Test Laowa 10 mm f/2,8 Zero-D
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Všechny dosavadní testy objektivů zde. Galerie snímků objektivů s bajonetem Z zde
Technické parametry
Mechanické provedení Ostrost
Bokeh Aberace
Nejkratší zaostření Přesnost
ostření
11.09.2024 Tak Laowu jsem v ruce ještě neměl. Všeobecně jsou nazývány objektivy, které vyrábí někdo jiný, než výrobce fotoaparátu, nazývány "objektivy třetích stran". Většinou tím rozumíme ty nejrozšířenější - Sigmu a Tamron. Tamron má tu výhodu, že s Nikonem úzce spolupracuje na objektivech pro bajonet Z a většinou si dává dobrý pozor, aby Tamrony svým rozsahem nekonkurovaly moc objektivům Nikon. Všechny objektivy ostatních výrobců bychom mohli nazývat i "objektivy čtvrtých stran". Patří sem třeba: Tokina, Voightglander, Samyang, Irix, 7Artisans, AstrHori, Meike, Mitakon, Nisi, Sirui, TTArtisan, Viltrox a také Laowa. Existují i další, ale s těmi se většinou v českých e-shopech nesetkáte. Proč mne zaujal zrovna tento objektiv? Nestává se to často, ale přece jen někdy z nějakého důvodu by se hodil hodně širokoúhlý objektiv. Nikon v posledních letech nevyrobil žádný objektiv pro plnoformátové snímače pod 14 mm. No jo, no, řeknete si, kdo by potřeboval něco širšího. Ale ano, použití se jistě někde najde. U Nikonu si můžete pořídit Nikon Z 14-30/4 nebo Nikon Z 14-24/2.8. U pevných skel je zatím k dispozici pouze Nikon 20/1.8. Laowa vyrábí více širokoúhlých objektivů pro plnoformátové snímače - Laowa 10-18/4.5-5.6, 12/2.8, 11/4.5, 12-24/5.6. Nicméně zde testovaný objektiv je prvním objektivem Laowa s automatickým ostřením, které je ještě dostupné pro bajonet Sony FE. Ve verzi s ručním ostřením je dispozici i pro Canon RF, L-mount, Sony FE i Nikon Z. Běžně je objektiv k dispozici s 5 lamelovou clonou, na objednávku také se 14 lamelovou clonou, ale v tom případě je již k dispozici pro všechny bajonety pouze ve verzi s ručním ostřením. Obvykle mívám v testech porovnání s alespoň jedním dalším objektivem. V tomto případě nemám ovšem s čím porovnávat - výběr objektivů na Z bajonet je jednoduchý - žádný jiný není.
Objektiv má 15 prvků v 9 skupinách. Všechny vnější konstrukční prvky objektivu (mimo přepínače režimu ostření) jsou kovové a to včetně sluneční clony, která v tomto případě plní spíše funkci mírné ochrany objektivu - její sejmutí i nasazení vyžaduje poměrně velkou sílu, takže ji určitě nikde neztratíte, pokud bude správně nasazená. Chod zaostřovacího prstence je velmi jemný - ostření je samozřejmě elektronické a je sympatické, že není vybaven gumovým návlekem, který má po čase tendenci se vytahat či vymačkat a šednout. Někdo si ovšem zase může stěžovat, že mu ostřící kroužek bez gumy klouže pod prstem. Ostřícímu prstenci nelze v menu fotoaparátu přiřadit jinou funkci. Na objektivu je pouze jeden další prvek a to přepínač automatického/ručního ostření. Bajonet je kovový a obruba je vybavena těsnícím kroužkem. O utěsnění dalších částí objektivu není nikde zmínka. Zajímavá je také mírně namodralý odstín celého objektivu s velmi slušivým modrým kovovým kroužkem, který objektivu dodává nádech luxusu. Objektiv není vybaven žádnou stabilizací a spoléhá tak na stabilizaci snímače. Název objektivu "Zero-D" má připomínat nulové zkreslení - objektiv by měl být tzv. rektilineární. Zajímavostí tohoto objektivu je možnost použití filtrů - objektiv je vybaven závitem na filtr. Samozřejmě je třeba používat "slim" verze filtrů, aby nedocházelo na plnoformátových snímačích k vinětaci. K použití budou, zejména pro filmaře, šedé filtry, v ostatních případech lze použít jako ochranu objektivu čiré UV filtry - samozřejmě kvalitní a co nejodolnější proti odleskům. Použití polarizačního filtru je sice možné, ale bude docházet vzhledem k velkému úhlu záběru k nestejnoměrné polarizaci a je třeba s tím počítat. Sluneční clona (kovová), zadní krytka a přední krytka (s dírkou na provázek:) je standardní příslušenství objektivu.
