Vybalujeme

Obrazové srovnání velikosti obou objektivů

Z výše uvedené tabulky je patrné, že hmotnost obou objektivů je prakticky totožná a rozdíl velikosti objektivů na nejširším ohnisku je zanedbatelný. Při navolení nejvyšší ohniskové vzdálenosti je Tamron asi o 3 cm delší - někde těch 70 mm navíc musí být holt vidět. Když si uvědomíme, že porovnatelná ohnisková vzdálenost tohoto objektivu pro fotoaparáty se snímačem APS-C je neuvěřitelných cca 28 až 420 mm, tak není divu, že s tímto objektivem drží Tamron světový rekord v rozsahu ohniskových vzdáleností. Tak ještě aby tomu také odpovídala kvalita snímků.
 

Technický a umělecký dojem, vnější popis

Začnu zase tou Tamroní krytkou na bajonet objektivu - je neuvěřitelné, že za celá ta léta nebyl schopen Tamron vyvinout takovou krytku bajonetu, která by mi nedrásala nervy. Nasadit jde totiž ve 3 polohách, ale pouze v jediné z nich jde otočit tak, aby na bajonetu držela. Statistika zde neplatí a buďte si jisti, že procento vašich neúspěšných pokusů bude určitě větší, než 33,3333 %. Takže v brašně se věčně někdy válí, protože se do správné polohy ve spěchu zkrátka netrefím :( Krytka u Nikon objektivů jde otočit ve všech třech polohách, takže její nasazení je velmi rychlé. Dílenské zpracování objektivu není ve srovnání s Nikkorem tak precizní a působí spíše plastovějším dojmem - ale to nemusí mít na obrazovou kvalitu žádný vliv. Naopak velmi kladně hodnotím, že prstenec pro ovládání změny ohniskové vzdálenosti je velmi masivní (tj. široký) a je blíže k tělu fotoaparátu, zatímco užší prstenec sloužící pro ruční ostření je blíže sluneční cloně - určitě častěji měním u tohoto objektivu ohniskovou vzdálenost než ručně ostřím. U objektivu Nikkor je tomu přesně naopak a řešení Tamronu pokládám v tomto směru za lepší.

Něco trochu jiného je ovšem ovládání - změna ohniskové vzdálenosti vyžaduje celkem zabrat - pro změnu z 18 na 270 mm musíte pootočit prstencem o cca 90 stupňů (stejně jako u Nikkoru), ovšem objektiv klade této snaze skutečně tuhý odpor - do 40 mm je v normě, od 50 do 90 mm klade vzrůstající odpor, na 100 mm je pomyslný vrchol a poté následuje již opět normální posun do 270 mm. Ale předpokládám, že se časem ochodí. Zajímavé je, že cesta zpět na 18 mm je naprosto plynulá. Přední čočka se při změně ohniskové vzdálenosti ani při ostření neotáčí, takže případné použití filtrů (hlavně polarizačních) je v tomto ohledu bez problémů. Zato ostřící prstenec má na můj vkus volnější chod  a malý rozsah - z jedné krajní polohy do druhé jej posunete na necelý 60 stupních, což může být pro přesné zaostření na nejdelším ohnisku problém. Nikkor má od jedné krajní polohy do druhé cca o málo více než 90 stupňů a nastavení tak může být plynulejší a jemnější. Ale vzhledem k tomu za 99% uživatelů těchto objektivů používá automatické ostření, tak to asi v praxi takový problém nebude. Tamron není objekiv typu AF-S, kdy si můžete do automatického ostření kdykoliv ručně zasáhnout - pokud tak chcete učinit, musíte přesunout přepínač režimu ostření do polohy MF. V poloze AF klade objektiv dost tuhý odpor a při pokusu o ruční ostření by mohlo dojít k poškození objektivu - návod na tuto skutečnost upozorňuje.

