Test objektivu Tamron SP 90mm F/2.8 Di VC USD

Home =titulní strana www

Autor tohoto článku není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobcům ani dodavatelům, pokud jsou zmíněni. I přesto, že autor nepokládá publikované snímky za umělecké dílo, podléhá jejich případné použití autorskému zákonu a bez svolení autora nesmí být nikde publikovány!

Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány.

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz



 

 

Technické parametry objektivu (Made in Japan )

                               Model

Parametr

SP 90mm F/2.8 Macro 1:1 Di VC USD XLD LD IF (F004)

SP 90 mm F/2,8 MACRO 1:1 Di (272 EN)

Ohnisková vzdálenost 90 mm 90 mm
Světelnost f/2,8 f/2,8
Nejvyšší clonové číslo f/32 f/32
Konstrukce objektivu 14 čoček/14 skupin 10 čoček/9 skupin
Obrazový úhel 27˚02´(17˚37´na formátu Nikon DX) 27˚
Nejkratší zaostřitelná vzdálenost 0,3 m 0,29 m
Největší měřítko zobrazení 1:1 1:1
Počet lamel clony 9 (s optimalizovaným tvarem) 9
Zaostřování Autofokus s ultrazvukovým zaostřovacím motorem a manuální zaostřování, při ostření se neotáčí přední člen a objektiv nemění svou délku. Automatické ostření zajišťováno ostřícím motorkem fotoaparátu, při ostření neotáčí přední člen, ale objektiv mění výrazně svou délku.*
Zaostřovací režimy AF s možností ruční korekce, MF AF z fotoaparátu bez ruční korekce, MF
Průměr filtrového závitu 58 mm 55 mm
Průměr × délka Cca 76,4 × 114,5 mm Cca 71,5 × 97 mm
Hmotnost Cca 550 g Cca 405 g
Provedení pro Nikon, Canon, Sony** Nikon, Canon, Sony, Pentax (Minolta)
Cena - duben 2013 Cca 19.990,- Kč Cca 11.490,- Kč
* Od září 2008 je vyráběna verze 272ENII, která již je vybavena vlastním ostřícím motorem.
** Verze pro Sony je bez označení VC, protože stabilizací jsou vybaveny u Sony snímače

Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zdá se mi to jako nedávno, co jsem psal recenzi na předchůdce tohoto objektivu, dodnes vynikající Tamron SP 90 mm - a ono to bylo v roce 2005! Testoval jsem tenkrát tento objektiv ještě na fotoaparátu Nikon D2x (DX snímač) z jednoduchého důvodu - žádné Nikon fotoaparáty s plnoformátovým (FX) snímačem ještě nebyly vyrobeny a první D3 se dostaly na trh až v roce 2007 a D700 ještě o rok déle. Musím se přiznat, že již tenkrát jsem byl ostrostí předchůdce zde testovaného objektivu nadšen a nebyl jsem sám, jak dosvědčují statisíce uživatelů na celém světě. Důkazem toho je, že objektiv je vyráběn a prodáván úspěšně dodnes a stal se ve své třídě jakýmsi etalonem ostrosti pro všechny ostatní objektivy této kategorie. Dodnes je jeho poměr cena/výkon jeden z nejlepších na trhu, ne-li nejlepší vůbec.

Dnes se mi dostává do rukou jeden z prvních objektivů s bajonetem pro Nikon, které se v ČR objevily (verze pro Canon je prodávána již od konce roku 2012). Trvalo tedy přibližně 8 let, než Tamron představil nástupce jednoho ze svých nejoblíbenější objektivů - verzi s (zatím papírově) lepší optikou (zkratky XLD a LD označují použití skel s extra nízkou a nízkou aberací), vybavenou ultrazvukovým ostřícím motorem a stabilizací obrazu (zkratka VC). Zkratka SP označuje nejvyšší kvalitativní řadu objektivů Tamron a Di značí, že tento objektiv pokrývá celé pole FX snímače. K významené změně došlo také v konstrukci ostření, jak označuje zkratka IF. Značí, že objektiv je vybavení vnitřním ostřením, jeho délka se tedy nemění v závislosti na zaostřené vzdálenosti, zatím u staršího typu dochází k vysouvání objektivu téměř na dvojnásobnou délku. Tím docházelo při makrosnímcích i k plašení různých hmyzů a hlavně - pokud byl objektiv osazen kruhovým bleskem nebo sadou SB-R200 - docházelo k zatěžování ostřícího mechanismu a při manuální expozici také k nepříjemnému přibližování a oddalování blesku od objektu a tím ke změnám expozice. Nové provedení objektivu touto nectností již netrpí a tak použití makroblesků je již zcela bez problémů. Jak můžeme vidět z technických údajů, objektiv trochu nabral na hmotnosti - téměř 150 gramů a zvětšil se jeho průměr i délka - zkrátka stal se z něj větší cvalík a tím se zvětšil z 55 na 58mm i průměr závitu pro filtry. Zkrátka Tamron se snažil odstranit všechno, co fotografům na starší verzi