Na úvod MTF křivky (více o MTF křivkách zde): Teoreticky vypočítané hodnoty nevypadají špatně a pokles hodnot od středu ke krajům vypadá únosně. Nastavení fotoaparátu Nikon Z9 pro všechny zde publikované snímky, není-li uvedeno jinak: Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon NX-Studio. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control OFF, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG. Vypnutá stabilizace, stativ. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm. Automatická korekce zkreslení zapnuta. Tentokrát mi počasí zabránilo udělat standardní test ostrosti na řadě domů. Ale stejně jsem zjistil, že řada domů, na které obvykle ostrost objektivů testuji, není na ohniskovou vzdálenost 10 mm dost dlouhá. Takže test v interiéru - celý snímek (ke stažení), vlevo střed, vpravo kraj.
Pro laboratorní výsledky si půjčím test od kolegů, kteří na to mají vybavení Imatest: Nejen ze snímků, ale i z laboratorních výsledků je vidět, že ostrost ve středu snímku dobrá až vynikající, směrem k okrajům poměrně rychle klesá a nejhůře jsou na tom rohy, kde je již ostrost označena za "slabou". A snímky laboratorním výsledkům odpovídají.
Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh většinou lepší. Další snímky najdete v galerii na konci testu. Hodnotit neostré pozadí u takto širokoúhlého objektivu se zdá skoro nesmyslné, ale vzhledem k velmi krátké zaostřovací vzdálenosti tohoto objektivu a světelnosti 2.8 to smysl má:
Hodnocení bokehu je vždy individuální záležitost typu líbí-nelíbí, ale zde je můj závěr. Závěr: Úplně rozmazané pozadí lze získat pouze při velmi krátké zaostřené vzdálenosti - a někdy ani to ne. Ale neostré pozadí je podáno celkem rovnoměrně příjemně bez nějakých rušivých prvků, obtahování hran apod. Nemám vážnější výhrady.
Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních kostkách. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1. Závěr: Aberace je skutečně mírná a na většině fotografií dobře odstranitelná. Možná na některých snímcích někdo objeví nějakou větší, třeba i mimo pásmo ostrosti, ale já ji neobjevil nebo se mi takový snímek nepodařilo pořídit.
Minimální zaostřovací vzdálenost je 12 cm - ale od roviny snímače! Když si od snímače odměříte 12 cm, nechází se objektiv při minimální zaostřovací vzdálenosti cca 3 cm(!) od objektu - i z této vzdálenosti se do záběru vejde celý Palacký a ještě zbude kolem spoustu místa: Nasvítit štěrbinou mezi objektivem a předlohou něco v ateliéru je prakticky nemožné, protože objektiv vytváří nad předlohou velký stín. Venku je to něco jiného. V každém případě je nutné počítat s tím, že rohy snímku budou výrazně neostré a ani automatickému ostření se v mnoha případech moc nechce a pro přijatelnou ostrost středové části snímku doporučuji clonové číslo od 8 výše. Nicméně na krátké vzdálenosti dochází samozřejmě k výrazné deformaci obrazu. Ne vždy je to ovšem na škodu a můžete se snažit toho i výtvarně využít. Ačkoliv se jedná o objektiv s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností a tím i velkou hloubkou ostrosti, tak i v tomto případě je při zaostření na pár centimetrů hloubka ostrosti stále velmi malá. Při snímcích shora si dávejte pozor, abyste neměli na snímku vlastní boty.
