Nikkor Z 400 mm/f4.5 VR S
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přehled všech testovaných objektivů
zde
Technické parametry
Mechanické provedení Ostrost
Bokeh Aberace
Nejkratší zaostření Přesnost
ostření
20.9.2022 - ohlášen 29.6.2022
Je zajímavé, že u některých objektivů uplynou od ohlášení do jejich dodání na trh 3 měsíce a u jiných to trvá roky. V době psaní tohoto testu stále nemá Nikon na Z bajonet dostatečné množství teleobjektivů, zvláště těch cenově přístupných - alespoň pro běžné "amatérské" potřeby. Sice si můžete pomoci nasazením konvertorů třeba na Z 70-200/2.8, ale není to to "pravé ořechové" - ač jsou Z konvertory zatím nejlepší, zvláště TC Z 2x kvalitě obrazu moc neprospívá. Nikon sice již má v tuto dobu k dispozici profesionální řešení této ohniskové vzdálenosti v objektivu Z 400 mm/f2.8 TC VR S - ale za českých 390 tis. Kč si jej asi pořídí opravdu málokdo. Navíc již ohlášený Nikkor Z 200-600 mm - v tuto chvíli s neznámou světelností - možná ještě ani nebyl ve výrobě počat. A tak nejdostupnějším řešením je v současné době Nikkor Z 100-400 mm f/4,5-5,6 VR S za 77 tis. Kč, pokud nechcete přes FTZ adaptér nasazovat objektivy na F bajonet.
Nechápejte mne špatně, ale v oblasti teleobjektivů
s pevným ohniskem je to při 400 mm "tele pro chudé" (ve srovnání s Z 400/2.8).
Objektiv se dostává do prodeje za cenu 95.000,- Kč, což není málo. Takže se tiše
vkrádá otázka: pro koho je určen? Asi pro ty, co: Podívejme se na malé porovnání toho, co je v tuto chvíli na trhu od Nikonu dostupné (bez nároku na úplnost):
Samozřejmě ještě existují různé Tamrony a Sigmy s rozsahem 60 nebo 150 až 600 mm, i Nikkor F 200-500/5,6 - posledně jmenovaný je opticky velmi dobrý objektiv, ale s pomalejším ostřením. Obecně FTZ adaptér mírně zpomaluje ostření u všech objektivů. Možná se do konce roku 2022 objeví ještě objektiv Z 600/??, ale jeho cena bude patrně vyšší než u zde testované čtyřstovky. O velikosti objektivu si můžete udělat představu v porovnání s Z 70-200/2.8 a Z 100-400/4.5-5.6:
Objektiv má 19 prvků ve 13 skupinách, antireflexní vrstvy Nano Crystal Coat, 4 ED prvky omezující rozptyl světla - ale k překvapení bez Fresnel prvku (používán ke zkrácení stavby objektivu - u F bajonetu jsou takové objektivy označeny zkratou PF), je utěsnění proti prachu a stříkající vodě (s malou poznámkou Nikonu, že Nelze zaručit odolnost objektivu proti prachu a kapající vodě ve všech situacích a za všech podmínek). Přední čočka je opatřena ochranným povlakem odpuzujícím nečistoty. Objektiv je kompatibilní s konvertory Z TC-1.4x a T TC-2x (s poklesem světelnosti o cca 1, potažmo 2 EV a nelze je použít s FTZ adaptérem). Vzhledem k rozložení hmotnosti objektiv "nepadá na čumák", většina hmotnosti se nachází zhruba v polovině stativové patky, což je pro manipulaci i umístění na stativu dobrá zpráva. Někoho asi trochu zamrzí, že stativová patka není Arca Swiss kompatibilní. Na objektivu najdete 2 prstence: funkční prstenec (na který si můžete nastavit některé funkce a skoro nikdo jej nepoužívá, protože nemá aretaci, takže navolí, že nebude mít funkci žádnou) a prstenec pro ruční ostření. Ruční ostření je krokovým motorkem a "elektronické", jako ostatně u všech Z objektivů - otáčíte pomalu, ostří jemně po malých krocích a naopak. U všech Nikon Z fotoaparátů od října 2020 si můžete v menu navolit směr ostření a u fotoaparátu Nikon Z9 a Z6II a Z7II (s firmware alespoň 1.4) můžete prstenec přepnout do lineárního ostření s nastavitelným krokem. Na objektivu není žádný displej (nevadí, stejně je většinou na prd). U fotoaparátů Z 7II, Z6II, Z9, Zfc a Z30 s poslední aktualizací firmware je možné na funkční tlačítko objektivu navolit návrat na předem uloženou zaostřenou vzdálenost. Pro ostatní fotoaparáty by tato funkce měla být časem dostupná též v nějaké další aktualizaci firmware.