Při automatickém ostření se prstenec ostření otáčí - pokud fotografujete na krátká ohniska, tak to nevadí. Pokud ovšem fotografujete na delší ohnisko, má vaše druhá ruka tendenci posunout se dopředu k obrubě objektivu pro zajištění lepšího držení, tj. stability. V tom okamžiku často podepřete rukou objektiv v oblasti otáčejícího se prstence ostření a objektiv vám v ruce "ožije" - než si na to zvyknete, bude vás to trochu rušit. Mimo přepínače AF-MF jsou na objektivu ještě dva - jeden pro zapnutí/vypnutí stabilizace (VC ON-OFF) a druhý je zámek vysouvání objektivu, který objektiv zajistí na ohnisku 18 mm - i při zamčeném objektivu lze na tomto ohnisku normálně fotografovat. Pokud hodláte fotoaparát s objektivem nosit přes rameno, bude docházet k samovolnému vysouvání objektivu - ovšem na druhou stranu jsem ještě nepoznal žádný objektiv tohoto rozsahu a příbuzné cenové kategorie, který to nedělá - takže zámek se vám může hodit. Bajonetové uchycení objektivu je kovové (u obou).

Než se ovšem pustím do vlastního testování, dovolte malou demonstraci rozsahu ohniskových vzdáleností u tohoto objektivu - celý snímek = 18 mm, světlý obdélníček = 270 mm. Dole záběr opět z jediného stanoviště - úctihodný rozsah.

Průběh clon na různých ohniskových vzdálenostech - tabulku čtěte následovně: od ohniska 18 do 24 mm je světelnost světelnost objektivu 3,5, od 25 mm do 30 mm je světelnost 4 atd. Samozřejmě je změna světelnosti plynulá, nikoliv skoková, ale jsou zaznamenány hodnoty, kdy při režimu A a nastavení minimální clony fotoaparát clonu zvýší.

Fotíme = Nikon D300 + Nikkor 18-200 VR GII ED + Tamron 18-270

Vinětace

Clona	18 mm		35 mm
	Tamron 18-270	Nikkor 18-200	Tamron 18-270	Nikkor 18-200
3,5			---	---
4
5,6
8
11
16
Clona	100 mm		200 mm
	Tamron 18-270	Nikkor 18-200	Tamron 18-270	Nikkor 18-200
5,6
8
11
16
	270 mm		----
	Tamron 18-270	Zmenšený testovací snímek		Popis
6,3				Tuto vinětaci budete vnímat jako výraznou. Bude třeba ji odstraňo- vat v editoru, nebude-li tvůrčím záměrem.
8				Tuto vinětaci budete vnímat jako nevýraznou a možná si jí nevšimnete nebo nebude výrazně rušit.
11				Tuto vinětaci budou vnímat jenom fajnšmekři.
16				Tuto vinětaci budou vnímat jenom testeři na histogramu :)
Závěr: Domnívám se, že pro praktické použití objektivů můžeme vyhlásit remízu, pouze na ohnisku 200 si vede Nikkor na clonách 8 a 11 nepatrně lépe. Pro oba objektivy platí, že vinětace je nejvýraznější na nejnižších clonách (což je obecný jev) a na začátku a konci ohniskového rozsahu. Samozřejmě, že na těchto šedivých plochách je vidět daleko lépe, než na běžném snímku, pokud zrovna nesnímáte jenom oblohu - podívejte se níže na normální snímky na ohnisku 270 mm a cloně 6,3. A čím více testovací snímek zmenšíte, tím více vinětaci vnímáte. Vlevo je pro porovnání histogram vinětace z objektivu Nikkor 16-35/4 na cloně 4 a ohnisku 24 mm :) - jenom pro srovnání, abyste se neděsili.

