Sigma 105 mm f/1.4 DG ART HSM
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Všechny dosavadní testy objektivů zde
Technické parametry
Mechanické provedení Ostrost
Bokeh Aberace
Nejkratší zaostření Přesnost
ostření
1.4.2023 - ohlášen 2018
Možná si položíte otázku, proč by se měl v roce 2023 objevit test objektivu, který se objevil na trhu v roce 2018. V živém rozhovoru v TV by jistě zaznělo "děkuji pane redaktore za tuto otázku" :) Těch důvodů je několik:
- většina testů byla v té době provedena pouze na
klasických zrcadlovkách Tato kategorie objektivů s vysokou světelností (od světelnosti 1.2 do 1.8 - 2.8) s pevnou ohniskovou vzdáleností od 80 do 135 mm bývá označována jako "portrétní" objektivy. Portréty lze samozřejmě fotografovat s jakýmkoliv jiným ohniskem objektivu - klidně od 24 do 200 mm, nicméně výše zmíněný rozsah ohniskových vzdáleností pro fotografování portrétů je nejběžnější, protože ve spojení s nízkým clonovým číslem lze docílit hezky rozmazaného pozadí - hezčího "bokehu". Ale hodí se nejen na portréty, ale většina z nich již malém zvýšení nejnižšího clonového čísla o 1 EV poskytují velmi ostré fotografie s minimálním zkreslením. Přímo s bajonetem Z je zatím k dispozici z této kategorie pouze Nikkor Z 85/1.8 S. Proto část fotografů, kteří nechtějí používat FTZ adaptér s objektivy s F bajonetem, využívá pro portrétní fotografie i Nikkor Z 105/2.8 S - ovšem jeho podání neostrého pozadí je takové "nervózní", tj. se sklonem ke zvýrazňování neostrých struktur pozadí - není to sice nic hrozného, ale není to zkrátka ono, protože to je především objektiv pro makro. Pokud nevadí používání FTZ adaptéru, potom je zde ještě k dispozici několik objektivů pro F bajonet - Nikkor 85/1.8, Nikkor 85/1.4, Tamron SP 85/1.8, Sigma 85/1.4. Do této kategorie můžeme zařadit ještě Nikkor 105/1.4 nebo Sigmu 135/1.8. A určitě se najdou ještě další méně obvyklé značky jako je ZEISS Milvus 1.4 a 1.8 nebo nějaké objektivy Samyang 85 mm či Mitakon - část z nich je pouze na ruční ostření a některé nemusí na bezzrcadlovkách fungovat vůbec. Pro jistotu si nezapomeňte nahrát poslední firmware do své bezzrcadlovky a FTZ adaptéru, protože zde testovaný objektiv potřebuje mít verzi firmwaru pro FTZ adaptér 1.1. nebo vyšší, pokud bude k dispozici. Od roku 1974 do roku 2012 vyrobil Nikon hezkou řádku objektivů s ohniskovou vzdáleností 85 mm a F bajonetem, většinou se světelností 1.8 a pár i s 1.4 a 2.0. Nepodařilo se mi dohledat žádný objektiv Nikon 85 mm se světelností 1.2. Doposud byla tato světelnost na ohniskové vzdálenosti 85 mm dostupná pouze u třetích výrobců - např. Mitakon 85/1.2 - ovšem pouze s ručním ostřením, často bez přenosu hodnot expozice do fotoaparátu a také optickou kvalitou, která nemusí vyhovovat každému - ale toto vše je zase vyváženo podstatně nižší cenou.
Objektiv má 17 prvků ve 12 skupinách, což je nezvykle mnoho. Obsahuje 3 FLD prvky, 2 SLD a 1 asférický člen - optický systém by měl minimalizovat axiální chromatickou aberaci a poskytovat výbornou ostrost v celé ploše obrazu a díky minimálnímu zkreslení by měl být vhodný i pro snímky hvězdné oblohy (dle výrobce). Na objektivu najdete pouze 1 prstenec pro ruční ostření a 1 přepínač mezi ručním a automatickým ostřením. Objektiv není vybaven stabilizací, spoléhá na stabilizaci snímače fotoaparátu. Objektiv je utěsněn proti prachu a stříkající vodě. Sluneční clona je vyrobena z karbonu a skutečně bytelná, na objektivu se upevňuje šroubkem. Potěšitelné je, že snímatelná stativová botka je vybavena uchycením arca-swiss a navíc k objektivu dostanete pěknou a bytelnou brašnu (nikone, styď se). Kruhová devítilamelová elektromagnetická clona by měla zaručit kruhové podání bodových světel v neostré oblasti. Na bezzrcadlovkách Nikon je možné objektiv použit bez problémů, pouze je třeba aktualizovat firmware FTZ adaptéru.
