Test Tamron AF 18-270 mm F/3,5-6,3
Di II VC LD Aspherical IF Macro - B003NII

Home =titulní strana www

Autor této recenze není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobci ani dodavateli. I přesto, že autor nepokládá publikované snímky za umělecké dílo, podléhá jejich případné použití autorskému zákonu a bez svolení autora nesmí být nikde publikovány!
Všechny zde publikované originální fotografie nejsou chráněny vodotiskem, ale jsou digitálně podepsány a je možné zjistit jejich výskyt na internetu.

Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány.

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz


18. března 2010

Je tomu již skoro 5 let, kdy jsem testoval objektiv Tamron 18-200, tehdy ještě na Nikonu D70. Mezitím zkonstruoval Tamron ještě nástupce Tamronu 18-200 - model 18-250 mm. Zde testovaný objektiv je nástupce tohoto objektivu s rozšířeným rozsahem a stabilizací. Širokorozsahové objektivy jsou u určité části fotografické veřejnosti populární vzhledem ke svým malým rozměrům a velkému rozsahu. Skalní odpůrci zase tvrdí, že kresba a kvalita těchto objektivů je pod psa. Samozřejmě, že nemůže dosahovat kvality pevných skel ani nízkorozsahových zoomů typu 17-50mm apod. Ovšem jakmile vyrazíte třeba do hor nebo na rodinnou procházku, patrně s sebou nebudete vláčet brašnu s 10 kg objektivů. Podívejme se, co nám v současné době trh nabízí v rámci těchto "všeumělů" (pouze objektivy pro Nikon) - ceny jsou uvedeny koncové vč. DPH k datu 18. března 2010:

Nejbližší konkurenti - porovnání bez nároku na úplnost
 
Tamron AF 18-200mm F/3.5-6.3 Di-II 4.980
Tamron AF 18-250 mm F/3.5-6.3 Di-II 9.990
Sigma 18-200 mm F 3,5-6,3 DC 9.990
Tamron AF 18-270 mm F/3,5-6,3 Di II VC LD IF Macro 11.990
Sigma 18-250 mm F 3,5-6,3 DC OS HSM 15.790
Nikkor 18-200MM F3.5-5.6G AF-S DX VR II -test zde
22.176

Všechny výše uvedené objektivy bez výjimky jsou určeny pro digitální zrcadlovky se snímačem typu APS-C - u Sigmy označované zkratkou DC, u Tamronu Di II a u Nikonu DX. Vyrobit objektiv tohoto rozsahu a světelnosti pro plnoformátové snímače by bylo neúnosné - a to doslova - objektiv by měl takovou hmotnost, že by jej nikdo nechtěl nosit. Můžete je použít i pro plnoformátové zrcadlovky typu D700 či D3, ovšem potom nedojde k vykreslení celého obrazového pole snímku - nebo přepnete do "DX formátu" a budete fotografovat zhruba s polovičním rozlišením - toto řešení volí skutečně málokdo, ale když je nouze nejvyšší... Ostatní zkratky u objektivu - VC = optická stabilizace, LD - použití skel s nízkým rozptylem světla, Aspherical = použití asférických členů, IF=systém vnitřního ostření a makro je jasné, i když nejde o "skutečné" makro, kterými bývá zvykem označovat objektivy s poměrem zobrazení 1:1. Bližší vysvětlení jednotlivých zkratek naleznete zde. Objektiv je vybaven vlastním ostřícím motorem, je tedy možné jej použít i na těch modelech zrcadlovek, které nejsou vybaveny motorkem ostření v těle přístroje.

Pro další testy jsem vybral jednu z nejrozšířenějších zrcadlovek ve středním proudu - Nikon D300 a jako konkurenci si zvolím opět nejdražší Nikon-klasiku - objektiv Nikkor 18-200, který je mezi "nikoňáky" velmi oblíbený - mimochodem s tímto objektivem objela jedna cestovatelská dvojice celý svět za 800 dní - odkaz na jejich vybavení je zde a jistě tam každý cestovatel nasbírá inspiraci ze zkušeností jiných. Tolik k testovací výbavě a můžeme začít vybalovat. V úhledné krabičce obdržíte objektiv, přední a zadní krytku, sluneční clonu, český a originální návod k použití a záruční list. Ale nejdříve technické parametry.