Automatické ostření

Automatické ostření bylo na D300 funkční téměř bez výhrad v režimu AF-S, tj. zaostřeno po namáčknutí spouště a to na všech ohniscích, zkoušel jsem i za šera - snímky jsou pod nadpisem stabilizace i ve spoře osvětlené místnosti. Menší problémy způsobuje automatické přeostřování v režimu průběžného ostření (AF-C), kdy objektiv na nejdelším ohnisku při jemné změně pozice nepřeostřil, ale trochu měl. Polehčující okolností je, že to bylo již po západu slunce v lese. Pokud mám oba objektivy v této kategorii porovnat, tak rychlejší ostření má Nikkor a také tišší a také se chová poněkud citlivěji v režimu průběžného ostření. I když ostření není stoprocentní, občas jsem se divil, že objektiv světelnosti 6,3 na nejdelším ohnisku dokázal za šera vůbec zaostřit - např. firma Nikon se brání nasazování konvertorů, které snižují světelnost až o 2EV na jiné objektivy, než se světelností 2,8 - mimo jiné tak garantuje schopnost automatického ostření na cloně 5,6. Nemalou měrou k tomu přispívá samozřejmě i fotoaparát - v tomto případě Nikon D300, který dokáže ostřit s AF objektivy nejrychleji z řady DX zrcadlovek. Na tělech nižší cenové hladiny mohou být výsledky horší - nevím, nezkoušel jsem. Na okraj je třeba zmínit, že objektiv není v žádném případě parfokální - česky řečeno, jestliže při širokoúhlém ohnisku zaostříte a poté posunete objektiv na dlouhé ohnisko, scéna nebude ostrá - je nutné zaostřit znovu - obráceně to samozřejmě platí též, ale na širším ohnisku si toho nemusíte všimnout a díky větší hloubce ostrosti to ani nemusíte poznat. Nikkor 18-200 se chová stejným způsobem.

Závěr: v rychlosti ostření, tichosti a přesnosti vyhrává Nikkor 18-200, ovšem na fotografování sportovních událostí nebo rychle se pohybujících předmětů budete muset pro ohniska nad 100 mm sáhnout po jiném objektivu, pokud budete chtít více dobře zaostřených snímků.

Stabilizace

Výrobce uvádí, že funkce VC (u Nikkorů označována jako VR), dokáže prodloužit expoziční čas až o 4 EV. Po zkušenostech při fotografování tomu docela i věřím. Zvláště v rozsahu nad 150 mm výše zůstane stát obraz v hledáčku po zapnutí stabilizace jako přibitý. Těžko mohu porovnávat účinky stabilizace obou objektivů, ale v obou pracuje dobře. Na Tamronu je její funkce na 270 mm znát samozřejmě ještě více, než na 200 mm Nikkoru 18-200. Stabilizace u Nikkoru je tišší, ale pochybuji, že by i u Tamronu někoho mohla rušit. Níže v tabulce se můžete podívat, jaké časy lze se stabilizací ještě udržet - vše fotografováno z ruky na ohnisko 270 mm, což po přepočtu znamená fotit objektivem 400 mm bez opory! Fotografie mají menší kontrast, jsou pořízeny po západu slunce v lese. Nejsou doostřovány. Kvalitu fotografií nyní hodnotit nebudu, necháme si to na stativ :)

1/15s, 270 mm, F6,3 - vím, že to není žádný zázrak, ale na fotku velikosti 13x18 cm je fotka použitelná	1/25s, 270 mm, F6,3	1/25s, 270 mm, F6,3
1/30s,270 mm, F6,3	1/30s,270 mm, F6,3 - snaha o zachycení pohybu prchajícího stáda :)	1/125s, 270 mm, F6,3

Závěr: Stabilizace je skutečně účinná, nejedná se o žádný marketingový tah. Stará poučka říká, že bez stabilizace na ohnisku 270 mm (přepočítaném 400 mm) by se mělo fotografovat cca 1/400 s. Účinek stabilizace je přinejmenším stejný, jako u objektivu Nikkor 18-200 mm.

Odolnost na protisvětlo
 

F	Tamron 18-270 VC - 18 mm	Nikkor 18-200 VR II - 18 mm
3,5	1/8000s	1/6400s
5,6	1/5000s	1/3200s
8	1/2500s	1/1250s
11	1/1250s	1/640s
16	1/640s	1/320s
22	1/320	1/160s

