektivu nedá dle mého názoru vůbec nic vytknout - co se má točit se plynule točí, co má držet drží a čím se otáčí, je příjemně pogumované. Na objektivu je ještě vyznačena poloha pro nasazení stativové objímky v horizontální a vertikální poloze - objímku lze upevnit dostatečně rychle a pohodlně, zajišťuje se šroubem a tak po jeho povolení lze objímkou bez sejmutí ze stativu pohodlně otáčet - resp. lze otáčet objektivem, zatímco objímka zůstane připevněna na stativu. Vnitřek objímky je opatřen plastovými pásky - časté otáčení objímky na objektivu bez jejího dostatečného povolení by časem určitě vedlo k poškrábání místa objektivu, kam objímka doléhá - zvláště, pokud se mezi ní a tělo objektivu dostane prach. Posledním nápisem na objektivu je označení MADE IN JAPAN se sériovým číslem.

Fotíme - CANON

Jak jsem se již v úvodu zmínil, provedení na Nikon není k dispozici a tak jsem sáhl do stáje Canonu pro 40D. Přiznám se rovnou, že nerad. Minimálně z toho důvodu, že ovládání Canonů jsou mi poněkud vzdálené, i když to ne testy žádný vliv nemá. Doufám, že na příští generaci Canonů budou ovládací puntíčky ještě trochu menší a bude se k nim dodávat tyčinka na mačkání čudlíčků :( Pro jistotu jako první volbu hledám v menu reset do továrního nastavení a natvrdo volím centrální ostřící bod.

Automatické ostření - CANON

Ve většině případů zaostřil fotoaparát s objektivem rychle a bez zaváhání, ovšem neznamená to, že zaostřeno skutečně bylo - viz dále. Objektiv není vybaven omezovačem rozsahu ostření (např. jen od 3 metrů do nekonečna) a tak v případě, že se objektiv "nechytí", projede celý rozsah ostření tam a zpět, což mu trvá cca 2 sekundy a poměrně hlučné se slyšitelným klapnutím při dosažení krajních poloh. Pokud tedy budete fotit v tichých pasážích koncertu s automatickým ostřením, jistě si vás někdo všimne :) I v tichém přírodním prostředí bude někdy lepší volit ruční variantu. Zkrátka ultrazvukové ostření to není, ale také jej vzhledem k ceně objektivu nelze předpokládat - obdržíte jej u konkurence nebo z továrních stájí - v tom případě se ovšem budete muset zříci světelnosti 2,8 nebo si doplatit minimálně 9.000 na Sigmu či 16.000,- Kč na nejbližší Canon.

Jak jsem se již zmínil výše, s objektivem se podařilo v AF režimu zaostřit téměř pokaždé - jak hlásil fotoaparát. V určitém procentu případů však některé fotografie nebyly zcela ostré. Tato neostrost se projevovala téměř výhradně na cloně 2,8, vyšší clonění (4 a výše) tento jev odstranilo zvýšením hloubky ostrosti. Souvislost s čímkoliv se mi nepodařilo prokázat. Více se tento jev objevoval při vzdálenostech od 1 do 3 metrů, kdy docházelo k mírnému "front focusu". Pro porovnání jsem si vypůjčil i Canoní pevnou 50 a zkusil i 1DIII - i v těchto případech se na obou fotoaparátech objevil stejný jev v různé míře. Což je u pevného základního ohniska z vlastní stáje poněkud podivné. Nebudu tedy zatím činit jednoznačný závěr ohledně přesnosti automatického ostření a až bude k dispozici i verze pro Nikon, zkusím tam. Zajímavé ovšem je, že pokud ostříte ručně, obdržíte správné (a jak bude vidět dále výborné) výsledky. Rychlost automatického ostření v kontinuálním režimu nebude u tohoto objektivu dostatečně rychlé na předměty či tvory, kteří se budou pohybovat (přibližovat) rychle kolmo k Vám. Zde doporučuji ruční ostření v režimu, kdy fotoaparát exponuje v okamžiku, kdy se objekt dostane do předostřeného místa - při namáčknuté spoušti fotoaparát exponuje v okamžiku, kdy se v daném místě objekt nachází a fotoaparát jej vyhodnotí jako zaostřený. V době psaní tohoto článku nebyly na internetu dostupné žádné informace o nepřesném ostření - naopak, zatím uveřejněné fotografie vykazují ostrost velmi dobrou. Zkusíme nějaké testovací snímky