 

tohoto objektivu vadilo - přidal stabilizaci, ultrazvukové (vnitřní) ostření, takže objektiv ostří podstatně rychleji než jeho starší brácha a při ostření nemění svou délku a navíc je jeho konstrukce odolná proti stříkající vodě včetně utěsnění bajonetu. Do automatického ostření je možné také kdykoliv ručně zasáhnout (obdoba nikoní zkratky AF-S). Výhodou starší verze objektivu bylo, že přední čočka byla utopena poměrně hluboko v tubusu a tak odpadala potřeba nosit s sebou a používat sluneční clonu - u novější verze je jichž přední čočka prakticky v úrovni obruby a použití sluneční clony bude tak rozhodně potřebné. Takže zanecháme teorie a začneme vybalovat - jistě vás zajímá, stejně jako mne, zda téměř dvojnásobná cena proti starší verzi má své opodstatnění. Nový objektiv je na stole, starší verzi mám v polici a tak můžeme začít - ovšem tentokrát použijeme pro test objektivu zatím nejmlsnější fotoaparát na trhu FX snímačů - Nikon D800.

 

Rozdíl mezi starší a novou verzí objektivu (vlevo nový objektiv, vpravo starší verze):

Mechanické provedení objektivu a příslušenství

Ve stříbrné krabici najdete mimo objektivu ještě bajonetovou sluneční clonu, český návod k použití, přední krytku objektivu, krytku bajonetu, Tregistrační list na 5 letou záruku (při registraci do dvou měsíců od nákupu) a licenční kód pro stažení a instalaci programu SILKYPIX Developer Studio 4.0 for Tamron. Pro někoho může být překážkou, že tento program není na odkazu k dispozici v české lokalizaci. Verze programu Silkypix je určena speciálně pro objektivy SP 24-70/2,8 Di VC USD, 70-200/2,8 Di VC USD a zde testovaný objektiv. Pětiletá záruka je na českém trhu téměř ojedinělá a jistě potěší.

Tubus objektivu je kompletně plastový, bajonetové uchycení objektivu je kovové, obklopené gumovým těsněním proti vodě. Krytku bajonetu je možné konečně nasadit ve třech polohách (u staré verze pouze v jedné poloze) - maličkost, ale když chvátáte, tak neskutečně potěší. Prstenec ostření doznal významného rozšíření, což je jedině dobře. Jeho chod je proti starší verzi objektivu poněkud kratší (cca 180o proti cca 270o u starší verze), ale naprosto plynulý s přiměřeným odporem a bez vůle - umožňuje velmi jemné a precizní ruční zaostření, bude-li potřeba - a to při makrosnímcích bude.

Na objektivu najdete poměrně detailní přepínač ostřících rozsahů - plný rozsah, 0,5 m až nekonečno a 0,3 až 0,5 metru. Přepínač může výrazně urychlit automatické zaostření tím, že v případě proostření nebude projíždět celý zaostřovací rozsah. Na starší verzi objektivu měl obdobný přepínač pouze dvě polohy - FULL a Limit. Dále najdete na objektivu přepínač mezi automatickým a ručním ostřením. U starší verze objektivu bylo přepínání řešeno posunem ostřícího prstence dopředu a dozadu, což se mi docela líbilo - bylo to praktické, rychlé a nemusel jsem hledat žádný čudlík. Ale protože k přepínání nedochází v praxi tak často, je to téměř jedno. I v režimu AF, tj. automatického ostření, můžete kdykoliv zaostření ručně opravit. To je výrazný krok vpřed, protože u starší verze objektivu toto nebylo možné.