Závěr: V režimu AF-C může při nejkratší zaostřitelné vzdálenosti (velmi krátké vzdálenosti) docházet někdy k "pumpování" při zaostření. Stejně tak může být problém, pokud posunete ostřící bod do okrajů (rohů) záběru, kde je velká vinětace a pro ostřící systém fotoaparátu může být problém v takovém místě správně zaostřit. Ovšem vzhledem k ohniskové vzdálenosti objektivu můžete pořídit i velmi nevšední záběry - např. u snímků shora dává charakter neostrosti směrem k okrajům snímkům takovou zvláštní dynamiku, která připomíná změnu ohniskové vzdálenosti u zoom objektivů během expozice. Snímky na krátkou vzdálenost sice nejsou žádné makro, ale mají své kouzlo :)
Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice. Rychlost: Vzhledem k velmi krátké ohniskové vzdálenosti je ostření na větší vzdálenost velmi rychlé. U snímků na ultrakrátké vzdálenosti může ostřící systém, zvláště v režimu AF-C a umístění ostřícího bodu výrazně mimo střed záběru, trochu váhat. Hlučnost: Prakticky neslyšné. Přesnost: No, to je trochu oříšek:
V obou případech je zaostřeno na stejné místo v režimu AF-S - snímek vlevo je pořízen s clonovým číslem 2.8, snímek vpravo s 7.1. V obou případech fotoaparát oznámil, že "je zaostřeno". Ano, ale jinam: I ze zmenšených náhledů je zřejmé, že u snímku vlevo zaostřil fotoaparát o pár set metrů dále. U snímku pořízeného na clonové číslo 7.1 (vpravo) by zase mělo být při použité zaostřovací vzdálenosti (cca 4 metry) ostré i pozadí snímku - a ono není. A existují i fotografie - byť vzácně - které nejsou ostré prakticky vůbec nikde (1/100s, F8). Čert ví, čím to je: Všechny další fotografie na stejném místě jsou již zaostřeny správně. Závěr: S rychlostí problémy nejsou, z hlukem ostření také ne. Zvláštní chování jsem objevil hlavně při používání krajních ostřících bodů (ne vždy), jak v režimu AF-S, tak AF-C. A jak je vidět na poslední fotografii (po zvětšení - ostřící bod vyznačen), dochází občas ke zvláštním věcem. Je třeba o tom vědět stejně, jako o zkreslení obrazu na okrajích snímků.
Objektiv není vybaven vlastní stabilizací a spoléhá na stabilizaci snímače, což by zrovna u této ohniskové vzdálenosti neměl být žádný problém (a také není). Majitelé fotoaparátů s DX snímači (Z50, Z30. Zdf) stabilizaci mít nebudou a v případě potřeby musí využít nějaké jiné stabilizační udělátko - zvláště při natáčení videa je nějaké další externí stabilizační zařízení používáno velmi často. Majitelé stabilizovaných snímačů se bez něj pro běžné použití mohou klidně obejít. Udělal jsem takový malý test, jaké časy jdou ještě s tímto objektivem na Z9 se zapnutou stabilizací snímače udržet:
Vzhledem k tomu, že výřezy odpovídají tiskové velikosti 120x180 cm, jsou snímky pro běžné účely normálně použitelné - není to samozřejmě chvála objektivu, který žádnou stabilizaci nemá - je to zásluha ohniskové vzdálenosti. Ta 1 sekunda je již na hraně, ale dá se. Závěr: Objektiv žádnou stabilizaci nemá, ale vzhledem k jeho ohniskové vzdálenosti jsou snímky s delšími časy ve většině případů použitelné.
Závěr: Toto je na takto širokoúhlý objektiv výborný výsledek. Pokud budete na objektiv dávat UV filtr, tak dobře vyčištěný a kvalitní, jinak si přidáte spoustu dalších reflexů od filtru.