Testovací snímky - CANON

 - Canon 40D - přímo do JPG, bez jakýchkoliv úprav, reset fotoaparátu do továrního nastavení, priorita clony, bez jakéhokoliv doostřování, vždy volen centrální ostřící bod. Pokud se nejedná o výřezy, získáte na kliknutí originální snímek, ze kterého můžete získat kompletní EXIF data:

	70 mm	128 mm	200 mm
2,8		Omylem smazáno :(
4
5,6
8
11
16
První dva snímky ze série 128 mm nejsou dobře zaostřeny, pořídil jsem proto další sérii snímků z běžného života, tentokráte pouze na 200 mm - jeden z výřezů z levého okraje je jiný než ostatní - jel tam zrovna pán na kole, kterého jsem si nevšiml :)
	Celkový záběr	střed	levý okraj
2,8
4
5,6
8
11
16
22

Můj závěr ke kresbě objektivu

Než budete číst dál, uvědomte si, kolik tento objektiv stojí (tj. jedná se o nejlevnější objektiv své kategorie na trhu)

Nejprve je třeba něco podotknout ke světelnosti objektivu, která je uváděna jako 2,8 v celém rozsahu. Domnívám se, že tomu tak není - pokud se podíváte na snímky, zjistíte, že ačkoliv bylo fotografováno s prioritou clony a fotoaparát dodával časy, jsou fotografie na cloně 2,8 nepatrně tmavší, odhadem tak na clonu 3. Je to však skutečně nepatrné a nepovažuji to za problém.

Již letmým pohledem na výřezy zjistíte, že snímky na cloně 2,8 jsou poněkud měkčí a na clonách 4 až 5,6 je považuji za výborné. Na clonách 16 a  znatelně na cloně 22 jsou již snímky skutečně s velmi měkkou kresbou. Ale situací, kdy budete muset používat tyto clony určitě nebude mnoho, pokud nějaké. Objektivy o světelnosti 2,8 si pořizujeme proto, abychom mohli na clonu 2,8 fotografovat a využít tak dobré světelnosti objektivu s tím, že neočekáváme naprosto ostrou kresbu od rohu do rohu. Po mírném doostření jsou snímky dobře použitelné i na cloně 2,8, byť na metrové zvětšeniny by se na doostření musel použít nejlépe nějaký fraktálový algoritmus. Druhým důvodem pro pořízení světelných objektivů je výborná kresba již po zaclonění o jeden stupeň. Zkráceně řečeno - kresba objektivu se základní světelností 2,8 se většinou rovná kresbě objektivu se základní světelností 4 - ovšem na dvaosmičkovém objektivu dostanete již na cloně 4 většinou velmi ostrou fotografii.

	70 mm		200 mm
2,8
4
5,6
8
11
16
22
Jak si můžete všimnout výše na reálných snímcích, tak si u běžných snímků vinětaci neuvědomíte a je viditelná pouze u stejnobarevných ploch. Na nejnižší cloně 2,8 by již byla na takovémto typu snímku viditelná a bylo by třeba ji vyrovnat při zpracování v počítači a řadili bychom ji do mírného podprůměru dané kategorie - ovšem těžko si dokážu představit situaci, kdy by mi to vadilo. Ale již na cloně 4 nastává radikální zlepšení a vinětaci lze označit za téměř zanedbatelnou, která se vyrovná i profesionálním objektivům tohoto rozsahu!