Posledním přepínačem je zapnutí a vypnutí stabilizace. Zde je nutné podotknout, že účinek stabilizace výrazně klesá pod kratší zaostřenou vzdálenost než 3 metry a nejnižší je v makro režimu 1:1. Nepovažuji to za žádnou velkou nevýhodu, protože makro 1:1 se málokdy fotografuje z ruky vzhledem k velmi malé hloubce ostrosti. Naopak např. při portrétní fotografii může stabilizace přijít vhod.

Výstupky přepínačů jsou poměrně zaoblené, z těla objektivu vystupují minimálně a mohl by být problém je přepnout např. v rukavicích.

Závěr ke konstrukci: přece jenom bych očekával kovové tělo objektivu vzhledem k jeho ceně. Ale výrobce plastům očividně věří - nakonec některé plasty mají lepší vlastnosti než kov - když dává na objektiv pětiletou záruku.

Všechny snímky v tomto testu jsou pořízeny zrcadlovkou Nikon D800.

 Vinětace - Nikon D800

Testovací snímky jsou pořízeny s VYPNUTOU korekcí vinětace. Budeme sledovat pouze nižší clony, kde se vinětace projevuje nejvíce. Všechny snímky jsou pořízeny s vypnutou korekcí vinětace. Při použití na snímačích DX, kdy se využívá pouze středová část objektivu, budou výsledky samozřejmě podstatně lepší. Vinětace je měřena při zaostření objektivu na nekonečno při snímací vzdálenosti cca 30 cm od bílé plochy.

Clona Tamron 90 USD Tamron 90 (= starší verze)
2,8
4
5,6

Závěr: aniž bych dělal laboratorní rozbory, tak na pevné ohnisko je vinětace na cloně 2,8 výraznější než bych si asi přestavoval a dokonce je mírně výraznější než u starší verze. Od clony 4 výše je již naprosto neznatelná. Pokud záleží na naprosto přesné reprodukci obrazu v celé ploše (např. při reprodukci obrazů či tiskovin), doporučuji začínat na cloně 5,6 (u fotoaparátů se snímačem velikosti DX nebude vinětace vůbec patrná již na cloně 4).

V této souvislosti je nutné upozornit na fakt, že stejně jako u většiny makroobjektivů dochází se zkracovaním zaostřené vzdálenosti k úbytku světelnosti objektivu.

Objektiv / clona 3,5 4 4,5 5 5,6
SP 90 0,6 m 0,45 m 0,37 m 0,32 m 0,3 m
SP 90 USD 2,0 m 0,45 m 0,37 m 0,33 m 0,3 m

Z tabulky je zřejmé, že u starší verze objektivu dochází k poklesu světelnosti na 3,5 při zaostření na 0,6 metru, zatímco u nové verze již při zaostření na 2 metry, ostatní hodnoty jsou prakticky totožné. Berte to pouze jako zajímavost, jinak průběh snižování světelnosti je samozřejmě plynulý.
 

 Chromatická aberace - Nikon D800

Na normálních snímcích si chromatické aberace ani nevšimnete. Pokud budete ovšem fotografovat jemné struktury např. proti slunci, je aberace na nejnižší cloně poměrně výrazná. V programu Capture NX2 ji lze prakticky beze zbytku odstranit, jak ukazuje výřez z fotografie vpravo.

Závěr k chromatické aberaci: na cloně 2,8 výrazná, se vzrůstající clonou rychle mizí.

 Ostrost - Nikon D800

Ostrost objektivu lze zjistit jak podle měřících metod výrobce (jeho údaje jsou většinou správné, protože je lze snadno ověřit nezávislým laboratorním měřením). Více o MTF křivkách a jejich čtení se můžete dozvědět zde. Firma Tamron uvádí následující MTF křivky pro tento objektiv: (zdroj: http://www.tamron.co.jp/en/lineup/f004/mtf/index.html)


Zkusíme si je převést do srozumitelnější podoby - měření je provedeno programem Imatest a hodnoty reprezentují "Imatest skóre", tj. ostrost objektivu - čím vyšší sloupec, tím lepší ostrost. Jsou porovnávány hodnoty ve středu snímku (modré sloupce), na okrajích snímku (zelené sloupce) a vážený průměr (červené sloupce).