Toto je na objektiv s ohniskovou vzdáleností 10 mm skutečně vynikající výsledek - slabé soudkovité zkreslení. Takže není to "Zero-D", ale hodně se mu blíží. V programu NX Studio se po zapnutí korekce zkreslení změní výsledek jen velmi nepatrně na okrajích snímku. Na tento typ objektivu je to skutečně vynikající výsledek - následující snímky bez korekcí: Závěr: Aby se někdo nedivil - zde se nesleduje, že objekty blíže k objektivu jsou protáhlé a lidé na okrajích snímku vypadají jako tlouštíci. Zde jde o zkreslení (prohnutí) horizontálních a vertikálních linií. V tomto ohledu lze objektiv hodnotit v dané kategorii jako vynikající. Pro dokonalý výsledek bez bez následných úprav v počítači je třeba dodržet vertikální rovinu, jinak se budou linie více či méně rozbíhat nebo sbíhat - viz např. fotografie vnitřku obchodu. P.S. Humorné okénko Skutečně se nejedná o typický portrétní objektiv. Mám svolení od přátel uveřejnit dva "portréty":
Jako prase. Již léta jsem neviděl takto vinětující objektiv. Možná je to tím, že jsem jinou "desítku" nikdy netestoval - naposled jsem měl v ruce Nikon 10.5 na F bajonetu (ale to je rybí oko na DX snímače). Raději ani nebudu fotit čistě bílou plochu, abych vás moc nevyděsil. Vinětace dosahuje na clonovém čísle 2.8 v rozích až 5 EV a při zaclonění na 11 je to stále "pěkných" 4 EV. Bez korekce Maximální možná ruční korekce v programu NX Studio (200): a stejně to nestačí. Závěr: Je tam - a je bez dalších úprav hodně velká a na většině snímků asi vždy nějaká zůstane. Ona vždy neškodí, někdy i pomáhá. Rozhodně nebude třeba ji do snímků uměle přidávat. A pokud nasadit filtr, tak jedině "slim", jinak budete muset oříznout okraje.
Nelze použít a také by to byla asi pěkná
hovadina :)
Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon Studio NX. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG, následné uložení do JPG 95% kvality kvůli úspoře místa na serveru. Zapnutá stabilizace ve fotoaparátu, vše z ruky. Galerii fotografií z tohoto testu si můžete také pohodlně prohlédnout zde.
Hodnocení je vždy poplatné cenové kategorii objektivu
+ velmi pěkné dílenské zpracování a použité materiály + velmi dobrá odolnost proti odleskům + velmi mizivé až neznatelné soudkovité zkreslení + možnost použití normálních filtrů + automatické ostření (u Laowa novinka) + již od clonového čísla 4 dělá hezké hvězdičky ze světelných zdrojů :) + světelnost, hmotnost, rozměry + dobrá odolnosti proti odleskům běžných situacích (navíc jsou v hledáčku většinou dobře vidět) + velmi nízká minimální zaostřovací vzdálenost + minimální "dýchání" objektiv při změně zaostřené vzdálenosti (dobrá zpráva pro video)
+- občas, ale velmi vzácně, zaostří "nikam" (zjištěno na Nikon Z9)
- slabší ostrost na okrajích snímku a v rozích
Pokud si chcete vyzkoušet ultraširokoúhlý objektiv, máte možnost - půjčte si jej jako já pro tento test. Zjistíte, že fotografování s takto širokoúhlým objektivem vyžaduje mnohem více přemýšlení nad kompozicí a obsahem záběru, aby se z něj nestala pouze samoúčelná hračka. Rozhodně nejde říci, že je to objektiv určený jen pro krajináře, jen pro reportáže, jen pro architekturu atd. V každém tomto oboru najde své uplatnění, když budete znát jeho vlastnosti - tj. přednosti i nedostatky. Rozhodně je to zajímavý a cenově dostupný kvalitní objektiv. Pokud jej budete používat pro reportáže, pozor na osoby na okrajích snímků, které budou deformované (zkrátka tlusté) a kruhové objekty na okrajích snímků budou šišaté. Realitní makléři si zase jistě uvědomí, že i sklípek na brambory vyfocený tímto objektivem bude vypadat jako prostorná garáž a to by mohlo kupující zmást. A hlídejte si, abyste na snímku neměli vlastní nohy a popruh od fotoaparátu :)
I pro majitele DX snímačů má objektiv své kouzlo - dostanete úhel záběru odpovídající 15 mm s hloubkou ostrosti 10 mm při zachování stejné vzdálenosti od objektu nebo s větším odstupem a větší hloubkou ostrosti při zachování stejné velikosti objektu, bez neostrých okrajů a s velmi nízkou vinětací. Rozdíl mezi ohniskovými vzdálenostmi 10 a 15 mm vidíte na následující fotografii:
Pro natáčení videa zase využijete možnost nasazení šedých filtrů a funkční automatické ostření.
A cena? Dle mého názoru přiměřená kvalitě. Na "zetko" ostatně nic jiného v této ohniskové vzdálenosti stejně bez redukcí nenasadíte.
Za zapůjčení objektivu k testu děkuji:
Testy dají práci :) Portrét s Laowa 10 mm Testy probíhají na náhodně
vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|