Jak se vede objektiv papírově - technické parametry (ve srovnání s Nikkorem 18-200 VR)

Parametr/objektiv Nikkor 18-200 VR Tamron 18-270 VC
Počet skupin/čoček 13 / 16 (2x ED, 3 asférické prvky) 13/18 (2x LD, 3 asférické prvky)
Nejkratší zaostřitelná vzdálenost 0,45 m 0,49 m
Průměr filtrového závitu [mm] 72 72
Rozměry: průměr × délka [mm] 77 x 96,5 79,6 x 101
Hmotnost [g] 560 g 550 g
Počet lamel clony 7 7
Obrazový úhel 76 a 8 stupňů 75 a 6 stupňů
Minimální clona 3,5-5,6 3,5-6,3
Maximální clona 22-36 22
Maximální měřítko zobrazení -?- 1:3,5
Rozsah zoomu 11,1 x 15 x

Vybalujeme

Obrazové srovnání velikosti obou objektivů

Z výše uvedené tabulky je patrné, že hmotnost obou objektivů je prakticky totožná a rozdíl velikosti objektivů na nejširším ohnisku je zanedbatelný. Při navolení nejvyšší ohniskové vzdálenosti je Tamron asi o 3 cm delší - někde těch 70 mm navíc musí být holt vidět. Když si uvědomíme, že porovnatelná ohnisková vzdálenost tohoto objektivu pro fotoaparáty se snímačem APS-C je neuvěřitelných cca 28 až 420 mm, tak není divu, že s tímto objektivem drží Tamron světový rekord v rozsahu ohniskových vzdáleností. Tak ještě aby tomu také odpovídala kvalita snímků.
 

Technický a umělecký dojem, vnější popis

Začnu zase tou Tamroní krytkou na bajonet objektivu - je neuvěřitelné, že za celá ta léta nebyl schopen Tamron vyvinout takovou krytku bajonetu, která by mi nedrásala nervy. Nasadit jde totiž ve 3 polohách, ale pouze v jediné z nich jde otočit tak, aby na bajonetu držela. Statistika zde neplatí a buďte si jisti, že procento vašich neúspěšných pokusů bude určitě větší, než 33,3333 %. Takže v brašně se věčně někdy válí, protože se do správné polohy ve spěchu zkrátka netrefím :( Krytka u Nikon objektivů jde otočit ve všech třech polohách, takže její nasazení je velmi rychlé. Dílenské zpracování objektivu není ve srovnání s Nikkorem tak precizní a působí spíše plastovějším dojmem - ale to nemusí mít na obrazovou kvalitu žádný vliv. Naopak velmi kladně hodnotím, že prstenec pro ovládání změny ohniskové vzdálenosti je velmi masivní (tj. široký) a je blíže k tělu fotoaparátu, zatímco užší prstenec sloužící pro ruční ostření je blíže sluneční cloně - určitě častěji měním u tohoto objektivu ohniskovou vzdálenost než ručně ostřím. U objektivu Nikkor je tomu přesně naopak a řešení Tamronu pokládám v tomto směru za lepší.

Něco trochu jiného je ovšem ovládání - změna ohniskové vzdálenosti vyžaduje celkem zabrat - pro změnu z 18 na 270 mm musíte pootočit prstencem o cca 90 stupňů (stejně jako u Nikkoru), ovšem objektiv klade této snaze skutečně tuhý odpor - do 40 mm je v normě, od 50 do 90 mm klade vzrůstající odpor, na 100 mm je pomyslný vrchol a poté následuje již opět normální posun do 270 mm. Ale předpokládám, že se časem ochodí. Zajímavé je, že cesta zpět na 18 mm je naprosto plynulá. Přední čočka se při změně ohniskové vzdálenosti ani při ostření neotáčí, takže případné použití filtrů (hlavně polarizačních) je v tomto ohledu bez problémů. Zato ostřící prstenec má na můj vkus volnější chod  a malý rozsah - z jedné krajní polohy do druhé jej posunete na necelý 60 stupních, což může být pro přesné zaostření na nejdelším ohnisku problém. Nikkor má od jedné krajní polohy do druhé cca o málo více než 90 stupňů a nastavení tak může být plynulejší a jemnější. Ale vzhledem k tomu za 99% uživatelů těchto objektivů používá automatické ostření, tak to asi v praxi takový problém nebude. Tamron není objekiv typu AF-S, kdy si můžete do automatického ostření kdykoliv ručně zasáhnout - pokud tak chcete učinit, musíte přesunout přepínač režimu ostření do polohy MF. V poloze AF klade objektiv dost tuhý odpor a při pokusu o ruční ostření by mohlo dojít k poškození objektivu - návod na tuto skutečnost upozorňuje.