Nezávislé měření programem Imatest na www.ephotozine.com

Z grafu je jasně patrné, že již na cloně 4 se ostrost měla blížit vynikajícím hodnotám a "slabší" výsledky jsou pouze na nejnižší a nejvyšších clonách. Zatímco u běžných objektivů nebývá použití clon od 16 výše obvyklé, u makroobjektivů se používají poměrně často kvůli hloubce ostrosti. Je proto důležité, aby objektiv velmi dobře kreslil právě i na vysokých clonách. Ostrost na vysokých clonách je největší slabinou objektivu Nikkor 105mm/f2,8 - pokud o tom pochybujete, podívejte se na tento test, ve kterém jsem porovnával jeho ostrost právě se starší verzí Tamronu 90mm.

Ostrost objektivu v makro-režimu:

Většina testů u makroobjektivů nesleduje ostrost objektivu v makro režimu, což je velká chyba. Pokusím se to tedy napravit, protože tuto vlastnost pokládám právě u makrobjektivů za dosti zásadní. Následující snímky jsou pořízeny ze stativu s vypnutou stabilizací, fotoaparát D800, předsklopení zrcátka, priorita clony - výřez z 500,- Kč bankovky, minimální zaostřovací vzdálenost 30 cm. V měřítku 1:1 se díváte na výřez z fotografie velikosti přibližně 170x110 cm!!! Pokud byste chtěli vytisknout celou bankovku ve zvětšení odpovídající výřezům, měla by rozměry cca 7 x 3,5 metru!

Clona Originální snímek Střed 1:1 Levý horní roh 1:1
5,6
8
11
16
22
32
45

Jak je ze snímků jasně patrné, nejlepší ostrosti v celé ploše snímku docílíte na clonách 8 a 11. Ovšem i na cloně 16 jsou výsledky stále ještě výborné a difrakce se projevuje velmi málo. Mírný úbytek ostrosti se projevuje již na cloně 22 - ale po mírném doostření bude snímek stále použitelný ve formátu minimálně 30x40 cm. Na cloně 5,6 má střed snímku výbornou ostrost, ovšem roh snímku je již výrazně neostrý - naštěstí u většiny makrosnímků (pokud nejde o reprodukce plochých předloh) není ostrost okrajů důležitá. Hloubka ostrosti se pohybuje při zaostřené vzdálenosti 30 cm (počítá se od roviny snímače, nikoliv hrany objektivu) v závislosti na cloně od desetin milimetru po 2 mm.

V této souvislosti, je třeba zopakovat, že maximální světelnosti objektivů - v tomto případě 2,8 - jsou vždy udávány  při zaostření na nekonečno. U makroobjektivů světelnost se zkracující se vzdáleností zaostření klesá, v případě tohoto objektivu se světelnost změní při zaostření na 30 cm na světelnost odpovídající cloně 5,6 - tuto clonu vám také nahlásí fotoaparát jako minimální, kterou můžete nastavit. Tento jev souvisí s fyzickou změnou polohy clony v objektivu (vzdálenosti) vzhledem ke snímači.

Závěr k ostrosti - makrosnímky: ostrost považuji za výbornou - i na nejnižší cloně je střed snímku výborně ostrý a velmi dobře hodnotím i celkovou ostrost snímku až do clony 22, což nebývá u všech makroobjektivů běžné.

Porovnání kresby objektivů

Jistě by vás mohlo zajímat, jak si vede tento nový objektiv v porovnání se starším modelem. V následující tabulce jsou porovnávány objektivy na nejnižších clonách a zaostření na nekonečno - omlouvám se za ISO 400, které jsem nechal nastavené omylem na D800 (fotografováno ze stativu s vypnutou stabilizací). V měřítku 1:1 se díváte na výřez z fotografie velikosti přibližně 170x110 cm!!! Protože jsem měl v brašně náhodou i objektiv Nikkor 70-200/4 VR, nastavil jsem jej na ohnisko 90 mm a jen pro zajímavost jsem pořídil stejné snímky.