Pokud budeme hodnotit odolnost na protisvětlo - odlesky v objektivu, bude na tom poněkud lépe Tamron (prohlédněte si snímky na cloně 22). Nikkor má ovšem dle mého soudu navrch v celkové průzračnosti snímku - ačkoliv byl stejný režim snímání u obou objektivů a také stejné ISO v režimu A, snímkům s Tamronem přiřadil fotoaparát zhruba poloviční čas, než Nikkoru - zajímavé. Snímky z Nikkoru 18-200 jsou z tohoto důvodu o něco světlejší, než z Tamronu. Ačkoliv byly oba objektivy nastaveny na 18 mm, snímky z Tamronu pokrývají o něco širší úhel - a teď babo raď, kterých 18 mm je těch správných :) Tamron má o něco studenější podání barev než Nikkor. Všechny snímky byly pořízeny do formátu RAW a následně převedeny přes Capture NX s vypnutým odstraněním vad objektivu = následující volba v programu není aktivní: a projasněním stínů na hodnotu 50. Jinak jsou snímky naprosto bez úprav.

Závěr: odolnost na protisvětlo velmi dobrá s mírně sníženým přenosem kontrastu, mírně studenější barevné podání.

Aberace
Prosím pozor, díváte se na výřezy odpovídající velikosti fotografie cca 70x100 cm!
Jedná se o výřezy s výše uvedených snímků na ohnisku 18 mm.

F	Tamron 18-270 VC kraj	Nikkor 18-200 VR II kraj	Tamron 18-270 VC střed	Nikkor 18-200 VR II střed
3,5
5,6
8
11
16
22

Aberace aneb barevná vada objektivů je na okrajích prakticky totožná, u Tamronu trochu méně výrazná. Uprostřed snímku je na tom o fous lépe Nikkor. Není to ovšem ten nejhorší typ záběru, který může oba objektivy v tomto ohledu potkat - aberace ve větvích strojům přímo proti světlu je ještě výraznější, stejně tak na odrazech chromových předmětů. Překvapivě se výrazně nezmírňuje při vzrůstajícím zaclonění objektivu. Aberace rozhodně není malá, jak ukazuje následující snímek - byl pořízen objektivem Tamron na clonu 6,3, ohnisko 270 mm, přímo proti zapadajícímu slunci.

Původní snímek	Potlačení aberace v Capture NX - výchozí nastavení
Z tohoto porování je patrné, že s takto velkou aberací si již neporadí ani jinak výborný Capture NX. Bez dalších snímků mohu konstatovat, že aberace na nejdelším ohnisku je vyšší než na širokoúhlém. Takovéto snímky jsou samozřejmě extrémní a opět nelze zapomínat, že se díváme na výřezy odpovídající rozměru výsledné fotografie cca 70x100 cm !!! Vlevo jsem umístil ještě dva výřezy, pochází z  poslední fotografie z testu stabilizace objektivu. Výřez vlevo je z pravého okraje (věžička) a výřez vpravo je z prostředka - komín. S tímto typem aberace si program Capture NX poradí velmi dobře a při zpracování snímku ve formátu RAW ji odstraní automaticky, pokud volbu ručně nevypnete.

Závěr: aberaci na širokém ohnisku lze označit za průměrnou, na nejdelším ohnisku za poměrně vysokou. Abyste si nemysleli, že je na tom Nikkor vždy výrazně lépe, čtěte dál.

Kresba objektivu
Prosím pozor, díváte se na výřezy odpovídající velikosti fotografie cca 70x100 cm!
Způsob pořízení snímků: Stativ, drátěná spoušť, předsklopení zrcadla. Fotografováno do formátu RAW, zpracování Nikon Capture NX - vypnutí , převod do JPG v nejvyšší kvalitě, bez doostření.