Odolnost na protisvětlo - "prasátka" a aberace - CANON

Sice se mi nepodařilo zachytit sluníčko těsně nad obzorem, ale o odolnosti objektivu na protisvětlo a aberaci si jistě uděláte obrázek sami na základě následujících snímků - považuji ji osobně za velmi dobrou. Pro vlastní zkoumání jsou k dispozici v plném rozlišení (použity fotoaparáty Canon EOS 1DIII a EOS 40D).

(1) 1DIII, 200mm, f3,5	(2) 1DIII, 200mm, f4	(3) 1DIII, 70mm, f5,6	(4) 1DIII, 70mm, f32
(5) 1DIII, 200mm, f5,6	(6) 40D, 70mm, f2,8	(7) 40D, 200mm, f2,8	(8) 40D, 70mm, f11
U většiny fotografií byl upraven histogram i za cenu lokálních či plošných "přepalů", aby byla případná aberace lépe viditelná. Pokud jsem nezvolil skutečně extrémní podmínky, jako u fotografie č. 7, která je fotografována na nijnižší clonu, nejdelší ohnisko a přímo proti slunci jako silueta, tak jsem znatelné aberace nebyl schopen docílit. Pokud se budete hodně snažit, objeví se možná na nízkých clonách i na rozhraní lesklých chromovaných předmětů proti bílému pozadí - ale to jsou skutečně extrémy a objektivu dávám za aberaci jedničku. "Prasátka" aneb odlesky skupiny čoček v obrazu - též jsem dlouho nebyl schopen žádné znatelné vyrobit, nakonec se podařilo mírně na snímku číslo 4 a jeden hezký na snímku číslo 8, kdy jsem umístil ostré slunce v záběru přesně za hranu komína. Výsledky objektivu v této cenové kategorii pokládám opět za výborné - viz "normální" snímky číslo 3 a 4. Na snímku číslo 4 si můžete všimnout tvaru zobrazení bodového světelného zdroje (slunce), jemuž devítilamelová clona na f32 přidělila "pohlednicové" a dle mého názoru velice slušivé, paprsky. Rovněž přenos kontrastu pokládám za velice dobrý.

Makro

Objektiv se pyšní názvem "Macro". Pokud odhlédnu od svého názoru, že za makro se označuje objektiv se zobrazením 1:1, je nutno tomuto objektivu přiznat, že ze všech níže uvedených má skutečně nejlepší poměr zobrazení a nejkratší zaostřitelnou vzdálenost 95 cm (v celém rozsahu). Ale rozhodně to nepovažuji za vlastnost, která by měla být pro výběr objektivů tohoto rozsahu podstatná. Od toho jsou specializované, skutečné makroobjektivy, které v oblasti makro odvedou svou práci jistě lépe.

Pro lepší představu, jakého přiblížení můžete při tomto poměru zvětšení dosáhnout na nejdelší ohnisko, přikládám pár obrázků objektů známé velikosti. Zároveň na nich můžete posoudit, jaký má objektiv "bokeh" aneb formu podání neostrých částí snímků - jako vždy po kliknutí v plném rozlišení - snímky CANON:

40D, 200mm, f8	40D, 200mm, f5	1DIII, 200mm, f8	1DIII, 200mm, f8
Pokud budete chtít pořizovat snímky na ohnisku 200 mm, doporučuji ve fotoaparátu nastavit blokování expozice při nesprávném zaostření, zvolit jeden ostřící bod, zvolit ohnisko a záběr, namáčknout spoušt a pohybem celého fotoaparátu dosáhnout zaostření - fotoaparát exponuje "sám" v okamžiku, kdy automatika usoudí, že je zaostřeno - tímto způsobem je možné pořídit ostré fotografie i za podmínek, že objekt nelze třeba v mírném vánku a tedy v pohybu, automatickým ostřením zachytit - takto vznikl např. snímek poupěte, jímž mírný vítr pohyboval až o několik centimetrů směrem k a od fotoaparátu.
			1DIII, 79mm, f2,8