Clona 2,8

Tamron 90 USD
(zde testovaný)
Tamron SP 90
(starší verze)
Na cloně 2,8 má starší verze objektivu, zdá se, nepatrně vyšší ostrost.

Clona 4

Tamron 90 USD
(zde testovaný)
Tamron SP 90
(starší verze)
Jen pro zajímavost:
Nikkor 70-200/4 VR
Na cloně 4 ovšem vede v ostrosti nová verze objektivu výrazně - a všimněte si vynikajícího výsledku Nikkoru 70-200/4 VR.

Clona 5,6

Tamron 90 USD
(zde testovaný)
Tamron SP 90
(starší verze)
Jen pro zajímavost:
Nikkor 70-200/4 VR
Na cloně 5,6 stále v ostrosti vede nová verze objektivu nad starou - a ta 70-200/4 - vážení, to je k neuvěření.

Závěr: nová verze objektivu (tj. Tamron 90 USD) je již od nejnižších clon ostřejší než starší verze a pokud budete dělat velké zvětšeniny, může to být výhoda. V této souvislosti musím poznamenat, že ostrost objektivu Nikkor 70-200/4 VR je neuvěřitelná - test tohoto objektivu si můžete přečíst zde. Všechny snímky máte k dispozici v plném rozlišení v kvalitě JPG 90%.

 Bokeh (podání neostrých oblastí) - Nikon D800

Závěr k podání neostrých oblastí snímku: běžný průměr, ale hodnocení je vždy víceméně subjektivní

Odolnost na protisvětlo

 

Netestováno, není slunce. Přibližný úsudek si můžete udělat sami ze snímku v části chromatická aberace. Žádná "prasátka" jsem nezaznamenal.

Závěr k odolnosti na protisvětlo: to vás asi trápit nebude.

 Stabilizace - Nikon D800

Proti starší verzi tohoto objektivu je nový model vybaven optickou stabilizací obrazu, zde nazývanou VC, což je obdoba označení u Nikkor objektivů VR. Rozdíl mezi fotografováním se zapnutou a vypnutou stabilizací je velmi zřetelný, tj. stabilizace pracuje velmi dobře. Stejně jako u jiných makroobjektivů její účinek klesá se zkracování zaostřené vzdálenosti, ale i tehdy je znát a umožňuje pořídit z ruky ostré fotografie s časy o dva až tři stupně delšími, než bez stabilizace. Ale je třeba mít na paměti, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. I u Nikkor objektivů se již v návodu k použití doporučuje vypnout stabilizaci, pokud je fotoaparát umístěn na stativu. Je to z toho důvodu, lidově řečeno, že když stabilizační mechanismus nezaznamená žádné otřesy, tak si je vyrobí. U tohoto objektivu doporučuji vypnout stabilizaci nejen na stativu, ale vždy při použití krátkých časů, tj. od cca 1/300s výše (nebo v případech, kdy žádné otřesy nehrozí), jinak dostanete občas (téměř vždy) a zvláště při zaostření na nekonečno, neostré fotografie, jak dokumentují následující fotografie - všechny jsou pořízeny z ruky s opěrou loktů o zábradlí:

Z ukázek je patrná jedna vlastnost tohoto objektivu - jakmile je
- fotoaparát umístěn na stativu
- nebo jej pevně držíte
- nebo je nastaven takový čas, který pohybovou neostrost snímku vlivem chvění fotoaparátu vylučuje, stabilizaci vypněte. Jinak stabilizační člen "vyrobí" neostré snímky jako následný jev přidá na kontrastní hrany nepříjemnou aberaci. Tento jev je nejvíce patrný na snímcích zaostřených na nekonečno a dle mých dosavadních testů se neprojevuje u makrosnímků.

Zkrátka a jasně - pokud není co stabilizovat, stabilizaci vypněte.

Závěr: stabilizace pracuje výborně, ale musíte vědět, kdy ji vypnout, jinak může způsobit více škody než užitku.