Ohnisko	F	Objektiv	celý snímek	Střed	Okraj
18 mm                                       18 mm                                                                   18 mm	F3,5	Tamron
		Nikkor
	F4,0	Tamron
		Nikkor
	F5,6	Tamron
		Nikkor
	F8	Tamron
		Nikkor
	F11	Tamron
		Nikkor
	F16	Tamron
		Nikkor
Do clony 8 je na tom Nikkor v ostrosti podstatně lépe a to jak ve středu snímku, tak na jeho okrajích.  Na cloně 8 a výše se již rozdíly stírají, ale pořád je na tom Nikkor o fous lépe. V aberaci na vyšších clonách je na tom lépe Tamron. Kategorii 18 mm vyhrává Nikkor.
35 mm                                     35 mm                             35 mm	F5,6	Tamron
		Nikkor
	F8	Tamron
		Nikkor
	F11	Tamron
		Nikkor
	F16	Tamron
		Nikkor
Kresba obou objektivů na ohnisku 35 mm je velice dobrá a vzácně vyrovnaná. Tamron má na okrajích obrazu viditelně menší aberaci. U obou objektivů je patrně, že na cloně 16 vlivem difrakce začíná klesat ostrost. Vzhledem k větší aberaci konkurenta na okrajích obrazu vyhrává na ohnisku 35 o fous Tamron.
70 mm                     70 mm                       70 mm                             70 mm	F5	Tamron
		Nikkor
	F5,6	Tamron
		Nikkor
	F8	Tamron
		Nikkor
	F11	Tamron
		Nikkor
	F16	Tamron
		Nikkor
Jaké to překvapení v českých krajích - do clony 5,6 má Nikkor o maličko lepší kresbu ve středu obrazového pole, tak od clony 8 má Tamron výrazně lepší kresbu na okraji obrazu! U obou objektivů si můžete všimnout, že aberace zmizela. Za vítěze této kategorie vyhlašuji Tamron.
200 mm                             200 mm                                 200 mm                   200 mm	F6,3         F5,6	Tamron
		Nikkor
	F8	Tamron
		Nikkor
	F11	Tamron
		Nikkor
	F16	Tamron
		Nikkor
Na ohnisku 200 mm soudě podle uvedených výřezů jsou na tom oba objektivy ve středové části prakticky stejně, na okrajích vyhrává jasně Tamron, oba mají viditelnou aberaci zvláště v okrajových částech obrazu a to nejvyšší na tomto ohnisku. Vítězem této kategorie vzhledem ke kresbě v okrajích snímků se stává Tamron.
Dále již nemůžeme srovnávat, tak se alespoň můžeme podívat na ohnisko 270 mm u objektivu Tamron
270mm	F6,3	Tamron
	F8
	F11
	F16
	F22
Aberace na okrajích obrazu je stále vysoká, nejvyšší ostrost docílíte na cloně 11, i tak je ovšem obraz celkově ještě měkčí než na ohnisku 200 mm. Vítězem kategorie se stává Tamron, protože Nikkor končí na 200 mm :):):)

Bokeh aneb podání neostrých oblastí

270 mm/F8	110 mm/F8	270 mm/F6,3	270 mm/F6,3
270 mm/F8	270 mm/F8	270 mm/F8	270 mm/F8
Bokeh nepatří mezi nejsilnější stránky tohoto objektivu - neostré světlé oblasti ukryté mezi tmavými mají snahu se zobrazovat jako ostře ohraničená kolečka a ve výsledku na fotografiích dosti ruší. Záleží zkrátka hodně na charakteru snímku, cloně, ohniskové vzdálenosti a vzdálenosti od pozadí. Ale to bychom asi chtěli od tohoto objektivu moc, že :)

Další běžné snímky
- fotografováno z ruky, zapnuta funkce VR, formát RAW převedený do JPG v Capture NX s automatickým odstraněním aberace, snímky NEJSOU doostřovány.

270mm,F9,1/80s,ISO200	270mm, F6.3, 1/800 s,ISO200	270 mm, F6.3/1/640s,ISO200
270 mm/F8,1/320s,ISO200	270mm,F8/1,250 s,ISO200	270mm,F8,1/1000s,ISO200
110mm,F8,1/640s,ISO200	270mm,F8,1/200s,ISO200	18mm,F8,1/2000s,ISO200
65mm,F8,1/400s,ISO500	70mm,F8,1/500s,ISO500	120mm,F8,1/250s,ISO500
18mm,F8,1/640s,ISO500	155mm,F8,1/500s,ISO500	85mm,F8,1/640s,ISO500
110mm,F8,1/640s,ISO500	23mm,F8,1/500s,ISO500	35mm,F8,1/500s,ISO500