Zkreslení objektivu

Bývá často přeceňováno a ukazováno na testovacích obrazcích. Dle mého názoru má smysl pouze u fotografování architektury, ofocování dokumentů a u snímků, u kterých jsou výrazné vertikální či horizontální linie, jejichž deformace je na snímku nežádoucí. Testovací snímky jsem sice pořídil, ale protože mi připadaly prakticky shodné, nebudu jimi článek zanášet. Pro ilustraci tedy jeden snímek na 70mm a clonu 2,8, kde se předpokládá zkreslení největší. Mírné poduškovité zkreslení (byť se zvláštním tvarem) je dle mého názoru zanedbatelné a vyšších clonách a ohniscích je to již jenom lepší. Pokud vám přesto bude vadit, lze mu jednoduše odpomoci v každém kvalitnějším editoru fotografií.

Na závěr ještě pár fotografií - CANON

1DIII, 1/100s,f2,8,ISO200	40D, 1/800, f6,3, ISO320	40D, 1/200, f4, ISO 320	40D,1/3200s,f18,ISO320
1DIII,1/400s,f4,ISO200	1DIII,1/160s,f7.1,ISO200	1DIII,1/500s,f5,6,ISO200	1DIII,1/8000s,F2,8,ISO640
40D, 1/500, f5, ISO320	40D, 1/1600, f8, ISO320	40D, 1/500s, f4,5, ISO320	1DIII, 1/120s,f4, ISO200
Vzhledem k tomu, že oba fotoaparáty byly v "továrním" nastavení, jsou zde uvedené snímky mírně doostřeny v Zoner 10 - Síla efektu 50% (nejnižší), poloměr 0,7, potlačení šumu 10 (minimum), typ gaussovské - tedy asi tak, jak bych si je doostřil pro normální tisk. Canon 1DIII produkoval v testech na automatické vyvážení bílé barvy snímky s výrazným fialovým nádechem, který i po korekci vyvážení bílé barvy a posunu -7 k zelené trochu zůstal. Navíc se pravidelně připomínal chybou "99", kterou dokázal i bez objektivu a karty. Snímky pořízené 40D vypadaly normálně :)

Závěr

Objektiv velmi solidního provedení a velmi dobrým optickým výkonem, navíc ve své kategorii a parametrech za bezkonkurenční cenu. Jen tak dál a hlavně udržet při sériové výrobě hladinu kvality na trvale vysoké úrovni.

++ cena
+ možnost použití i na plnoformátových zrcadlovkách
+ nižší váha
+ dobrá kresba i při nižších clonách, výborná již od clony 4
+ v ceně dodávána hluboká sluneční clona i transportní vak a objímka na stativ
+ no dobře, to makro
+ nízká aberace i zkreslení, dobrá odolnost na protisvětlo
+ dobrý přenos kontrastu i za nepříznivých podmínek
+ možnost použít konvertory (od Tamronu nejlépe ty "bílé")
+ na to, že nemá ultrazvukové ostření, ostří docela svižně až normálně :)
+ velmi jemné a přesně ruční ostření

- hlučnější ostření s hlučnými dorazy v krajních polohách
- občasné váhání AF u kusu, který jsem měl k dispozici
- nemá omezovač ostření, zbytečně projíždí celý rozsah, když se mu nepodaří zaostřit
- nemá ultrazvukové ostření a stabilizaci  (ale to za tu cenu asi nelze čekat a tak je to spíše přání)
- výraznější vinětace na cloně 2,8
- clona 2,8 je ve skutečnosti cca 3 :)
Mnou uvedeným plusům a minusům si přiřaďte svou "váhu"

Až bude k dispozici verze pro Nikon (snad v průběhu léta 2008), otestuji jej na Nikonu D3. Tak do té doby "nikoňáci" vydržte :)

Dodatek k 28.12.2008
NIKON

Zatímco v průběhu léta 2008 byl objektiv k dispozici pouze s bajonetem Canon a musel jsem proto použít fotoaparáty Canon, nyní plním své slovo a dodávám testovací snímky objektivu s bajonetem na Nikon (v.č. objektivu 002532). Jako srovnávací objektiv používám to nejlepší od Nikonů - Nikkor 70-200/2,8 VR. Fotoaparát použitý pro testování je Nikon D3, bez doostření ve fotoaparátu, foceno do NEF, převod Nikon Capture NX2 do nejvyšší kvality JPG. Všechny hodnoty doostření nastaveny na výchozí (jak ve fotoaparátu, tak v NX2), tj. bez doostřování. Vzhledem k tomu, že objektiv byl testován již na Canonu, pořídil jsem testovací fotografie pouze na ohnisku 70mm a 200 mm a rozsah clon jsem omezil od 2,8 do 11.