Při automatickém ostření se prstenec ostření otáčí - pokud fotografujete na krátká ohniska, tak to nevadí. Pokud ovšem fotografujete na delší ohnisko, má vaše druhá ruka tendenci posunout se dopředu k obrubě objektivu pro zajištění lepšího držení, tj. stability. V tom okamžiku často podepřete rukou objektiv v oblasti otáčejícího se prstence ostření a objektiv vám v ruce "ožije" - než si na to zvyknete, bude vás to trochu rušit. Mimo přepínače AF-MF jsou na objektivu ještě dva - jeden pro zapnutí/vypnutí stabilizace (VC ON-OFF) a druhý je zámek vysouvání objektivu, který objektiv zajistí na ohnisku 18 mm - i při zamčeném objektivu lze na tomto ohnisku normálně fotografovat. Pokud hodláte fotoaparát s objektivem nosit přes rameno, bude docházet k samovolnému vysouvání objektivu - ovšem na druhou stranu jsem ještě nepoznal žádný objektiv tohoto rozsahu a příbuzné cenové kategorie, který to nedělá - takže zámek se vám může hodit. Bajonetové uchycení objektivu je kovové (u obou).

Než se ovšem pustím do vlastního testování, dovolte malou demonstraci rozsahu ohniskových vzdáleností u tohoto objektivu - celý snímek = 18 mm, světlý obdélníček = 270 mm. Dole záběr opět z jediného stanoviště - úctihodný rozsah.


Průběh clon na různých ohniskových vzdálenostech - tabulku čtěte následovně: od ohniska 18 do 24 mm je světelnost světelnost objektivu 3,5, od 25 mm do 30 mm je světelnost 4 atd. Samozřejmě je změna světelnosti plynulá, nikoliv skoková, ale jsou zaznamenány hodnoty, kdy při režimu A a nastavení minimální clony fotoaparát clonu zvýší.

Změna při ohnisku clona Změna při ohnisku clona Změna při ohnisku clona
18 mm 3,5 46 mm 4,5 92 mm 5,6
25 mm 3,8 55 mm 4,8 120 mm 6
30 mm 4,0 60 mm 5,0 200 mm až 270 mm 6,3
35 mm 4,2 70 mm 5,3    

Fotíme = Nikon D300 + Nikkor 18-200 VR GII ED + Tamron 18-270

Vinětace

 

Clona 18 mm 35 mm
  Tamron 18-270 Nikkor 18-200 Tamron 18-270 Nikkor 18-200
3,5 --- ---
4
5,6
8
11
16
Clona 100 mm 200 mm
  Tamron 18-270 Nikkor 18-200 Tamron 18-270 Nikkor 18-200
5,6
8
11
16
 

270 mm

----

 

Tamron 18-270

Zmenšený testovací snímek

Popis

6,3

Tuto vinětaci budete
vnímat jako výraznou.
Bude třeba ji odstraňo-
vat v editoru, nebude-li
tvůrčím záměrem.

8

Tuto vinětaci budete
vnímat jako nevýraznou
a možná si jí nevšimnete
nebo nebude výrazně
rušit.

11

Tuto vinětaci budou
vnímat jenom fajnšmekři.

16

Tuto vinětaci budou
vnímat jenom testeři
na histogramu :)

Závěr: Domnívám se, že pro praktické použití objektivů můžeme vyhlásit remízu, pouze na ohnisku 200 si vede Nikkor na clonách 8 a 11 nepatrně lépe. Pro oba objektivy platí, že vinětace je nejvýraznější na nejnižších clonách (což je obecný jev) a na začátku a konci ohniskového rozsahu. Samozřejmě, že na těchto šedivých plochách je vidět daleko lépe, než na běžném snímku, pokud zrovna nesnímáte jenom oblohu - podívejte se níže na normální snímky na ohnisku 270 mm a cloně 6,3. A čím více testovací snímek zmenšíte, tím více vinětaci vnímáte. Vlevo je pro porovnání histogram vinětace z objektivu Nikkor 16-35/4 na cloně 4 a ohnisku 24 mm :) - jenom pro srovnání, abyste se neděsili.