Další ovládací prvky: Přepínač ručního a automatického ostření, omezovač rozsahu (plný/od 6 metrů do nekonečna) a dvě funkční tlačítka (z toho L-Fn2 4x), pod která si můžete ve fotoaparátu zvolit některé funkce - třeba zablokování ostření apod. Dalším bonusem je zvláštní tlačítko "Memory set" pro zablokování zaostření na určité pozici. Je překvapující, že na objektivu chybí mechanický přepínač stabilizace - pro vypnutí a zapnutí tak musíte do menu fotoaparátu, ale to asi není velký problém. Sluneční clona, přední i zadní krytka a stativová objímka (stejná jako u Z 100-400 a Z 70-200) je standardní příslušenství objektivu, stejně jako pouzdrohadr. Možná mohli přibalit za 100 litrů aspoň hadrový pytlík se zdrhovadlem. Pokud byste snad chtěli takové pěkné pouzdro jako na obr. vlevo, stačí doplatit 300.000,- Kč na Z 400/2,8 a máte jej v ceně objektivu - myslím, že to se vyplatí :)
Na úvod MTF křivky (více o MTF křivkách zde):
Jak vidno, tak teoreticky je na tom kontrastem a ostrostí v celé ploše obrazu na ohnisku 400 (500) mm nejlépe PF pětistovka (F bajonet), následovaná Z 2,8 čtyřstovkou a potom hned zde testovanou Z čtyřstovkou. "Zoom" Z 100 až 400 je na tom zcela nepřekvapivě nejhůře, ale to neznamená, že špatně - je zde ve velmi vybrané společnosti :) Pokud vás zajímá porovnání laboratorních testů ostrosti, podívejte se sem. Laboratorně změřené hodnoty jsou velmi dobré - nejvyšší ostrosti dosahuje objektiv již prakticky "na plnou díru", což je velmi dobré. Nejvyšší ostrost (nepřekvapivě) získáte na clonovém čísle 5.6.
Závěr: Jak laboratorní, tak skutečné hodnoty ostrosti a kontrastu jsou vynikající. Můžete posoudit ze zde publikovaných snímků. Na clonovém čísle 4.5 je sice obraz trochu ve středu měkčí a kraje také nejsou nejostřejší, ale kraje nehrají u tohoto typu objektivu tak velkou roli - navíc stačí přiclonit na 5.6 a obraz je jako břitva.
Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh většinou lepší - tedy s výjimkou snímků, kde by se jednalo o bokeh malých odlesků. Další snímky najdete v galerii na konci testu.
Hodnocení bokehu je vždy individuální záležitost typu líbí-nelíbí. Pokud srovnám podání pozadí s objektivem Nikkor Z 100-400/4.5-5.6, tak nevidím na ohniskové vzdálenosti 400 mm zásadní posun k lepšímu. Ovšem v porovnání s objektivem Nikkor F 500/5,6 PF je rozdíl směrem k lepšímu zásadní (ale to je dáno konstrukcí PF objektivů, které za svou malou hmotnost a zkrácenou stavbu platí daň horšího bokehu). Ačkoliv se zdaleka nejedná o typický portrétní objektiv, neznamená to, že jej k tomuto účelu nelze dobře použít: Závěr: Blízké pozadí dokáže být trochu "nervózní", ale je to pořád velmi dobrý výsledek. Nedochází v neostrých částech k žádném zdvojování obrysů či jiným nepravostem. Pokud máte dalších zbytečných 300.000,- Kč na Z 400/2.8, dostanete o něco měkčí bokeh :) Mně ale tento stačí.
Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních kostkách. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1. S VYPNUTOU korekcí aberace v programu Nikon Studio NX Věřte, že jsem vyzkoušel všechny možné druhy "trápení": protisvětlo, kovové části, jemné větvičky, odlesky ve vodě, mimo hloubku ostrosti... nic, nic, nic ani s vypnutou korekcí aberace. Podařilo se mi ji objevit pouze v rohu snímků v protisvětle na odlescích vodní hladiny a ve zcela mizivé míře na některých konturách v protisvětle, kde si s ní program při zapnutí odstraňování aberace, pokud by vadila, hravě poradí:
Závěr: Vynikající!
