Test Sigma ART 135/1,8 - Nikon Z7 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Všechny dosavadní testy objektivů zde 7.11.2018 - doplnění k testu Sigma 135/1,8 ART
Celý test objektivu Sigma v porovnání s Nikkor 105/1,4 najdete zde. Na potíže s přesností zaostření u tohoto objektivu na Nikonu D810 při ostření na krajní ostřící body jsem si vzpomněl po zakoupení fotoaparátu Nikon Z7 - ten by totiž, vzhledem k tomu, že ostření probíhá až na snímači, problémy s ostrostí na krajní ostřící body mí neměl. I vzal jej na krátkou procházku za pošmourného podzimního dne, osadil Sigmou 135/1,8, nastavil clonu na 1,8 a šel testovat. Snímky pořízeny do formátu NEF, po úpravě expozice převod do JPG s 90% kvalitou. Režim ostření převážně AF-S, pouze u kachen AF-C, zapnutá stabilizace snímače v Z7. SNÍMKY NEJSOU DOOSTŘOVÁNY!!! Výsledky jsou, dle mého názoru, hodně přesvědčivé - pořídil jsem více než 200 snímků na různé vzdálenosti a naprostá většina z nich je ostřena na krajní ostřící body - a zde jsou výsledky - pro názornost vždy rovnou připojuji výřezy v tiskovém rozměru 120x80 cm z míst, kam bylo zaostřeno:
Na závěr by se slušelo
podotknout, že z 200 snímků jsem neměl back či front focus na žádném snímku. Je
to i vynikající vysvědčení pro Nikon Z7 - že by FF a BF bylo minulostí? Tyto
snímky jsou současně úžasnou vizitkou objektivu Sigma ART 135/1,8 - drtivá
většina snímků je pořízena na clonu 1,8, pár posledních na clonu 2 (a pouze
jeden na clonu 2,8). Dostat takovou ostrost na takto nízkých clonách dokáže jen
hodně dobrá optika.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|