Nikon D3, 70 mm
	Označení bodů výřezů ze snímku
8		<--referenční snímek na cloně 8 - Tamron		<--referenční snímek na cloně 8 - Nikkor
F	Tamron střed	Nikkor střed	Tamron horní roh	Nikkor horní roh
2,8
4
5,6
8
11
200 mm
Označení bodů výřezů ze snímku
		<--referenční snímek na cloně 8 - Tamron		<--referenční snímek na cloně 8 - Nikkor
F	Tamron střed	Nikkor střed	Tamron horní okraj	Nikkor horní okraj
2,8
4
5,6
8
11

A pár "normálních" snímků - Nikon D3, Tamron 70-200/2,8 (bez stativu)

ISO 200,1/5000s/2,8/200mm	ISO 200,1/2500s/4/200mm	ISO 200,1/1250s/5,6/200mm	ISO 200,1/640s/8/200mm
ISO 200,1/2000s/2,8/200mm	ISO 200,1/1250s/5,6/200mm	ISO 200,1/320s/5,6/200mm	Po kliknutí plná velikost JPG
ISO 200,1/5000s/5,6/70mm	ISO 200,1/5000s/5,6/135mm	ISO 200,1/160s/11/140mm	ISO 200,1/500s/6,3/140mm
ISO 200,1/320s/6,3/200mm	ISO 200,1/5000s/5,6/82mm	ISO 200,1/320s/22/70mm	ISO 200,1/4000s/6,3/70mm

Dodatek k ostření
Objektiv je vybaven vlastním ostřícím motorkem, nepotřebuje proto pohon ostření z těla fotoaparátu, který některým Nikon D-modelům chybí (např. D40, D40x...). Z principu konstrukce vyplývá, že na rychlost ostření nebude mít vliv přítomnost či síla ostřícího motorku fotoaparátu. Přesto se rychlost zaostření (nikoliv vlastního ostření) může podle typu fotoaparátu lišit - je to dáno ale konstrukcí vyhodnocovacího mechanismu zaostření - jeho elektronického zpracování a vyhodnocení informací a jejich předání zaostřovacímu systému objektivu. Proto např. ostřící mechanismus Nikonu D3 může zajistit lepší spolehlivost ostření či rychlost, než např. D40. Jako důkaz, že to jde, předkládám ještě pár testovacích snímků z fotoaparátu Nikon D40x. V diskusi na internetu se objevil dotaz, zda bude rozlišení objektivu stačit i na DX snímače, které mají na menší ploše cca stejný počet bodů (tj. třeba D40x proti D3). Vzhůru na snímky (bez stativu, všechny hodnoty ve fotoaparátu nastaveny na výchozí s výjimkou zvýšeného kontrastu, fotografováno do NEF, převod pomocí capture NX do nejvyšší kvality JPG).
 

