Test objektivu Tamron SP 70-200mm f/2.8 Di VC USD
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
18. 4. 2013 Všechny dosavadní testy objektivů zde Technické parametry objektivu (Made in Japan )
Rozdíl mezi starší a novou verzí objektivu (vlevo starší verze, vpravo testovaný objektiv):
Mechanické provedení objektivu a příslušenství
Ve stříbrné krabici najdete mimo objektivu ještě bajonetovou sluneční clonu, český návod k použití, přední krytku objektivu, krytku bajonetu a registrační list na 5 letou záruku (při registraci do dvou měsíců od nákupu). Pětiletá záruka je na českém trhu téměř ojedinělá a jistě potěší. Tubus objektivu je většinou plastový, pouze část objektivu, na které je uchycena patka pro upevnění na stativ, je kovová. Bajonetové uchycení objektivu je samozřejmě též kovové, obklopené gumovým těsněním proti vodě. Krytku bajonetu je možné konečně nasadit ve třech polohách (u staré verze pouze v jedné poloze) - maličkost, ale když chvátáte, tak neskutečně potěší. Co ovšem nepotěší je, že novou krytku bajonetu nelze použít na starší verze Tamronů, protože tam nedrží - naopak platí totéž. Nepochopitelné. Zásadním rozdílem proti starší verzi objektivu (test zde) je prohození prstenců pro ostření a změnu ohniskové vzdálenosti. Změna ohniska se nyní provádí širším prstencem na konci objektivu. Při normálním držení zrcadlovky s tímto objektivem ovšem vaše prsty nebudou spočívat na prstenci pro změnu ohniska, nýbrž na (velmi) úzkém prstenci pro ostření. Neustále se mi proto stávalo, že místo změny ohniska je pootočil ostřením - viz. obr. obou objektivů níže. Na objektivu najdete pouze dva přepínače - jeden pro zapnutí/vypnutí optické stabilizace a druhý pro přepnutí mezi ručním a automatickým ostřením. U tohoto objektivu lze kdykoliv i v režimu automatického ostření provést ruční korekci zaostření (obdoba systému Nikon AF-S). U starší verze bylo přepínání řešeno posunem prstence ostření a připadalo mi to docela praktické. Uvítal bych kombinaci obou způsobů - tj. ponechat starší řešení a jenom přidat možnost kdykoliv do ostření zasáhnout. Bylo by to velmi rychlé a komfortní. Výstupky přepínačů jsou poměrně zaoblené, kladou dost velký odpor a z těla objektivu vystupují minimálně - mohl by být problém je přepnout např. v rukavicích. V dalším srovnávání se starší verzí stojí za povšimnutí hmotnost objektivu, která narostla o 300 g, což rozhodně není málo. Z objektivu se tak stal docela macek - ovšem objektiv Nikkor 70-200 AF-S VR II je ještě téměř o 100 g těžší. Z názvu objektivu zmizelo slovo "makro" - ono to stejně žádné makro nebylo, takže zde o nic nepřicházíme. V názvu objektivu se již neuvádí další zkratky, jako je LD (použití skel s nízkým rozptylem světla), XLD (s obzvláště nízkým rozptylem světla) a IF, značící vnitřní ostření. Závěr ke konstrukci: budete si muset zvyknout, že prstenec pro změnu ohniska je až na kraji objektivu, kde se objektiv běžně nedrží. Jinak nelze nic vytknout a pochválit je možné stativovou odnímatelnou patku na stativ - tedy to, že ji na rozdíl třeba od Nikkoru 70-200/4 VR nebudete muset kupovat za další 3.000,- Kč:). Oba prstence mají plynulý chod, dobrý krok a přiměřený odpor. Snad jen prstenec pro ruční ostření je velmi úzký a hůře se po paměti na objektivu hledá - výrobce patrně s ručním ostřením moc nepočítá. Stejně jako u nové verze makroobjektivu TAMRON SP 90 USD, stoupla cena proti starší verzi prakticky na dvojnásobek. Výrobce si započítal jistě optickou stabilizaci a ultrazvukové ostření. Fotografa ovšem zajímá především kresba objektivu, tedy jeho ostrost, která je rozhodující pro zhotovení velkých formátů fotografií nebo pro výřezy. Starší verze tohoto objektivu se stále prodává, ale vzhledem k papírovým vlastnostem objektivu jsem zvolil pro porovnání "vlajkovou loď" tohoto rozsahu, objektiv Nikkor 70-200/2.8 VR II, protože papírové vlastnosti těchto dvou objektivů jsou prakticky totožné, ale za Nikkor musíte připlatit ještě dalších 16.000,- Kč. Otázkou tedy bude, zda se to vyplatí. Testovat budeme opět na nejlepším FX fotoaparátu od Nikonů, který je v současné době dostupný - D800. Všechny snímky v tomto testu jsou pořízeny zrcadlovkou Nikon D800 nebo D7100.
Testovací snímky jsou pořízeny s VYPNUTOU korekcí vinětace. Budeme sledovat pouze nižší clony, kde se vinětace projevuje nejvíce. Při použití na snímačích DX, kdy se využívá pouze středová část objektivu, budou výsledky samozřejmě podstatně lepší. Vinětace je měřena při zaostření objektivu na nekonečno při snímací vzdálenosti cca 30 cm od bílé plochy.
Zde jednoznačně vítězí Nikkor, kde si prakticky vinětace nevšimnete na běžných fotografiích nikdy. Tamron má výraznější vinětaci na všech ohniscích (i zde nepublikovaných), ale pouze na cloně 2,8. Stačí zvýšit clonu na hodnotu 4 a praktické rozdíly mezi objektivy mizí. Pokud bychom zapnuli korekci vinětace pro daný typ objektivu, rozdíly by se ještě snížily. Vinětaci proto nepřikládám tak velkou váhu a pro DX snímače nemá smysl s ní vůbec uvažovat.
Závěr k chromatické aberaci: Snímky jsou pořízeny z ruky se zapnutou stabilizací, snímky jsou zpracovány v Capture NX2 s vypnutou korekcí chromatické aberace. Prudké ranní slunce se nachází těsně nad levým horním rohem snímku. Fotografováno bez sluneční clony a slunce svítilo přímo na objektiv (z toho vyplývá i mírný závoj snímku - snížený kontrast). Takto by ovšem fotografoval pouze trouba. Přesto je aberace téměř mizivá, pokud ji vůbec budete chtít odstraňovat, tak to nebude žádný problém. Odlesky - při tomto způsobu fotografování se vzhledem ke konstrukci objektivu nějaké odlesky projevit zkrátka musí, zvláště na vyšších clonách - ale není to nic, co by vybočovalo z průměru v této kategorii objektivů. Výřezy odpovídají velikosti fotografie cca 170x110 cm.
Ostrost objektivu lze zjistit jak podle měřících metod výrobce (jeho údaje jsou většinou správné, protože je lze snadno ověřit nezávislým laboratorním měřením). Firma Tamron uvádí následující MTF křivky pro tento objektiv: (zdroj: http://www.tamron.co.jp/en/lineup/a009/mtf/index.html)
Zde se zaměřím jednoznačně na porovnání ostrosti s tím nejlepším a také nejdražším, co lze dnes v tomto rozsahu zakoupit - Nikkor 70-200/2,8 VR II. Funkčně jsou oba objektivy téměř totožné (papírově určitě, další viz závěr testu) a tak bude muset Nikkor přesvědčit kvalitou obrazu. Test je opět proveden na fotoaparátu Nikon D800, stativ, předsklopení zrcátka, dálková spoušť, vypnutá stabilizace objektivů, automatické ostření, fotografováno do formátu NEF s následným převodem do JPG nejvyšší kvality, ze kterého je poté proveden výřez. Publikované snímky v plném rozlišení mají potom sníženou kvalitu na JPG 90% z důvodu objemu. Pro přehled bude stačit, když budou testovací snímky pouze na 3 nejnižších clonách. V měřítku 1:1 se díváte na výřez z fotografie velikosti přibližně 170x110 cm!!! Závěr k ostrosti: Když shrneme jednotlivé dílčí závěry: na ohnisku 70 mm jsou si oba objektivy prakticky rovny, na ohnisku 135 mm je znatelně ostřejší Tamron a na ohnisku 200 mm znatelně ostřejší Nikkor počínaje clonou 4.
Závěr k podání neostrých oblastí snímku: běžný průměr, odpovídající objektivu o tomto rozsahu a cloně ale hodnocení je vždy víceméně subjektivní, já jsem spokojen:)
Proti starší verzi tohoto objektivu je nový model vybaven optickou stabilizací obrazu, zde nazývanou VC, což je obdoba označení u Nikkor objektivů VR. Rozdíl mezi fotografováním se zapnutou a vypnutou stabilizací je zřetelný, tj. stabilizace pracuje velmi dobře. Navíc je velmi milé, že stabilizace nabíhá rychle a bez slyšitelného cvaknutí a škubnutí obrazem v hledáčku - navíc je téměř neslyšitelná. Následující snímky jsou pořízeny z ruky, některé z nich pro srovnání s vypnutou a zapnutou stabilizací: Závěr: stabilizace pracuje velmi dobře, což ukázkové snímky dokumentují dostatečně. S každým novým stabilizovaným objektivem se výrobci snaží její účinnost stále zvyšovat. Nadále však (a stále více) platí - pokud stabilizaci nepotřebujete, vypněte ji. Pokud stabilizátor nemá co stabilizovat, tj. fotoaparát je na stativu nebo jej pevně držíte, případně krátký čas závěrky neostrost vzhledem k ohnisku vylučuje, je třeba stabilizaci vypnout, jinak začne paradoxně pracovat naopak - snímek rozostří. Proto také firma Nikon již na své objektivy přidala toto varování i do návodu k použití objektivů se stabilizací. Ony ty rozdíly nemusí být velké a do formátu 20x30 cm si nemusíte vůbec ničeho všimnout, ovšem výřez ze snímku odpovídající šíři cca 170 cm již rozdíl ukáže:
Objektiv ostří rychle, tiše a pokud jsem měl možnost zjistit, relativně přesně - zkoušel jsem i různé krajní ostřící body na D800. Níže uvedené snímky dokumentují úspěšnost automatického ostření v režimu AF-C na středový bod s výjimkou snímku 5623, který je pořízen v režimu AF-S, VR-OFF. Samozřejmě není úspěšnost 100%, ale z přibližně 100 pořízených snímků je 90% použitelných na formát 13x18 cm a cca 50% by sneslo, pokud se týká ostrosti, i zvětšení na formát větší než 30x40 cm.
Závěr k ostření: rychlost ostření je subjektivně srovnatelná s Nikkorem 70-200/2,8 VRII (zkoušeno na D800 a D7100). Pokud se týká spolehlivosti zaostření na krajních ostřících bodech, má mírně navrch Nikkor.
Pořízené z ruky (bez stativu) se zapnutou funkcí VR, z důvodu místa snímky uloženy s kvalitou JPG 90%:
Klady a zápory - i v porovnání s Nikkorem 70-200/2.8 VRII + velmi dobrá ostrost
- na ohnisku 135 mm ostřejší než Nikkor, na ohnisku 200 mm měkčí podání
než Nikkor +- stabilizace (dobý
sluha, zlý pán) - pokud není potřeba,
je pro vyšší ostrost fotografií nutné vypnout stabilizátor Pro koho je objektiv
určen?
|