Test telekonvertoru Nikkor TC-20 EIII |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
15.2.2013 O telekonvertorech se toho moc nedočtete, protože je používá velmi malá část fotografické veřejnosti. Z tohoto důvodů také neobjevíte moc testů. Telekonvertor je další soustava čoček, která prodlužuje ohniskovou vzdálenost objektivu - nasazuje se mezi objektiv a fotoaparát. Nikon nabízí v současné době 4 typy telekonvertorů, v jejichž názvech je vždy skryt údaj o prodloužení ohniskové vzdálenosti. Základní řadu tvoří mimo zde testovaného TC-20 EIII ještě telekonvertory (za cca 11.000,- Kč):
a doprodej TC-20 EII (2x). Zde testovaný telekonvertor je zatím posledním přírůstkem této řady, jedná se o inovovaný telekonvertor s dvojnásobným prodloužením ohniskové vzdálenosti - TC-20 EIII. Jeho starší verze TC-20 EII nebyla mezi fotografy moc oblíbená kvůli horším optickým vlastnostem a fotografové dávali přednost konvertorům TC-14 a většinou TC-17. Číslice v názvu konvetoru také určuje, kolik světla vám v optické soustavě ubude - jinými slovy, při použití telekonvertoru TC-20 budete mít o 2EV méně. Pokud tedy nasadíte telekonvertor na objektiv se světelností 2.8, bude výsledná světelnost soustavy 5.6. Pokud jej nasadíte na objektiv se světelností 4, bude výsledná světelnost optické soustavy 8 (je zcela jedno, zda se bude jednat o fotoaparáty s DX nebo FX snímači). Právě výsledná světelnost celé soustavy má velký vliv na schopnost fotoaparátu automaticky zaostřit - jeho ostřící čidla potřebují pro svou práci určité množství světla - zatím jediné fotoaparáty, u kterých firma Nikon deklaruje schopnost zaostření při cloně 8 jsou Nikony D600, D800 a D4 (též bude předmětem tohoto testu). Jinými slovy, ostatní modely zrcadlovek potřebují světla více - jejich schopnost správně automaticky zaostřit je většinou nastavena na clonu cca max. 5,6. Pokud tedy vlastníte starší modely zrcadlovek Nikon, dokážete si lehce vypočítat, že pro zachování funkce automatického ostření budete muset většinou použít objektivy se světelností 2,8. Telekonvertor a fotoaparáty
se snímači FX (plný formát kinofilmového políčka, označované jako plnoformátové) Objektivy, které pokrývající celé obrazové pole plnoformátových snímačů jsou větší, těžší a dražší než jejich DX ekvivalenty. Většina amatérských fotografů (= ti, kteří se fotografování vysloveně neživí), skončí u teleobjektivu s ohniskovou vzdáleností 70-200mm, velmi málo jich koupí pevná skla od 300 mm výše - a to zejména kvůli ceně, která začíná na cca 140.000,- Kč (u světelnosti 2.8). Jedinou cenově dostupnou alternativou je právě použití telekonvertoru zvláště v případech, kdy delší ohnisko než 200 mm potřebujete pouze párkrát v roce. Další nezanedbatelnou vlastností je hmotnost teleobjektivů, která se pohybuje v ohniscích nad 200 mm od 3 do 5 kg a samozřejmě také jejich velikost. To všechno jsou důvody, proč pro řadu fotografů představuje telekonvertor jedinou možnost, jak prodloužit ohniskovou vzdálenost nad 200 mm. Např. při použití telekonvertoru TC20-EIII s objektivem Nikkor 70-200/f2.8 VR II má výsledná optická soustava ohniskový rozsah 140-400mm se světelností 5,6. Nejbližší pevné sklo Nikkor 500/f4 stojí cca 200.000,- Kč. Nehledě na to, že zoom poskytuje větší komfort volby výřezu - kdo někdy couval s objektivem 500mm, aby se mu vešel objekt do záběru celý ví, o čem je řeč:) I u této kategorie fotoaparátů lze použít objektivy typu DX (viz dále). V těchto případech ovšem dojde k využití pouze středové části snímače a tím ke snížení rozlišení výsledného snímku. Např. u fotoaparátu Nikon D800 s rozlišením snímače 7360x4912 bodů dojde po nasazení DX objektivu ke zmenšení rozlišení snímku na 4800x3200 bodů, což přibližně odpovídá násobícímu faktoru DX objektivů 1,5x (viz dále), protože ze snímače se využije pouze středová část - viz. obr. Použití DX objektivů na plnoformátových snímačích je poměrně vzácné, protože je zbytečné. Stejného účinku dosáhnete výřezem v grafickém editoru. Není tedy v 99% případů důvod tyto objektivy na plnoformátových snímačích používat. Telekonvertor a fotoaparáty
se snímači DX (z posledních modelů jmenujme D5200, D7000, D3200 apod.) Pro žádný objektiv s označením DX nelze použít telekonvertory (viz tabulka vhodných objektivů pro telekonvertory níže). Pro získání delšího ohniska než 450 mm je u těchto fotoaparátů proto nutné použít objektiv pro plnoformátové snímače s ohniskem nad 300 mm, čímž se opět dostáváme do cenové pasti. Ale u části teleobjektivů pro plnoformátové snímače lze použít telekonvertory, takže pokud si pořídíte např. k fotoaparátu s DX snímačem např. objektiv Nikkor 70-200/2.8, bude jeho přepočtená ohnisková vzdálenost bez použití telekonvertoru cca 105-300 mm a s použitím telekonvertoru TC-20 dvojnásobná, tedy 210-600 mm na cloně 5,6. Pro dosažení této ohniskové vzdálenosti na nejdelším ohnisku byste potřebovali objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností 400 mm (protože 400x1.5 = 600mm) za cca 230.000,- Kč. Navíc při použití objektivů pro plnoformátové snímače na DX snímačích využíváte pouze prostřední, kvalitní část obrazového pole objektivů, které netrpí vadami okrajového pole, jako je zhoršení kresby a vinětace. Pokud se tedy specializujete např. na snímky ptáků (zde pro fotografy platí známá písnička "na ptáky jsme krátký"), může být např. kombinace fotoaparátu Nikon D7000 + 70-200/2,8 + telekonvertor TC-20EIII výhodnější volba než např. Nikon D800. Je možné samozřejmě spekulovat s tím, že pokud stejnou kombinaci použiji na D800 (36 mil. bodů na snímači), budu mít sice výslednou ohniskovou vzdálenost 1,5x menší, ale mohu si zase udělat ze snímku výřez, odpovídající 16 mil. bodů snímače Nikonu D7000. Bylo by jistě zajímavé provést porovnání obou snímků - v prvním případě bude snímek výsledkem optické soustavy, ve druhém případě odpovídajícího výřezu - kvalitativně může být rozdíl "chuťově nevýznamný, cenově značný". Cenový rozdíl mezi Nikonem D7000 a D800 je v české kotlině cca 40.000,- Kč. Z telekonvertorů Nikon, které jsou v současné době na trhu, jsem schválně vybral nejnovější typ TC-20EIII, který prodlužuje ohniskovou vzdálenost objektivu dvojnásobně za cenu úbytku 2EV (tj. o 2 clony) a měl by poskytovat v daném rozsahu nejlepší optickou kvalitu. Technické parametry telekonvertoru (Made in Japan)
TC-20EIII je možno používat k datu vydání tohoto testu kombinaci s těmito objektivy řady AF-S a AF-I NIKKOR:
Mechanické provedení a příslušenství Telekonvertory spadají v rámci Nikon výrobků mezi profesionální vybavení a můžete si je proto koupit - stejně jako teleobjektivy nad 50.000,- Kč a profi řadu DSLR (D3,D4) - pouze u prodejců, kterým Nikon věnoval svou "důvěru". Telekonvertor je poctivě kovový včetně obou přírub bajonetu. V balení objevíte návod k použití, semišový váček a přední (BF-3A) a zadní (LF-1) krytku. Samozřejmě nechybí záruční list. Kdyby si firma Nikon odpustila ten pytlík na hady a místo něj dala pevné válcové pouzdro (třeba kožené či plastové), udělala by lépe. Tyto pytlíky slouží k tomu, aby vám z nich objektivy pokud možno co nejdříve vyklouzli na zem. Neznám nikoho, kdo by je k ochraně objektivů používal při běžné práce - není nic hezčího, než před výběrem objektivu rozbalovat všechny pytlíky, které jsou si podobné jako vejce vejci a hledat příslušný objektiv. Takže většinou skončí v krabici. Kdo pamatuje ta krásná pevná kožená válcová pouzdra na objektivy, které jsem naposledy viděl u objektivu 80-200/2,8 AF-S, může vzpomínat nostalgicky se mnou. Pro další testování jsem si vybral dva nejnovější přírůstky v rozsahu 70-200 mm: AF-S Nikkor 70-200 f/2,8 G ED VR II a AF-S Nikkor 70-200mm f/4 G ED VR. Všechny snímky v tomto testu jsou pořízeny zrcadlovkou Nikon D800.
Lze předpokládat, že každý další prvek vložený do optické soustavy zhorší všechno, co jde:) Vinětace by neměla být výjimkou - ale omezím se pouze na krajní hodnoty - ohnisko 70 a 200 mm, po nasazení telekonvertoru tedy 140 a 400 mm. Objektiv 70-200 se světelností 2,8 bude mít po nasazení konvertoru TC-20EIII nejnižší světelnost 5,6 a objektiv se světelností 4 bude mít nejnižší světelnost též o dvě clony nižší, tedy 8.
Závěr: vinětace po nasazení telekonvertoru prakticky zmizí. Pro srovnání, jak vypadá vinětace těchto objektivů bez použití telekonvertoru se můžete podívat na tento test.
Co nás bude určitě
zajímat, je ostrost. Přece jenom telekonvertor je další optický prvek a
bude nás proto zajímat, zda budou snímky ostré v celé ploše a jak moc (a
zda) se ostrost objektivu po nasazení telekonvertoru změní.
Přiznám se, že výsledek mne velice překvapil. Pokud se podíváte na test kresby těchto objektivů bez telekonvertoru, tak uvidíte, že oba objektivy jsou na tom s ostrostí na těchto ohniscích takřka stejně - a to velmi dobře. Neostrost lze tak přičíst jednoznačně telekonvertoru. Test jsem kvůli vyloučení chyby fotografoval dvakrát a navíc jsem si udělal ještě test klasické cihlové zdi. I opakované testy potvrdily to, co vidíte výše. Pokaždé upozorňuji na to, na jak extrémní výřezy se díváte - troufnu si tvrdit, že do formátu 20x30 cm po doostření fotografií by byly pro většinu veřejnosti fotografie naprosto akceptovatelné. Pokud budete mít zájem, můžete si stáhnout originály fotografií, ze kterých jsou pořízeny výše uvedené výřezy ZDE - cca 300 MB. Je třeba mít na paměti, že mám pouze jeden kus tohoto telekonvertoru a nemohu proto ověřit kusovou variabilitu. Ale předpokládám, že je v pořádku, protože v opačném případě by nebyl ostrý žádný z testovacích snímků. Lze z toho usoudit, že telekonvertor "si rozumí" u daného objektivu s některými ohnisky výrazně lépe. Pro mne osobně má největší váhu test na 200 mm (po přepočtu 400 mm), protože předchozí dvě přepočtená ohniska - 140 a 210 mm vám pokryje objektiv i bez telekonvetoru. Ale čtěte dále, budete možná překvapeni - zvláště v část "Běžné snímky". Předchozí test byl pořízen na vzdálenost cca 4 metry od cedule s mapou. Snímky pořízeny na větší vzdálenost dopadly podstatně lépe - naštěstí, protože naopak by to bylo horší. Abyste získali bližší představu o tom, jaké přiblížení dostanete po nasazení telekonvertoru TC-20 EIII na ohnisko 200 mm, zde jsou dvě ukázky:
Stabilizace u obou objektivů je nadále plně funkční, pouze její účinek se samozřejmě se zdvojnásobením ohniskové vzdálenosti pocitově (i skutečně) sníží. Na nejdelším ohnisku je třeba se chovat skutečně jako při fotografování s ohniskem 400 mm a přizpůsobit tomu čas expozice. Následující snímky jsou pořízeny s časy od 1/30 s do 1/50s z ruky se zapnutou stabilizací. Snímky nejsou doostřovány! Na ohnisku 400 mm dle mého názoru není špatný výkon:) Troufnu si tvrdit, že po mírném doostření lze zhotovit z následujících snímků kvalitní fotografie minimálně ve formátu 20x30 cm (a možná i větší).
Závěr ke stabilizaci: funkční bez připomínek.
Nasazením telekonvertoru se sníží světelnost objektivu o 2 clonová čísla, z objektivu o světelnosti 2.8 se stane objektiv se světelností 5.6 (a obdobně ze 4 se stane 8). Spolehlivost zaostření zvláště za špatných světelných podmínek se samozřejmě zhorší a také odpovídajícím způsobem ztmavne hledáček. Fotografoval jsem zde publikované snímky, když bylo zataženo a lehce poletoval sníh - ostatně expozice 1/40 sekundy na clonu 8 při ISO 100 dává o hladině světla dosti jasnou informaci. Nestalo se mi (s Nikonem D800), že by objektiv nezaostřil - zásadně jsem používal středový ostřící bod. Automatické ostření bylo plně funkční i na snímcích daňků - výše uvedený snímek daňka byl např. ostřen na oko - a tam se skutečně o nějakých kontrastních oblastech moc hovořit nedá. Pocitově jsem ani nepozoroval žádné zpomalení ostření. Závěr k ostření: nebyl problém
Použití telekonvertoru bohužel znamená také zvýšenou aberaci - není to při použití kvalitního objektivu nic tragického (v sekci "Běžné snímky" budete mít trochu práce ji někde najít. Přikládám extrémní snímek, na kterém je zvýšená aberace patrná. Ale to je skutečně extrémní případ - na tomto snímku bylo vypnuté odstranění aberace v CNX2 a musel jsem fotit jemné větvičky přímo proti slunci, abych ji dokázal "vyrobit". Závěr: aberaci nepovažuji za problém, i při použití telekonvertoru je na velmi nízké úrovni.
Pořízené z ruky (bez stativu) se zapnutou funkcí VR, mírně doostřeno v editoru asi tak, jak bych snímky poslal do tisku na formát 50x60 cm, z důvodu místa snímky uloženy s kvalitou JPG 90%. Máte je dispozici v plném rozlišení, tak si udělejte závěr sami, zda by vám takto ostré snímky vyhovovaly. Všechny snímky jsou opět pořízeny fotoaparátem Nikon D800:
Poznámka - úvaha - pro majitele fotoaparátů se snímačem APS-C Nejdelší zoom objektiv Nikkor, který lze v současné době zakoupit, je Nikkor 70-300/4.5-5.6 G AF-S IF-ED VR . Vzhledem ke své ceně (cca 15.000,- Kč) a kvalitě je to výborná volba pro majitele těchto zrcadlovek. Menší plocha snímače těchto fotoaparátů znamená přepočtenou ohniskovou vzdálenost 105-450 mm. Na nejdelším ohnisku bude světelnost 5,6 na 450 mm, což je velmi slušné, zvláště ve spojení s dnešním rozlišením snímačů, kdy lze ještě dále udělat ze snímku kvalitní výřez. Levnější volbou může být Nikkor 55-300/4.5-5.6 G AF-S DX VR za cca 9.500,- Kč, ale doporučuji zvolit první variantu vzhledem k optické kvalitě možnosti budoucího využití objektivu i pro plnoformátové snímače. Pro milovníky univerzálních objektivů je zde již jenom Nikkor 18-300/3.5-5.6 G ED AF-S DX VR za cca 24.000,- Kč (objektivu Nikkor 80-400/4.5-5.6 D VR se zdaleka vyhněte - je pomalý, se špatnou kresbou, nekontrastní - do doby, než Nikon udělá jeho novou verzi). Na tyto objektivy ovšem nelze nasadit telekonvertor. Jakákoliv snaha o prodloužení ohniska nad 450 mm vyjde pořádně draho - znamená to zakoupení objektivu s ohniskovou vzdáleností delší než 300mm a ty jsou pořádně drahé - Nikkor 500/f4 stojí v ČR 200.000,- Kč, 400/f2.8 je za 220.000,- Kč, 600/f4 za 240.000,- Kč. Jejich kvalita je špičková a lze na ně nasadit telekonvertor - ale kupujících nebude asi mnoho. "Nejlevnějším" řešením může být zakoupení objektivu Nikkor 300/f2.8 za 140.000,- Kč + telekonvertor TC20-EIII. Dostanete se tak na ohnisko (300x2) x 1.5 = 900 mm při světelnosti 5.6. Ještě je možnost se poohlédnout v jiné stáji - buď starší Tamron 200-500mm nebo nějakou Sigmu s delším ohniskem (500 nebo 800 mm v cenách od 120-140 000,- Kč - nemám vyzkoušené). Nezapomeňte, že fotoaparáty s APS-C snímačem, které jsou k datu tohoto testu na trhu, umožňují spolehlivé automatické ostření do clony 5.6, takže použití telekonvertoru TC20 EIII na objektivu se světelností 4 dává světelnost 8 a to již nemusí automatickému ostření dostačovat pro správnou funkci. Ale pokud není objekt v prudkém pohybu, dá se ostřit i ručně. Jistě jsem nevyčerpal všechny kombinace, např. objektivů Nikkor 70-200/2.8 (jak nová, tak i starší verze) + tento telekonvertor, kdy bude výsledná světelnost soustavy 5.6, která vyhovuje i pro automatické zaostřování a výsledná ohnisková vzdálenost bude (200x2)x1.5 = 500 mm. Ale bude to za jiné peníze - starší verze objektivu 70-200/2.8 (80-200/2.8) lze zakoupit i výhodně z druhé ruky za ceny od 20 do 30.000,- Kč. Otázkou ale zůstává, zda nedostanete s použitím objektivu Nikkor 70-300/4.5-5.6 G AF-S IF-ED VR (kdy budete na 450 mm), lepší výsledky při stejné světelnosti. U zde testovaného objektivu 70-200/f4 a použití zde testovaného konvertoru je výsledná světelnost soustavy 8, při níž Nikon negarantuje schopnost automatického ostření zatím na žádné APS-C zrcadlovce (myslím, že se toto změní u nástupce modelu D7000, kterého se jistě v letošním roce dočkáme (osobně sázím na hybrid mezi D300s - kvalita těla a utěsnění a D7000 - funkce a vylepšený snímač). - pro majitele fotoaparátů s plnoformátovým snímačem Majitelé těchto přístrojů jsou na tom z hlediska nejdelších ohniskových vzdáleností hůř, protože nemohou počítat s prodlužovacím faktorem APS-C. Platí tedy vše výše uvedené, ale bez prodlužovacího faktoru - samozřejmě s vynecháním objektivů s označením DX. Modely D600, D800 a D4 mohou automaticky spolehlivě ostřit až do clony 8, což praktický test prokázal. Rozlišení snímačů Velkou roli při snaze o maximální přiblížení objektů hraje rozlišení snímače, protože pro kvalitní fotografii je možné si udělat s fotografie ještě výřez. Pro výslednou kvalitu bude potom rozhodující: rozlišení snímače, kvalita optické soustavy a uvažovaných formát výsledné zvětšeniny. - rozlišení snímače -
čím bude vyšší, tím více bodů bude po zvolení výřezu k dispozici pro
výsledný snímek, Dnešní zrcadlovky Nikon formátu APS-C mají snímače s rozlišením 24 mil. bodů (např. Nikon D5200), maximální rozlišení pro plnoformátové snímače je u Nikonů 36 mil. bodů (Nikon D800). To je dostatečný počet bodů, aby z nich bylo možné něco ubrat výřezem. Navíc se nedomnívám, že je to rozlišení konečné a nedivil bych se, kdyby se za pár měsíců objevil plnoformátový snímač s rozlišením kolem 45 mil. bodů - při velké hustotě bodů na snímači stoupají nároky na kvalitu optiky. Nikon např. prodává v současné době fotoaparát D5200 v sadě s objektivem 18-55 mm - jako ucpávka snímače je to dobré. On to není špatný objektiv (za tu cenu), ale ne pro rozlišení 24 mil. bodů (většina uživatelů, kteří fotografují s touto kategorií zrcadlovek pouze do formátu JPG na to již přišla a přepnuli si fotoaparát do nižšího rozlišení). Podívejme se na malém porovnání, jak by vypadal snímek pořízený s tímto telekonvertorem na fotoaparátu Nikon D800 (36 mil. bodů) a bez něj a potom porovnáme výřezy: Pokud se podíváte na snímky v plném rozlišení, zjistíte, že výřez ze snímku bez telekonvertoru (dodržena stejná clona), je podstatně ostřejší, i když má pouze 1/4 bodů. Neostrost snižuje množství detailů ve snímku, které se nevynoří ani po doostření - pouze se snímek opticky zlepší. Co z toho vyplývá? Pokud máte na snímači dostatečný počet bodů a můžete si jich dovolit 3/4 ztratit a použijete kvalitní objektiv, můžete docílit lepšího výsledku, pokud se týká podrobností na snímku, než při použití telekonvertoru. Ovšem to, co si můžeme dovolit s D800, si nemůžeme dovolit např. s D700, pokud nemají být snímky použity pouze pro internet. Např. fotoaparát Nikon D700 má 12 mil. bodů - pokud bychom se snímkem provedli to samé, měl by výsledný snímek po ořezu cca 3 mil. bodů - a to může být pro větší fotografie málo.
Klady a zápory z mého pohledu jsou následující:
+ několikanásobně menší hmotnost a rozměry
konvertoru než objektivu A nyní jsem trochu v rozpacích, komu telekonvertor doporučit. Tak to zkusím trochu jinak:
Jste majiteli zrcadlovky D800 či jiné s
rozlišením větším než cca 24 mpx a máte k dispozici pouze objektivy s
proměnlivou ohniskovou vzdáleností, na kterých jde telekonvertor použít? Nepořizujte si tento telekonvertor,
zkuste raději použít kvalitní objektiv a udělejte v případě potřeby
výřez - bude na něm větší množství detailů. Pro majitele plnoformátových zrcadlovek s nižším rozlišením mám jednu radu - někdy se vyplatí koupit místo teleobjektivu kvalitní zrcadlovku se snímačem APS-C s dostatečným počtem bodů na snímači, která bude určitě levnější než kvalitní teleobjektiv (také lehčí a skladnější) a vlastně poslouží jako 1,5 telekonvertor bez ztráty světelnosti. Příklad: jste majiteli zrcadlovky D700 a máte objektiv 70-200 AF-S (jedno jaký). Rozlišení snímače je 12 mil. bodů - zakoupením např. D5200 (či obdobného fotoaparátu s tímto nebo vyšším rozlišením až bude na trhu - třeba D7100?) získáte nejdelší ohnisko 300 mm na cloně 2.8 a ještě si budete moci dovolit udělat výřez odpovídající ohnisku 600mm/f2.8, který bude mít 6 mil. bodů. Upozornění: neprováděl jsem žádné testy na objektivech s pevnou ohniskovou vzdáleností, protože je nemám k dispozici. Předpokládám, že telekonvertory jsou konstruovány převážně pro pevná skla, protože podle zahraničních recenzí se zdá, že ostrost např. na objektivech 200/2, 300/2,8 je podstatně lepší. Doplnění k 16.3.2013 - získal jsem pro test telekonvertoru objektiv Nikkor 200mm f/2 AF-S VR - najdete jej zde. Budiž vám rozhodování lehké.
Jaroslav Kortus |