Automatické ostření

Automatické ostření bylo na D300 funkční téměř bez výhrad v režimu AF-S, tj. zaostřeno po namáčknutí spouště a to na všech ohniscích, zkoušel jsem i za šera - snímky jsou pod nadpisem stabilizace i ve spoře osvětlené místnosti. Menší problémy způsobuje automatické přeostřování v režimu průběžného ostření (AF-C), kdy objektiv na nejdelším ohnisku při jemné změně pozice nepřeostřil, ale trochu měl. Polehčující okolností je, že to bylo již po západu slunce v lese. Pokud mám oba objektivy v této kategorii porovnat, tak rychlejší ostření má Nikkor a také tišší a také se chová poněkud citlivěji v režimu průběžného ostření. I když ostření není stoprocentní, občas jsem se divil, že objektiv světelnosti 6,3 na nejdelším ohnisku dokázal za šera vůbec zaostřit - např. firma Nikon se brání nasazování konvertorů, které snižují světelnost až o 2EV na jiné objektivy, než se světelností 2,8 - mimo jiné tak garantuje schopnost automatického ostření na cloně 5,6. Nemalou měrou k tomu přispívá samozřejmě i fotoaparát - v tomto případě Nikon D300, který dokáže ostřit s AF objektivy nejrychleji z řady DX zrcadlovek. Na tělech nižší cenové hladiny mohou být výsledky horší - nevím, nezkoušel jsem. Na okraj je třeba zmínit, že objektiv není v žádném případě parfokální - česky řečeno, jestliže při širokoúhlém ohnisku zaostříte a poté posunete objektiv na dlouhé ohnisko, scéna nebude ostrá - je nutné zaostřit znovu - obráceně to samozřejmě platí též, ale na širším ohnisku si toho nemusíte všimnout a díky větší hloubce ostrosti to ani nemusíte poznat. Nikkor 18-200 se chová stejným způsobem.

Závěr: v rychlosti ostření, tichosti a přesnosti vyhrává Nikkor 18-200, ovšem na fotografování sportovních událostí nebo rychle se pohybujících předmětů budete muset pro ohniska nad 100 mm sáhnout po jiném objektivu, pokud budete chtít více dobře zaostřených snímků.

Stabilizace

Výrobce uvádí, že funkce VC (u Nikkorů označována jako VR), dokáže prodloužit expoziční čas až o 4 EV. Po zkušenostech při fotografování tomu docela i věřím. Zvláště v rozsahu nad 150 mm výše zůstane stát obraz v hledáčku po zapnutí stabilizace jako přibitý. Těžko mohu porovnávat účinky stabilizace obou objektivů, ale v obou pracuje dobře. Na Tamronu je její funkce na 270 mm znát samozřejmě ještě více, než na 200 mm Nikkoru 18-200. Stabilizace u Nikkoru je tišší, ale pochybuji, že by i u Tamronu někoho mohla rušit. Níže v tabulce se můžete podívat, jaké časy lze se stabilizací ještě udržet - vše fotografováno z ruky na ohnisko 270 mm, což po přepočtu znamená fotit objektivem 400 mm bez opory! Fotografie mají menší kontrast, jsou pořízeny po západu slunce v lese. Nejsou doostřovány. Kvalitu fotografií nyní hodnotit nebudu, necháme si to na stativ :)

1/15s, 270 mm, F6,3 - vím, že to není žádný zázrak, ale na fotku velikosti 13x18 cm je fotka použitelná 1/25s, 270 mm, F6,3 1/25s, 270 mm, F6,3
1/30s,270 mm, F6,3 1/30s,270 mm, F6,3 - snaha o zachycení pohybu prchajícího stáda :) 1/125s, 270 mm, F6,3

Závěr: Stabilizace je skutečně účinná, nejedná se o žádný marketingový tah. Stará poučka říká, že bez stabilizace na ohnisku 270 mm (přepočítaném 400 mm) by se mělo fotografovat cca 1/400 s. Účinek stabilizace je přinejmenším stejný, jako u objektivu Nikkor 18-200 mm.