Na úvod MTF křivky (více o MTF křivkách zde):
Zde trochu předbíhám test Nikonu Z 85/1.2, který ještě není na trhu, ale MTF křivky jsou pro něj již dostupné. Je vidět, že u objektivu dochází v okrajových částech na clonovém čísle 1.4 k úbytku kontrastu i ostrosti strměji, než u Z 85/1.2, ale za to je zase mírně vyšší. Ale srovnáváme různá ohniska na různých clonových číslech, takže to berte jen pro představu. Nastavení fotoaparátu Nikon Z9 pro všechny zde publikované snímky, není-li uvedeno jinak: Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon NX-Studio. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON auto, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG. Zapnutá stabilizace, pořízeno z monopodu. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.
Závěr: Na clonovém čísle 1.4 je střed výborný, rohy dobré, ale celkově je obraz měkčí. Na clonovém čísle 1,8 nastává významnější zlepšení, od 2.8 již ostrý jako břitva, na clonovém čísle 11 se již začíná projevovat difrakce. Podle MTF grafu jsem předpokládal výsledek na clonovém čísle 1.4 ještě trochu lepší.
Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh většinou lepší. Další snímky najdete v galerii na konci testu. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na mém monitoru 1:1.
Hodnocení bokehu je vždy individuální záležitost typu líbí-nelíbí, ale zde je můj závěr. Závěr: Nic moc lepšího asi již neexistuje. Připadá mi trochu příjemnější než u Sigmy 135/1.8, ale to už je pouze věc názoru.
Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních kostkách. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1. U tohoto objektivu lze nějakou aberaci, která stojí za zmínku, nalézt snad pouze na nejnižších clonových číslech a to zejména v neostrých oblastech, kde se nejhůře odstraňuje. Pokud je aberace ostře ohraničená, editory si s ní poměrně dobře poradí i automaticky. Pokud je v neostrých oblastech, je náprava většinou ruční a dosti pracná. Závěr: Ano, na některých snímcích ji najdete, ale skutečně to není nic tragického.
Minimální zaostřovací vzdálenost je 100 cm, čili lidově jeden metr. Závěr: Toto opravdu není makro-objektiv, ale potěšitelné je, že i na 1 metr dokázal přesně zaostřit na broučka, který má pár milimetrů :)
Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice. Rychlost: Na rychlosti ostření na fotoaparátu Nikon Z9 se trochu podepíše FTZ adaptér (ale nepatrně). Nelze jej označit za "bleskové" a nedosahuje rychlosti ostření Nikon Z objektivů, které jsou vybaveny dvěma ostřícími motory, ale je stále rychlé dostatečně. Pro představu: přeostření celého ostřícího rozsahu trvá cca 0.6 s, což o 0.2 s rychleji než Nikkor F 105/1.4 a o jednu desetinu pomalejší než Sigma 135/1.8 - takže dost rychlé. Prstenec ostření se pohybuje po dráze 135 stupňů a je dostatečně široký - to je výhodné pro naprosto přesné ruční ostření a klade dostatečný (možná až příliš) odpor. Majitelé objektivů Nikon si budou muset zvyknout na jeho opačné otáčení než u objektivů Nikkor. U natáčení videa asi nepotěší, že při přeostřování objektiv "dýchá", tj. směrem ke kratší vzdálenosti zaostření změní zvětšení obrazu - mezi krajními hodnotami zaostření to dělá celých 13% (ale Sigma 135/1.8 a Nikon 85/1.4 jsou na tom ještě hůře).
V každém případě, když se chytne, dokáže ostřit i holuba v letu na clonové číslo 1.4 docela obstojně (Z9, režim AF-C 3D nebo automatická volba ostřícího pole):
Hlučnost: Ostření je překvapivě tiché, pouze na začátku a konci ostření to mírně "luskne" a pro video se stejně většinou používá externí mikrofon.
Přesnost: Bez výhrad. Jak jinak - např. u objektivu Sigma 135/1.8 jsem musel řešit na Nikonu D850 přesnost zaostření seřízením ve fotoaparátu, což u Nikonu Z7 již nebyl vůbec problém - protože bezzrcadla ostří na snímači. U bezzrcadlovek je zatím, co mám zkušenost, přesnost zaostření pod ostřícím bodem zajištěna (za dobrých světelných podmínek) - a to je u této ohniskové vzdálenosti a světelnosti dost podstatné.