 Rychlost a spolehlivost automatického ostření

 

Objektiv ostří rychle, tiše a pokud jsem měl možnost zjistit, přesně - zkoušel jsem i různé krajní ostřící body na D800. U automatického ostření na krátké vzdálenosti se vyplatí využít přepínač rozsahů ostření - výrazně to zkrátí "projetí" objektivu, pokud se automatické zaostření vzdálenost nepodaří napoprvé.

 

 Běžné snímky - Nikon D800

Pořízené z ruky (bez stativu) se zapnutou funkcí VR, mírně doostřeno v editoru asi tak, jak bych snímky poslal do tisku na formát 50x60 cm, z důvodu místa snímky uloženy s kvalitou JPG 90%:

Vlevo - jistě oceníte
 vynikající ostrost
 i na cloně 20.
Velikost poupěte ve
skutečnosti je cca 2 cm.

 

 Makro - Nikon D7100


Makrosnímky ze stativu, 2 blesky SB800, jako řídící blesk v režimu TTL použit interní blesk fotoaparátu, ruční ostření. Výhodou při makrosnímcích je u formátu DX snímače prodloužení ohniskové vzdálenosti na ekvivalent 135 mm - nemusíte být proto u objektu tak blízko. Snímky v kvalitě JPG 90%:

 

 Závěrečné hodnocení

Klady a zápory

+ velmi dobrá ostrost, v makrorežimu výborně ostrý i na vysokých clonách
+ vlastní ultrazvukový ostřící mechanismus (automaticky ostří i na zrcadlovkách nižší třídy - D3000,3200,5000 atd., které nejsou vybaveny ostřícím motorem)
+ rychlé a přesné ostření
+ přední člen se při ostření neotáčí ani nevysouvá
+ odolný proti stříkající vodě, utěsněný bajonet
+ precizní provedení
+ široký prstenec, umožňující precizní ostření v režimu makro
+ 5 let záruky
+ již od nejnižších clon ostřejší než starší verze

+- stabilizace
+- cena

- pokud není potřeba, je pro vyšší ostrost fotografií nutné vypnout stabilizátor
- těžší a objemnější než jeho předchůdce
- na nejnižších clonách vyšší aberace (lze úspěšně odstranit v editoru)

Pro koho je objektiv určen?
Zatím největším problémem objektivu je jeho cena. Tamron byl vždy znám tím, že vyráběl kvalitní objektivy s velmi dobrým poměrem cena/výkon. Proti originálním Nikkor objektivů byla cena obdobných objektivů Tamron o cca 30% (i více) nižší. U tohoto objektivu tomu tak není - Tamron jej cenově zacílil do třídy originálních Nikkor objektivů, což pro něj určitě nebude výhoda. S jakými objektivy v současné době bude na trhu soupeřit? Naštěstí těch soupeřů nemá moc, ale jsou cenově velice blízko: Nikkor 105 mm f/2,8 G AF-S micro IF ED VR - 21.590,- Kč a Sigma 105 mm f/2,8 EX DG OS HSM macro - 18.290,- Kč. Zde testovaný Tamron se tak dostává svou cenou 19.990,- Kč přesně mezi tyto dva objektivy. Pravda, je pro ně prakticky vyrovnaným konkurentem a v některých parametrech rozhodně např. Nikkor 105 mm předčí. Ale cena kolem 16 nebo 17. tis. Kč by mu slušela lépe. Největším konkurentem je ovšem jeho stájový kolega - starší provedení tohoto objektivu, který je na trhu od roku 2005 a stále se prodává za cenu 11.490,- Kč - Tamron AF SP 90 mm f/2,8 Di Macro. Je totiž po optické stránce velmi dobrý a pokud nepotřebujete ultrazvukové ostření, máte tělo fotoaparátu se zabudovaným ostřícím motorem (nebo si budete ostřit ručně) a oželíte stabilizaci, může to být pro vás i lepší volba a ještě ušetříte 8.500,- Kč, což není málo. Ovšem pokud máte zrcadlovku s DX snímačem a rozlišením vyšším než cca 20 mil. bodů, vyšší ostrost nové verze objektivu využijete, zvláště pro větší tisky nebo lepší možnost ostrých výřezů - zvláště např. u Nikonu D7100, který nemá low-pass filtr snižující ostrost snímku a dokáže tak ostré kresby objektivu využít dokonale.

Jaroslav Kortus

NAVRCHOLU.cz