Poznámka ke snímkům z hokejbalového zápasu - v zájmu přijatelné hloubky ostrosti jsem zvolil clonu 8 a hodnotou ISO jsem doladil čas tak, aby fotografie vycházely ostře. Zvolil jsem režim průběžného ostření (AF-C) na vybraný bod a snažil jsem se hráče na tomto bodu udržet - musím říci, že hokejbal nepatří k nejpomalejším sportům a přesto procento chybně zaostřených snímků bylo skutečně minimální a rychlost přeostřování objektivu byla přijatelná - mohu srovnávat s objektivem Nikkor 70-200/2,8, kterým takováto utkání obvykle fotografuji, i s objektivem Nikkor 70-300 VR. Poslední jmenovaný bych v režimu AF-C postavil tomuto objektivu téměř na roveň.

Makro - v názvu objektivu se objevuje slovo "Macro" - je pravdou, že zrovna zobrazení 1:1 to není, ale z demonstračního snímku krabičky zápalek je patrné, že schopnost zaostření a přiblížení detailu na 49 cm (měřeno od snímače) při ohnisku 270 mm je chvályhodná.

Závěr

+

• + ohromný rozsah ohniskových vzdáleností, v tomto ohledu skutečně nemá konkurenci

• + velmi dobrá kresba v rozsahu cca 24 až 150 mm, za kterou by se nemusela stydět ani skla s podstatně menším rozsahem

• + účinná stabilizace

• + výborná odolnost proti odleskům v protisvětle

• + velikost a hmotnost objektivu

• + přední čočka se neotáčí a umožňuje tak bezproblémové použití kruhových filtrů

• + cena

• + na svůj rozsah na všech ohniscích přijatelná až velmi dobrá vinětace

• + ve středním rozsahu prakticky nulová aberace, ale jak se můžete přesvědčit, dražší konkurence je na tom ještě hůře

-

• - měkká kresba a neostrost v okrajích na 18 mm a od 200 mm výše

• - problematické použití režimu průběžného ostření vzhledem k pomalejší reakci ostřícího mechanismu - jak ovšem dokazují některé zde uvedené snímky ze sportovního prostředí, jde to

• - při ostření se otáčí ostřící prstenec

• - hodně nestejnoměrný odpor prstence pro změnu ohniskové vzdálenosti - možná se časem ochodí

• - na nejširším ohnisku a v rozmezí 200 až 270 mm znatelná aberace

• +- bokeh - je to otázka názoru

• +- poněkud méně precizní technické provedení, související s cenou (srovnávám s Nikkor 18-200 VRII)

Přiřaďte si, prosím, každému plusu a minusu svou váhu. Je mi jasné, že někteří majitelé skel typu Nikkor 14-24/2,8, 24-70/2,8 a 70-200/2,8 s Nikkor telekonvertorem TC2 pokryjí stejný rozsah v daleko vyšší kvalitě a nad tímto typem objektivu udělají rovnou kříž. Nebude jim ovšem stačit 150.000,- Kč a na delší vycházky bude dobré si najmout nosiče. Na řadu akcí si vyberou jenom jeden objektiv (kdo by se s tím tahal, že) a tak některé záběry vůbec nepořídí - zákon schválnosti v těchto případech funguje naprosto dokonale a budete si říkat - že jsem jej nechal doma. Je to jako se stativem - můžete jej tahat celé dny zbytečně - ale jen jednou jej necháte doma a on by se tak hodil!

Můj soukromý názor: rozhodně kvalita odpovídá ceně a svou užitnou hodnotu pro řadu uživatelů rozhodně má. Pokud nejste specialisté na krajinářskou a sportovní fotografii a vaším hlavním cílem nejsou výstavy velkoformátových fotografií, budete spokojeni a některých zde popisovaných neduhů si ani nevšimnete. Je to univerzální objektiv stejně, jako univerzální čistící prostředek - tím také vyčistíte všechno, ale na něco se nehodí. Pak ovšem nezbývá, než sáhnout do peněženky podstatně hlouběji.