Odolnost na protisvětlo
 

F Tamron 18-270 VC - 18 mm Nikkor 18-200 VR II - 18 mm
3,5 1/8000s 1/6400s
5,6 1/5000s 1/3200s
8 1/2500s 1/1250s
11 1/1250s 1/640s
16 1/640s 1/320s
22 1/320 1/160s

Pokud budeme hodnotit odolnost na protisvětlo - odlesky v objektivu, bude na tom poněkud lépe Tamron (prohlédněte si snímky na cloně 22). Nikkor má ovšem dle mého soudu navrch v celkové průzračnosti snímku - ačkoliv byl stejný režim snímání u obou objektivů a také stejné ISO v režimu A, snímkům s Tamronem přiřadil fotoaparát zhruba poloviční čas, než Nikkoru - zajímavé. Snímky z Nikkoru 18-200 jsou z tohoto důvodu o něco světlejší, než z Tamronu. Ačkoliv byly oba objektivy nastaveny na 18 mm, snímky z Tamronu pokrývají o něco širší úhel - a teď babo raď, kterých 18 mm je těch správných :) Tamron má o něco studenější podání barev než Nikkor. Všechny snímky byly pořízeny do formátu RAW a následně převedeny přes Capture NX s vypnutým odstraněním vad objektivu = následující volba v programu není aktivní: a projasněním stínů na hodnotu 50. Jinak jsou snímky naprosto bez úprav.

Závěr: odolnost na protisvětlo velmi dobrá s mírně sníženým přenosem kontrastu, mírně studenější barevné podání.

Aberace
Prosím pozor, díváte se na výřezy odpovídající velikosti fotografie cca 70x100 cm!
Jedná se o výřezy s výše uvedených snímků na ohnisku 18 mm.

F Tamron 18-270 VC kraj Nikkor 18-200 VR II kraj Tamron 18-270 VC střed Nikkor 18-200 VR II střed
3,5
5,6
8
11
16
22

Aberace aneb barevná vada objektivů je na okrajích prakticky totožná, u Tamronu trochu méně výrazná. Uprostřed snímku je na tom o fous lépe Nikkor. Není to ovšem ten nejhorší typ záběru, který může oba objektivy v tomto ohledu potkat - aberace ve větvích strojům přímo proti světlu je ještě výraznější, stejně tak na odrazech chromových předmětů. Překvapivě se výrazně nezmírňuje při vzrůstajícím zaclonění objektivu. Aberace rozhodně není malá, jak ukazuje následující snímek - byl pořízen objektivem Tamron na clonu 6,3, ohnisko 270 mm, přímo proti zapadajícímu slunci.

Původní snímek Potlačení aberace v Capture NX - výchozí nastavení

Z tohoto porování je patrné, že s takto velkou aberací si již neporadí ani jinak výborný Capture NX. Bez dalších snímků mohu konstatovat, že aberace na nejdelším ohnisku je vyšší než na širokoúhlém. Takovéto snímky jsou samozřejmě extrémní a opět nelze zapomínat, že se díváme na výřezy odpovídající rozměru výsledné fotografie cca 70x100 cm !!!

Vlevo jsem umístil ještě dva výřezy, pochází z  poslední fotografie z testu stabilizace objektivu. Výřez vlevo je z pravého okraje (věžička) a výřez vpravo je z prostředka - komín. S tímto typem aberace si program Capture NX poradí velmi dobře a při zpracování snímku ve formátu RAW ji odstraní automaticky, pokud volbu ručně nevypnete.

Závěr: aberaci na širokém ohnisku lze označit za průměrnou, na nejdelším ohnisku za poměrně vysokou. Abyste si nemysleli, že je na tom Nikkor vždy výrazně lépe, čtěte dál.

Kresba objektivu
Prosím pozor, díváte se na výřezy odpovídající velikosti fotografie cca 70x100 cm!
Způsob pořízení snímků: Stativ, drátěná spoušť, předsklopení zrcadla. Fotografováno do formátu RAW, zpracování Nikon Capture NX - vypnutí , převod do JPG v nejvyšší kvalitě, bez doostření.