Nikon D40x, Tamron 70-200/2,8, NEF+převod do JPG přes NX2, bez doostřování
ISO 100,1/2000s,f2,8,70mm	ISO 100,1/800s,f2,8,70mm	ISO 100,1/2000s,f2,8,70mm	ISO 200,1/250s,f6,3,200mm
ISO 200,1/650s,f6,3,200mm	ISO 100,1/125s,f6,3,70mm	ISO 100,1/1000s,f6,3,70mm	ISO 200,1/200s,f6,3,70mm
ISO 100,1/4000s,f2,8,70mm	ISO 100,1/125s,f18,70mm	ISO 100,1/125s,f6,3,70mm	ISO 200,1/250s,f6,3,70mm
ISO 200,1/400s,f6,3,70mm	ISO 200,1/640s,f6,3,200mm	ISO 200,1/320s,f5,70mm	ISO 200,1/500s,f5,70mm
ISO 200,1/500s,f5,70mm	ISO 200,1/500s,f2,8,200mm	ISO 200,1/1250s,f2,8,70mm	ISO 200,1/500s,f2,8,200mm
ISO 100,1/250s,f6,3,200mm	ISO 200,1/2500s,f2,8,200mm	ISO 200,1/1600s,f4,200mm	ISO 200,1/800s,f5,6,200mm
ISO 200,1/2500s,f2,8,70mm	ISO 200,1/1600s,f4,70mm	ISO 200,1/800s,f5,6,70mm	ISO 200,1/400s,f8,70mm

Pro Nikon D40 platí stejný závěr jako při testování na Nikonu D3. Pouze množství detailů na snímku je menší, což je dáno typem snímače - snímky jsou i po převodu z NEF trochu "vyžehlenější". Ostření na D40x naprosto bez problémů a subjektivně stejně rychlé jako na D3 a ani jednou se mi přo fotogorafování nestalo, že by objektiv nezaostřil a musel projet celý rozsah ostření! Vinětace objektivu na cloně 2,8 se projevuje nadále, stejně jako poněkud měkčí kresba na cloně 2,8 a ohnisku 70 mm. Většina snímků je pořízena v režimu souvislého ostření (AF-C) a je potěšující, že ačkoliv objektiv není vybaven ultrazvukovým ostřením, dokázal reagovat i na velmi malé posuny ve vzdálenosti zaostření a to navíc dostatečně rychle. O kvalitě objektivů svědči i minimální a pokud nefotíte přímo do slunce tak i snad nulová chromatická aberace.

Závěr - NIKON

V podstatě lze opakovat + a - od provedení od Canonu. Ovšem zde byla kresba objektivu (v porovnání s Canonem 40D) testována na plnoformátovém snímači. Procento dobře zaostřených snímků na automatické ostření bylo na Nikonu D3 v porovnání s Canonem 40D u Tamronu výrazně vyšší, u některých snímků byl vidět na cloně 2,8 mírný frontfocus. Zatímco na ohnisku 70 mm je vidět z výše uvedených výřezů znatelná větší neostrost (v porovnání s Nikkorem - možná seřízení objektivu ve fotoaparátu na frontfocus by asi pomohlo), na ohnisku 200 mm jsou výsledky prakticky rovnocenné. A to je dobrá zpráva, protože teleobjektiv si pořizujeme zejména pro nejdelší ohniska. Opět musím opakovat, na jak malé výřezy se díváte (viz červené body v záhlaví testovacích snímků s D3)! Snímky nejsou vůbec doostřovány, i na ohnisku 70 mm po doostření snímků by ve formátu 30x40 cm poznal zblízka rozdíly jenom ten, kdo by je skutečně hledal. Objektiv je bez problémů použitelný i na DX snímačích a fotoaparátech, které nejsou vybaveny ostřícím motorem - takže prakticky pro všechny digitální Nikony. Pokud máte volných 50.000,- Kč, je pro vás rozhodující co nejrychlejší zaostření a stabilizace objektivu, kupte si Nikkor 70-200/2,8 VR, nic lepšího neseženete. A ostatním mohu Tamron 70-200/2,8 na Nikony s klidným srdcem doporučit i pro plnofomátové snímače (D3, D700) - za cca 18.000,- Kč dobrá volba.
 

 

Líbil se vám test a pomohl vám v rozhodování? Považujete informace v něm obsažené za přínosné? Možná vám ušetřil i nějaké peníze? Testy nejsou komerční záležitostí a jejich vypracování je velice časově náročné. Pokud usoudíte, že stojí alespoň za 100,- Kč, pošlete je na účet 1232407103/0800 Děkuji :)

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz