Nikon Z MC 105mm f/2.8 VR S

Všechny dosavadní testy objektivů zde
Galerie snímků objektivů s bajonetem Z zde.

12.7.2021

Mnoho uživatelů nových "zetek" si stěžuje na pomalé uvádění nových "Z" objektivů na trh - "zetka" jsou tu s námi již déle než dva roky. Za tu dobu dal Nikon na trh nejen "svatou trojici", tj. S 24-70/2,8, S 14-24/2,8 a S 70-200/2,8, ale také celou řadu objektivů s pevným ohniskem - ale makro objektivy chyběly. Dne 2.6.2021 ohlašuje Nikon hned dva tyto objektivy najednou: MC 50  a MC 105 - lze se oprávněně domnívat, že MC je zde novým označením pro "makro". Dnes se podíváme na ohnisko 105, protože bude jistě pro milovníky makra častější volbou. A nejen pro milovníky makra, protože se dá předpokládat, že by v zhledem ke své devítilamelové cloně mohl sloužit i jako relativně dobrý portrétní objektiv - uvidíme.

Technické parametry

V názvu objektivu je zkratka "VR", čili objektiv je vybaven vlastní stabilizací. Mechanický přepínač na vypnutí/zapnutí stabilizace ovšem budete hledat marně - vypnutí a zapnutí se provádí opět z menu fotoaparátu, což je škoda, "čudlíky" mám raději. Je to ale dobrá zpráva pro majitele fotoaparátu Nikon Z50, který nemá stabilizovaný snímač. Minimální zaostřovací vzdálenost platí samozřejmě i pro Z50 - pouze z této vzdálenosti uvidíte pouze výřez obrazu odpovídající menší velikosti snímače. Pokud nezvětšíte vzdálenost od objektu, bude samozřejmě stejná i hloubka ostrosti. A pokud zvětšíte vzdálenost od objektu o tolik, abyste v hledáčku viděli to samé jako na plnoformátovém snímači, pak samozřejmě bude kvůli většímu odstupu hloubka ostrosti vyšší a to může být u makra výhoda. A protože fotografujete z větší vzdálenosti, nebudete tolik plašit hmyzáky. Majitelům Z7 a Z7II to může být celkem jedno, protože si mohou přepnout fotoaparát do DX režimu a budou mít přibližně stejně bodů na snímači jako při použití Z50. Majitelé Z5, 6 a 6II si ale pořízením Z50 pomohou, protože budou mít daleko více obrazových bodů než když přepnou svůj fotoaparát do DX režimu.

Jak je již pravidlem, objektiv samozřejmě nemá světelnost 2,8 v celém ostřícím rozsahu. Průběh světelnosti vypadá zhruba následovně:

29 - 30 cm - 4,5

30 - 32 cm - 4,2

32 - 33 cm - 4

33 - 35 cm - 3,8

35 - 38 cm - 3,5

38 - 48 cm - 3,3

48 - 70 cm - 3,2

70 - 140 cm - 3

od 140 cm výše - 2,8

Nikon má dlouhé roky pro F bajonet makro objektiv Nikkor 105mm f/2.8G VR IF-E, ze kterého jsem v odkazovaném testu nebyl nadšen pro makro ani v roce 2006 - tento objektiv je z dnešního hlediska již skutečně dědeček. Měl jsem tehdy dokonce 2 kusy, protože jsem výsledkům ve srovnání s Tamronem 90 nějak nemohl uvěřit (např. Tamron dokázal za stejné období dodat hned 3 verze své devadesátky (první, druhá, třetí - první funguje celkem dobře i na Z, druhá dobře a třetí zatím ne). A tento Nikkor z roku 2006 se prodává v nezměněné podobě dodnes za cca 25.000,- Kč. Ve srovnání s tímto dědečkem je cena nové S verze tohoto objektivu docela příjemným překvapením.

Samozřejmě můžete verzi s F bajonetem přes FTZ adaptér používat na Z fotoaparátech i nyní - na obr. níže srovnání velikostí sestav D850+F105, Z7+S 105 a Z7+FTZ+F105.

Objektivy makro v tomto čase na trhu

Pokud si rozsah trochu rozšíříme na ohniska 90 až 105, potom výběr z nejznámějších značek na F bajonet Nikon skutečně není velký. Mimo již zmíněného Nikkoru 105 již zbývá pouze Sigma 105 mm f/2,8 EX DG OS HSM Macro (cca 13.000,- Kč) a poslední model Tamronu AF SP 90/2,8 Di Macro VC USD (cca 22.000,- Kč), který ovšem na Z fotoaparátech nefunguje. Na ohnisku 100 mm najdeme ještě dva objektivy (Loawa a Tokina) a tím to končí. Pokud byste zatoužili po delší ohniskové vzdálenosti, abyste tolik neplašili hmyzáky, potom se musíte poohlédnout někde v bazaru po nějaké Sigmě 150 mm nebo si koupit Sigmu 180 mm Macro. A tím to, prosím, končí. Kdyby dal Nikon na trh makro objektiv 180 mm v "S" verzi, myslím, že by měl mezi milovníky přírody velký úspěch.

Ze srovnání konstrukce objektivu je patrné, že po 15 letech zde máme navíc 2 prvky ED a jeden asférický člen navíc (16 prvků v 11 skupinách). Samozřejmě i úroveň antireflexních a dalších vrstev na čočkách bude na jiné úrovni. Jinak rozsah clonových čísel (2,8-32), počet lamel clony (9) a průměr závitu pro filtry (62 mm) zůstaly stejné. Nový objektiv je o 120 g lehčí, má větší průměr o 2 mm a na délku narostl o znatelných 24 mm.

Vybavení objektivu Objektiv je v "plné palbě" - tj. jeho exteriér je obdobný jako u nejdražších stájových kolegů včetně OLED displeje (zobrazení clonového čísla nebo hloubky ostrosti, zaostřené vzdálenosti nebo ISO + u tohoto objektivu navíc i poměru zvětšení), tlačítka Fn i mechanickým přepínačem automatického a ručního ostření. Samozřejmě nechybí i doplňkový úzký prstenec, na který si můžete navolit různé funkce (clona, ISO, kompenzaci expozice či ruční ostření). Řadí se tak k objektivům S 24-70/2.8, S 70-200/2.8, S 14-24/2.8 nebo S 50/1.2. Navíc má objektiv ještě přepínač pro ostřící rozsah - plný nebo omezený na 0,29 - 0,5 metru.

Velmi mne potěšil přepínač pro ruční a automatické ostření, nebudu muset přepínat v menu fotoaparátu. Při použití na Z fotoaparátech vybavených stabilizací snímače (Z5, 6, 6II, 7, 7II) funguje stabilizace v 5 osách, při použití na Z50 pouze ve 3 osách. Stabilizace má být až 4,5 EV.

Samozřejmostí je dobré utěsnění proti povětrnostním vlivům včetně fluorové vrstvy na přední čočce, která odpuzuje nečistoty a vodu (a do určité míry by měla být odolnější i proti otiskům prstů, pokud tedy nemáte prsty od sádla). Zaklapávací sluneční clona je v příslušenství.

Pro ostření je použit duální krokový motor s vysokou rychlostí ostření, tak uvidíme.

Na úvod malé porovnání vypočítaných parametrů a konstrukce obou Nikon verzí 105 (více o MTF křivkách zde):

Pokud se v grafech alespoň trochu orientujete, je dramatický posun kvality nového "eska" jasně patrný, ostrost i přenos kontrastu by měly být o úroveň výše.

Fotoaparát Nikon Z7, zpracování v Nikon Capture NX-D: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 4, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control auto, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - ON, Auto Distortion Control - ON, AF-S, RAW 12bit, převod do JPG  v programu Capture NX-D na 95% kvalitu. Stativ, vypnutá stabilizace, elektronická první lamela, bezvětří.
Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.

Vzdálenost cca 200 metrů
Clona	Originální snímek	Levý horní roh	Střed	Pravý dolní roh
2,8
3,2
4
5,6
8
11
16
32

Až do clonového čísla 11 lze výsledky prohlásit za velmi konzistentní. Nejlepší ostrost v rozích obrazu obdržíte na clonových číslech 5,6 a 8, ale již od nejnižší clony jsou výsledky v rozích obrazu výborné a ve středu snímku vynikající. Od clonového čísla 16 výše se již projevuje výrazněji neostrost vlivem difrakce, na clonovém čísle 11 méně výrazně.

Vzdálenost cca 29 centimetrů (minimální zaostřovací vzdálenost)

Ostrost v rozích v případě makrosnímků nehodnotím, protože nemám zařízení, které by zcela bezchybně srovnalo náklon fotoaparátu ve všech osách vzhledem k podkladu a již velmi nepatrné odchylky fotoaparátu, který není vzhledem k předloze zcela kolmo, způsobují kvůli minimální hloubce ostrosti velké rozdíly v ostrosti okrajů snímku. Ovšem na posledním snímku zadní strany tištěného inzerátu vidíte, že pro ostrost v makrooblasti platí stejné pravidlo, jako u snímků na dálku - na nejnižším clonovém čísle - v našem případě 4,5 není ostrost optimální, výrazné zlepšení a perfektní ostrost je clonovém čísle 8 a od clonového čísla 11 již začíná neostrost vlivem difrakce.

Pokud budete chtít docílit zobrazení 1:1 - což je případ výše publikovaných snímků, nezapomeňte, zvláště u plachých živočichů, že minimální zaostřovací vzdálenost je sice 29 cm, ale od roviny snímače. Takže po započtení délky objektivu budete mít přední čočku vzdálenou od předmětu cca 13 cm a pokud budete mít nasazenou sluneční clonu, tak její obruba bude vzdálena od předmětu snímání 7 cm :)

Poznámka a spíš taková zajímavost, pokud by se to někomu stalo:

Při zpracování RAW (NEF) snímků v programu Nikon Capture NX-D verze 1.6.5. jsem narazil na zajímavou vlastnost tohoto programu, kterou přičítám tomu, že v této verzi nemá program objektiv ve své databázi a neprovádí správně automatické korekce, v tomto případě vinětace. Všiml jsem si toho při pořizování testovacích snímků budovy, kdy program nastavoval při vzrůstajícím clonovém čísle stále vyšší korekci vinětace, co je zjevný nesmysl (pro clonové číslo 2,8 - 26, pro 4 - 71, pro 5,6 - 79 a na této hodnotě již zůstal). V případě makrosnímků to dotáhl ještě dále: clonové číslo 8 vyhodnotil tak, že nastavil automaticky korekci na mínus 100 a vznikl tak následující snímek:

Samozřejmě, jakmile korekci zrušíte, snímek se vrátí do normálu (pokud fotíte přímo do JPG, tak se tento jev samozřejmě neprojeví, protože je to záležitost programu, nikoliv fotoaparátu). Mimochodem - nové NX studio udělá totéž.

Závěr: Výborná ostrost již od nejnižších clonových čísel a do clonového čísla 11. Na vyšších clonových číslech se projevuje difrakce, což je ovšem normální i u makroobjektivu.

Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh lepší. Další snímky najdete v galerii na konci testu.

Většina fotografů očekává od tohoto objektivu něco podobného jako od instantní kávy "dva v jednom". Samozřejmě, že v první řadě si tento objektiv kupuje kvůli makro snímkům, tedy možnosti snímat objekty v měřítku 1:1 - tedy jeden centimetr velká moucha bude mít ten jeden centimetr i na snímači fotoaparátu. Ale současně slouží řadě fotografů tento objektiv i jako portrétní. Docílit zcela rozmazaného pozadí u makrosnímků nebývá kvůli hloubce ostrosti velký problém, u portrétů a obecně snímků na větší vzdálenost začíná charakter neostrého pozadí hrát daleko větší roli.

Zde jsem pro objektiv vybral pár snímků (po kliknutí v plném rozlišení), na kterých se většinou velmi dobře pozná "charakter" objektivu:
- tráva - obsahuje velmi mnoho detailů a při přechodu pásma ostrosti vytváří některé objektivy nepěkné artefakty
- ostře nasvícené pozadí s výraznou strukturou

Všechny snímky jsou pořízeny na nejnižší clonové číslo.

Obr.1: tráva

Velmi dobrý výsledek! Objektiv se nesnaží příliš "doostřovat" přechod k neostrým částem obrazu.

Obr. 2: Okraj pole

Na snímku výše je neskutečný "bordel" (což není vina objektivu) a nejedná se o makrosnímek. V pozadí snímku si můžete všimnout náznaku vytváření takových "nervózních" struktur. Ale zkusíme zvýšit odstup pozadí od popředí.

Obr. 3: Holub a vzdálené pozadí s výraznými strukturami

Jistě vidíte sami, že to není zcela optimální výsledek - všimněte si za hlavou holuba zvýrazněných struktur sochy z písku a i vykreslení lidí v pozadí je trochu "nervózní".

Obr. 4: Tráva a most

Tráva dobrá, ale pozadí nic moc - všimněte si lidí v levé části obrazu.

Obr. 5: Větší vzdálenost ostré části od neostré

To je zcela v pořádku, pozadí za sochou je mírně a příjemně neostré.

Obr. 6 - makrosnímek

Zde není co vytknout.

Obr. 7 - Oblíbený plevel

Hezké, jemné - ano, ruší tam ten uschlý list. Jemné přechody v popředí i pozadí, těžko si na něco stěžovat.

Podání bodových světelných zdrojů

Směrem k okrajům snímku sice dochází k jejich zploštění, ale neobsahují žádné nepěkné struktury (tzv. cibulové kroužky) a to je velmi dobře. Vzhledem k devítilamelové cloně jsou také téměř kruhové.

Závěr: Z výše uvedeného vyplývá jediné - je to především makroobjektiv. Když si ohlídáte pozadí, můžete s ním udělat i luxusní portrét, byť existují objektivy, které umí podat neostré pozadí lépe. Neostrým bodovým světelným zdrojům se ve snímku vyhýbat určitě nemusíte, naopak, mohou se stát výtvarným prvkem kompozice obrazu.

Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních konstkách. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1. U následujících snímků bylo vypnuto automatické odstraňování aberace při převodu z raw formátu do JPG:

Bez odstranění aberace

Po odstranění aberace v editoru Capture NX-D

			Toto je velmi dobrý výsledek!

Závěr: Aberace vás u tohoto objektivu určitě trápit nebude, objevil jsem ji pouze v odlescích na vodní hladině a i tam jde velmi dobře odstranit v editoru (používám Capture NX-D). Velmi, ale velmi slabá se objevuje na nejjemnějších větvičkách, ale nestojí to za řeč.

To asi přesně ten parametr, pro který si tento objektiv pořídíte - zobrazení 1:1 a nejkratší zaostřitelná vzdálenost 29 cm. Ano, jsou takoví, co jim lépe vyhovuje makroobjektiv s ohniskovou vzdáleností 180 mm, se kterým nemusí jít pro zobrazení 1:1 tak blízko a méně plaší hmyzáky - ale ten dělala snad jen Sigma a jeho nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 47 cm - navíc z trhu poměrně rychle mizí, resp. verze pro Nikon již zmizela a lze jej koupit již jen na bazaru. Sigma by měla jít použít přes FTZ redukci i na Nikon Z, ale nezkoušel jsem to. I tak si ale troufnu tvrdit, že jak rychlost ostření, tak i optická kvalita zde testované 105 bude o krok dále.

Závěr:  Paráda, na nový makroobjektiv od Nikonu jsme čekali 15 let (předchozí verze této 105 byla naposled v roce 2006). Takže zrcadlovky se již nedočkaly, ale bezzrcadla ano. Nechci být škodolibý, ale to to trvalo!

Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice. Tento objektiv je vybaven zatím nejmodernějším ostřícím krokovým motorkem (resp. měly by tam být dva), který zaručí rychlé a přesné zaostření. Při konstrukci ostření u makroobjektivů je hlavním parametrem přesnost a teprve poté rychlost. Přesto dokáže objektiv přeostřit z 29 cm na nekonečno (což asi často dělat nebudete) za přibližně 1 sekundu. Pro ještě rychlejší zaostření je objektiv vybaven přepínačem, který omezuje rozsah ostření na 29 až 50 cm (což odpovídá měřítku zobrazení 1:1 až 1:3,4).

Rychlost: objektiv určitě netrhá rekordy obecně (a ani to není účelem), ale rozhodně se jedná o nejrychlejší ostření v kategorii makroobjektivů.

Hlučnost: motorek ostření docela hlasitě při ostření vrní - a to jak při automatickém, tak ručním ostření. Pokud plánujete natáčet s tímto objektivem video a v průběhu natáčení přeostřovat, zcela určitě si pořiďte externí mikrofon a v tichém prostředí jej neupevňujte do zábleskových sáněk fotoaparátu, jistě by i z vnějšku hluk ostřících motorků zachytil.

Přesnost: Pokud si nastavíte v režimu AF-S ten nejmenší ostřící bod (v režimu AF-C to nejde), tak zaostříte jak na blízko tak na dálku s neuvěřitelnou přesností:

Závěr: Naprostý luxus. Na makroobjektiv velmi rychlé ostření a neskutečně precizní a přesné. Radost nad radost. Až si objektiv koupíte, budete se dívat na své dosavadní objektivy zase více kritickým pohledem (zvláště ty F-kové, Z-objektivy jsou v pohodě). I ruční ostření s detekcí zaostřených míst pracuje naprosto luxusně. Ovšem při automatickém i ručním ostření je motůrek ostření poněkud hlučný.

Samozřejmě, že se nepovede každá fotka na 1/6s z ruky - spíše tak každá třetí - ale i to je VELKÝ úspěch na této ohniskové vzdálenosti (použita elektronická závěrka).

Závěr: No, nádhera. Při zapnutí stabilizace se objektiv přilepí k objektu jak Babiš na dotace. Po expozici ostřící bod nikam neodskočí, což je vítaná novinka (a důkaz, že to jde, Nikone). Jak je u makroobjektivů zvykem, se zkracováním zaostřené vzdálenosti ubývá účinek stabilizace a ani zde tomu není jinak. Přesto je i v makrorežimu stabilizace znatelná a přínosná, pokud musíte používat delší časy. Pokud bych si mohl něco přát, tak mít mechanický přepínač pro stabilizaci na objektivu.

Výše publikované snímky jsou zásadním způsobem upraveny - hodně podexponovány a následně jsou zesvětleny stíny - proto ten velký šum.

Závěr: I přes všechny antireflexní vrstvy může dojít při fotografování se sluncem k záběru na nízkých clonových číslech k tvorbě závoje a na vyšších clonových číslech k tvorbě reflexů. Jsou viditelné již v hledáčku a pokud je nechcete výtvarně využít, můžete se jim vyhnout.

U následujícího snímku byla při převodu do JPG vypnuta automatická korekce zkreslení, ale ponechána korekce vinětace.

Závěr: Bez korekce zkreslení má objektiv mírné soudkovité zkreslení, které lze v editoru velmi lehce srovnat.

Při převodu do JPG byla v programu Capture NX-D VYPNUTA korekce vinětace. Rámeček má jas středu snímku.

Vinětace není silnou stránkou tohoto objektivu. U makrosnímků hmyzáků a rostlin to nevadí, naopak to může hezky přispět k uzavření obrazu. Ale třeba u technické fotografie to vadí a bylo by třeba provést v editoru dost výrazné korekce k jejímu odstranění na únosnou míru.

Závěr: Vinětace je znatelná a poměrně velká a do clonového čísla 4, poté začíná být normální. Pokud vadí, musíte ji v editoru odstranit.

Fotoaparát Nikon Z7 (Zpracování v Nikon Capture NX-D: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 4, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control auto, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, AF-S, RAW 12bit, převod do JPG  v programu Capture NX-D na 95% kvalitu. Fotografováno z ruky se zapnutou stabilizací.

Nikkor Z MC 105mm 1:2.8 VR S

Každopádně se jedná patrně o nejlepší objektiv na makro v dané kategorii - u "Z" systému je to o to jednodušší, že je jediný, který můžete používat bez FTZ redukce. S redukcí máte ještě možnost volby mezi Sigmou, prostřední verzí Tamronu 90 mm, která se již neprodává, a předchozí verzí tohoto objektivu, tj. Nikonem 105/2,8 VR, který se prodává stále.  Po zkušenostech mohu prohlásit, že zde testovaný objektiv je z nich jednoznačně nejlepší ve všech ohledech, byť i nejdražší. Ano, má své "mouchy", které se ovšem netýkají oblasti makro, pro kterou je objektiv určen.

+ velmi dobrá ostrost již na clonovém čísle 2,8 a vynikající až do clonového čísla 11
+ vynikající stabilizace
+ naprosto přesné a přesto relativně rychlé ostření
+ prakticky nulová aberace (mimo odlesků na vodní hladině)

+ velmi lehký a příjemně ovladatelný objektiv
+ displej na objektivu, funkční tlačítko, omezovač ostřícího rozsahu, přepínač ručního a automatického ostření.
+ velmi jemný a tím i přesný chod ostřícího mechanismu

+- nelze použít telekonvertory Z-TC a patrně ani žádné jiné
+- výskyt reflexů se sluncem v záběru
+- relativně hlučné ostření (týká se natáčení videa)
+- bokeh při určité vzdálenosti zaostřeného objektu od kontrastního členitého pozadí (netýká se makra)

+- vinětace

Jak vidíte, žádný +- se netýká přímo makra, pro které byl objektiv vyroben. Je to další z objektivů, který si patrně i přes jeho drobné nedostatky, které nemusí být pro váš styl fotografování vůbec podstatné, zamilujete. A jestli bude čas, přidám časem ještě pár snímků nějakých živočichů, až na ně narazím :)

Třeba nás Tamron překvapí a udělá tu svou vynikající 90/2.8 i v "Z" bajonetu :)

Testy probíhají na náhodně vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
Objektiv splňuje kritérium udržitelnosti (lze s ním fotografovat z ruky). Byl testován i na zvířatech, ovšem bezkontaktně.
Je vyroben v cizině, v ČR tedy nezanechal žádnou uhlíkovou stopu. Skladujte mimo dosah dětí!
Dbejte na správnou ekologickou likvidaci objektivů - objektiv nepatří do komunálního odpadu.
Při pohledu do hledáčku nemusíte vnímat své okolí - nechte své okolí sledovat poučenou osobou, dbejte na své bezpečí!
Nevhazujte do ohně a vody - tyto případy nejsou kryty zárukou.
Před použitím objektiv vybalte z krabice!
Pokud objektiv nejde nasadit na fotoaparát, sejměte krytku bajonetu.
Pokud vidíte po nasazení objektivu na fotoaparát pouze tmu, zapněte fotoaparát a sundejte přední krytku objektivu.
Výrobek není samostatně funkční, vyžaduje ke správné funkci fotoaparát.