Ohnisko

F

Objektiv

celý snímek Střed Okraj
18 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18 mm

 

 

 

 

 

 

 

F3,5 Tamron
Nikkor
F4,0 Tamron
Nikkor
F5,6 Tamron
Nikkor
F8 Tamron
Nikkor
F11 Tamron
Nikkor
F16 Tamron
Nikkor
Do clony 8 je na tom Nikkor v ostrosti podstatně lépe a to jak ve středu snímku, tak na jeho okrajích.  Na cloně 8 a výše se již rozdíly stírají, ale pořád je na tom Nikkor o fous lépe. V aberaci na vyšších clonách je na tom lépe Tamron. Kategorii 18 mm vyhrává Nikkor.
35 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

35 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

35 mm

F5,6 Tamron
Nikkor
F8 Tamron
Nikkor
F11 Tamron
Nikkor
F16 Tamron
Nikkor

Kresba obou objektivů na ohnisku 35 mm je velice dobrá a vzácně vyrovnaná. Tamron má na okrajích obrazu viditelně menší aberaci. U obou objektivů je patrně, že na cloně 16 vlivem difrakce začíná klesat ostrost. Vzhledem k větší aberaci konkurenta na okrajích obrazu vyhrává na ohnisku 35 o fous Tamron.

70 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

70 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

70 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

70 mm

F5 Tamron
Nikkor
F5,6 Tamron
Nikkor
F8 Tamron
Nikkor
F11 Tamron
Nikkor
F16 Tamron
Nikkor
Jaké to překvapení v českých krajích - do clony 5,6 má Nikkor o maličko lepší kresbu ve středu obrazového pole, tak od clony 8 má Tamron výrazně lepší kresbu na okraji obrazu! U obou objektivů si můžete všimnout, že aberace zmizela. Za vítěze této kategorie vyhlašuji Tamron.
200 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

200 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

200 mm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

200 mm

F6,3

 

 

 

 


F5,6

Tamron
Nikkor
F8 Tamron
Nikkor
F11 Tamron
Nikkor
F16 Tamron
Nikkor

Na ohnisku 200 mm soudě podle uvedených výřezů jsou na tom oba objektivy ve středové části prakticky stejně, na okrajích vyhrává jasně Tamron, oba mají viditelnou aberaci zvláště v okrajových částech obrazu a to nejvyšší na tomto ohnisku. Vítězem této kategorie vzhledem ke kresbě v okrajích snímků se stává Tamron.

Dále již nemůžeme srovnávat, tak se alespoň můžeme podívat na ohnisko 270 mm u objektivu Tamron
270mm F6,3 Tamron
F8
F11
F16
F22
Aberace na okrajích obrazu je stále vysoká, nejvyšší ostrost docílíte na cloně 11, i tak je ovšem obraz celkově ještě měkčí než na ohnisku 200 mm. Vítězem kategorie se stává Tamron, protože Nikkor končí na 200 mm :):):)

Bokeh aneb podání neostrých oblastí


270 mm/F8

110 mm/F8


270 mm/F6,3

270 mm/F6,3

270 mm/F8

270 mm/F8

270 mm/F8

270 mm/F8

Bokeh nepatří mezi nejsilnější stránky tohoto objektivu - neostré světlé oblasti ukryté mezi tmavými mají snahu se zobrazovat jako ostře ohraničená kolečka a ve výsledku na fotografiích dosti ruší. Záleží zkrátka hodně na charakteru snímku, cloně, ohniskové vzdálenosti a vzdálenosti od pozadí. Ale to bychom asi chtěli od tohoto objektivu moc, že :)

Další běžné snímky
- fotografováno z ruky, zapnuta funkce VR, formát RAW převedený do JPG v Capture NX s automatickým odstraněním aberace, snímky NEJSOU doostřovány.


270mm,F9,1/80s,ISO200

270mm, F6.3, 1/800 s
,ISO200

270 mm, F6.3/1/640s
,ISO200

270 mm/F8,1/320s
,ISO200

270mm,F8/1,250 s
,ISO200

270mm,F8,1/1000s
,ISO200

110mm,F8,1/640s
,ISO200

270mm,F8,1/200s
,ISO200

18mm,F8,1/2000s
,ISO200

65mm,F8,1/400s,ISO500

70mm,F8,1/500s,ISO500

120mm,F8,1/250s,ISO500

18mm,F8,1/640s,ISO500

155mm,F8,1/500s,ISO500

85mm,F8,1/640s,ISO500

110mm,F8,1/640s,ISO500

23mm,F8,1/500s,ISO500

35mm,F8,1/500s,ISO500


Poznámka ke snímkům z hokejbalového zápasu - v zájmu přijatelné hloubky ostrosti jsem zvolil clonu 8 a hodnotou ISO jsem doladil čas tak, aby fotografie vycházely ostře. Zvolil jsem režim průběžného ostření (AF-C) na vybraný bod a snažil jsem se hráče na tomto bodu udržet - musím říci, že hokejbal nepatří k nejpomalejším sportům a přesto procento chybně zaostřených snímků bylo skutečně minimální a rychlost přeostřování objektivu byla přijatelná - mohu srovnávat s objektivem Nikkor 70-200/2,8, kterým takováto utkání obvykle fotografuji, i s objektivem Nikkor 70-300 VR. Poslední jmenovaný bych v režimu AF-C postavil tomuto objektivu téměř na roveň.

 

Makro - v názvu objektivu se objevuje slovo "Macro" - je pravdou, že zrovna zobrazení 1:1 to není, ale z demonstračního snímku krabičky zápalek je patrné, že schopnost zaostření a přiblížení detailu na 49 cm (měřeno od snímače) při ohnisku 270 mm je chvályhodná.

 

 

 

Závěr

+

  • + ohromný rozsah ohniskových vzdáleností, v tomto ohledu skutečně nemá konkurenci

  • + velmi dobrá kresba v rozsahu cca 24 až 150 mm, za kterou by se nemusela stydět ani skla s podstatně menším rozsahem

  • + účinná stabilizace

  • + výborná odolnost proti odleskům v protisvětle

  • + velikost a hmotnost objektivu

  • + přední čočka se neotáčí a umožňuje tak bezproblémové použití kruhových filtrů

  • + cena

  • + na svůj rozsah na všech ohniscích přijatelná až velmi dobrá vinětace

  • + ve středním rozsahu prakticky nulová aberace, ale jak se můžete přesvědčit, dražší konkurence je na tom ještě hůře

-

  • - měkká kresba a neostrost v okrajích na 18 mm a od 200 mm výše

  • - problematické použití režimu průběžného ostření vzhledem k pomalejší reakci ostřícího mechanismu - jak ovšem dokazují některé zde uvedené snímky ze sportovního prostředí, jde to

  • - při ostření se otáčí ostřící prstenec

  • - hodně nestejnoměrný odpor prstence pro změnu ohniskové vzdálenosti - možná se časem ochodí

  • - na nejširším ohnisku a v rozmezí 200 až 270 mm znatelná aberace

  • +- bokeh - je to otázka názoru

  • +- poněkud méně precizní technické provedení, související s cenou (srovnávám s Nikkor 18-200 VRII)

Přiřaďte si, prosím, každému plusu a minusu svou váhu. Je mi jasné, že někteří majitelé skel typu Nikkor 14-24/2,8, 24-70/2,8 a 70-200/2,8 s Nikkor telekonvertorem TC2 pokryjí stejný rozsah v daleko vyšší kvalitě a nad tímto typem objektivu udělají rovnou kříž. Nebude jim ovšem stačit 150.000,- Kč a na delší vycházky bude dobré si najmout nosiče. Na řadu akcí si vyberou jenom jeden objektiv (kdo by se s tím tahal, že) a tak některé záběry vůbec nepořídí - zákon schválnosti v těchto případech funguje naprosto dokonale a budete si říkat - že jsem jej nechal doma. Je to jako se stativem - můžete jej tahat celé dny zbytečně - ale jen jednou jej necháte doma a on by se tak hodil!

 

Můj soukromý názor: rozhodně kvalita odpovídá ceně a svou užitnou hodnotu pro řadu uživatelů rozhodně má. Pokud nejste specialisté na krajinářskou a sportovní fotografii a vaším hlavním cílem nejsou výstavy velkoformátových fotografií, budete spokojeni a některých zde popisovaných neduhů si ani nevšimnete. Je to univerzální objektiv stejně, jako univerzální čistící prostředek - tím také vyčistíte všechno, ale na něco se nehodí. Pak ovšem nezbývá, než sáhnout do peněženky podstatně hlouběji.