Ať již na blízko nebo na dálku - jakmile umístíte na objekt ostřící bod, máte vyhráno, objektiv vám záběr určitě nezkazí - zaostření je naprosto přesné. Pouze občas, když chcete automaticky přeostřit mezi krajními vzdálenostmi, potřebuje objektiv trochu ručně pomoci požadovaným směrem. Stručně řečeno - když zaostříte na kytičku u nohy a následně chcete zaostřit les na horizontu, tak obraz je v hledáčku tak rozostřený, že musíte ručně posunout zaostření o pár metrů dále, pak se již AF chytí. Ale to je normální. Závěr: V této oblasti nemám žádné výhrady.
Objektiv žádnou nemá, spoléhá na stabilizaci snímače. Škoda. Závěr: Ani nová Z 85/1.2 stabilizaci mít nebude a bude spoléhat na stabilizaci snímače. Je to levnější řešení. Z této kategorie objektivů má stabilizaci pouze Tamron 85/1.8, takže by mohl být dobrou volbou pro fotoaparáty bez stabilizovaného snímače.
U snímků v protisvětle dochází k minimální ztrátě kontrastu,
na nízkých clonových číslech se sice dělá mírný závoj a na vysokých je vidět pár
odlesků, ale to není nic mimořádného. Závěr: To je velmi dobrý výsledek.
Závěr: Zkreslení je naprosto minimální, to nestojí ani za řeč. Navíc je tento snímek bez jakýchkoliv (i automatických) korekcí, protože NX studio si nenačte profil Sigma objektivu.
U následujících snímků je VYPNUTA automatická korekce aberace v programu NX Studio: Někteří jsou toho názoru, že už je dnes zbytečné testovat vinětaci, když ji editory dokáží prakticky beze zbytku odstranit. Ano, ale dělají to zesvětlením tmavých rohů - a pokud je vinětace skutečně velká, začne také v rozích vystupovat šum, stejně jako při projasňování stínů a u některých fotografií to může být patrné. Závěr: I bez automatické korekce vinětace je to na tuto světelnost vynikající výsledek i na clonovém čísle 1.4.
Ne.
Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon Studio NX. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG, následné uložení do JPG 95% kvality kvůli úspoře místa na serveru. Zapnutá stabilizace, vše z ruky. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.
Fotografie z tohoto testu si můžete prohlédnout také najednou v galerii zde.
Hodnocení je vždy poplatné cenové kategorii objektivu
+ poměrně rychlé a zcela přesné ostření
+ přijatelná aberace u běžných snímků + dobrá odolnost proti odleskům ++++ bokeh + světelnost 1.4 + stativová patka v ceně + robustní přepravní obal
+- nemá stabilizaci
- hmotnost a rozměry - je velký a těžký jako prase :)
"Koupit? Nekoupit? Loupit? Neloupit?", abych parafrázoval známou pohádku? Většina fotografů se rozhoduje mezi dvěma ohniskovými vzdálenostmi: 85 a 105, protože 135 mm je, zvláště do interiéru, už moc dlouhé ohnisko. Osobně dávám přednost ohnisku 85 mm, protože výřezem např. na Z7 na 105 mm mi zbyde stále obstojných 33 mil. bodů a většinou je lepší si udělat výřez, než nemít kam couvnout :) Proto také beru jako alternativu k tomuto objektivu i ohniska 85 mm.
Pro ubývající majitele zrcadlovek: Nevím, já bych asi sáhnul po Sigmě 85/1.4 a to pouze z jednoho jediného důvodu - hmotnosti 1.130g, což je o půl kila méně, než má tento cvalík, o rozměrech a průměru předního filtru ani nemluvě. O Nikkoru 105/1.4 (za cca 56.000,- Kč nový), bych v tomto případě neuvažoval, alespoň co se týká obrazové kvality, která není lepší než u zde testované Sigmy - pokud jediným důvodem nebude, že má hmotnost cca 1 kg a menší průměr filtru. Rozhodně bych vedl v patrnosti i výborný Tamron 85/1.8 SP Di VC USD, který má k výborné obrazové kvalitě navíc ještě stabilizaci.
Pro přibývající majitele bezzrcadlovek: Cena objektivu Nikkor Z 85/1.2 S (v době uvedení na trh, což je 23. března 2024, cca 84.000,- Kč) je hodně. Takže můžete použít přes FTZ adaptér všechny výše zmíněné objektivy pro zrcadlovky nebo si vystačit s Nikkor Z 85/1.8 S, což je výborný, malý a skladný objektiv za cca 20.000,- Kč (březen 2023).
Jinak zde testovaná 105 je velmi dobrý až výborný objektiv, ale ta velikost a hmotnost mne trochu odrazuje.
Testy probíhají na náhodně
vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|