Objektiv dokáže nejblíže zaostřit na 2,5 m, což představuje poměr zvětšení 1:5.6, což není mnoho - např. Z 100-400 má 1:2.5. Pokud přejdete z nejbližší zaostřitelné vzdálenosti na vzdálenost podstatně větší, budete muset občas objektivu pomoci se zaostřením tím, že alespoň zhruba změníte zaostřenou vzdálenost ručně - ale to není v této kategorii ohniskových vzdáleností nic neobvyklého. Závěr: Makro to není, ale pokud máte dost bodů na snímači, pořídíte velmi ostrý výřez nebo si pomůžete přepnutím fotoaparátu do režimu DX:
Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice. Rychlost ostření je výborná a závislá na fotoaparátu - u Nikonu Z7 zaostří z "nekonečna" na 4 metry za 0,75s, zatímco na fotoaparátu Nikon Z9 zaostří za 0,45s (Z 100-400 ostří stejně rychle, ne-li ještě o chlup rychleji). Dokonce ostří o chlup rychleji než Z 400/2.8 (dle zahraničních testů, nejsem schopen to změřit). Při změně zaostřené vzdálenosti z "nekonečna" na 4 m dochází ke zvětšení obrazu o cca 9%, což ovšem zajímá pouze ty, co točí s tímto objektivem video - a přeostřovat při videu s tímto objektivem ze 4 metrů na "nekonečno" jistě nebudete často. Vzhledem k tomu, že na testování tohoto objektivu mám díky dobrému kamarádovi, který mi objektiv zapůjčil na více dní, mohl jsem je vyzkoušet poměrně důkladně. A když se zároveň koná ještě vhodná akce v okolí a nemusíte shánět souseda se psem, je to o výhra. Asi je hladový chrt rychlejší, ale běžci jsou také fajn - Nikon Z9, 3D ostření na oko, sériové snímání 4 snímky/s Rychlost: ostření je skutečně velmi, velmi rychlé, určitě vás zdržovat nebude ani v režimu AF-C. Hlučnost: téměř neslyšné Přesnost: vynikající, jak jinak Závěr: Není co vytknout, jen chválit - jak objektiv, tak fotoaparát.
Jak již zmíněno výše, objektiv má vlastní stabilizaci, která dovede pracovat současně se stabilizací snímače (pokud ji fotoaparát má) a Nikon uvádí až 6 EV. Je to nutné brát trochu s rezervou, ale i tak jsou výsledky práce stabilizace výborné. Trochu zamrzí chybějící "šoupátko" pro vypnutí/zapnutí stabilizace na objektivu - přepnutí by bylo rychlejší než lezení do menu fotoaparátu. U fotoaparátů Nikon Z50 a Zfc, které nemají stabilizaci snímače se bude muset stabilizace také zapnout někde v menu fotoaparátu - ale nevím, nemohu vyzkoušet. Nejen tento objektiv, ale i mnoho ostatních, např. popsáno u Z 70-200/2.8 trpí jednou takovou nepříjemnou věcí, kterou je cuknutí a odskočení ostřícího bodu po pořízení snímku při zapnuté stabilizaci. Lze tomu zabránit zapnutím některého "sledovacího" režimu (3D, detekce tváří apod.). Jinak je to trochu nepříjemné, zvláště při bodovém ostření. Čas 1/30s ani při 10 fotografiích po sobě nepředstavuje velký problém, úspěšnost na 1/20s je tak 5 fotografie z 10. Časy pod 1/20s jsou již trochu loterie. Ale i 1/30s na ohnisku 400 mm je úžasný výsledek. Svůj podíl na tom má jistě i zcela elektronická závěrka u Z9. Závěr: Jsem nadmíru spokojen, ve spolupráci s Nikonem Z9 drží obraz v hledáčku jako přibitý a u Z7 či Z6 to bude +- stejné. Ani by jeden neřekl, že fotí se 400 mm do doby, než stabilizaci vypne. Teprve poté zjistíte, jak vynikající práci odvádí.
Úbytek kontrastu je u běžných fotografií minimální, nepodařilo se mi zničit obraz odlesky. Takto vypadají extrémní podmínky (snímky byly upraveny zesvětlením stínů, aby byly odlesky viditelné): Závěr: Odlesky do slunce v záběru vás trápit v 99% případů nebudou, toto je vynikající výsledek.
Závěr: Je naprosto minimální a hodnotit jej u tohoto typu objektivu mi nepřipadá smysluplné.
Při převodu do JPG byla v programu Studio NX ZAPNUTA korekce vinětace. Rámeček má jas středu snímku.
Závěr: Na jednolitých plochách (např. obloha) si vinětace na clonovém čísle 4.5 všimnete. Od 5.6 začíná být neznatelná a na běžných fotografiích ji asi nebudete muset řešit vůbec - ale na těch 4.5 mohla být trochu menší :) Naštěstí ji lze, pokud vadí, odstranit lehce v každém editoru.
Na tento objektiv můžete použít konvertor Z TC 1.4x a Z TC 2.0x. V obou případech se s ním sníží světelnost i ostrost - u 1.4x méně a u 2.0x podstatně více. Určitou pomocnou berličkou je, pokud máte snímač s dostatečným rozlišením, přepnutí do režimu DX - ano, stejného výsledku dosáhnete i ořezem v počítači. Kouzlo DX režimu je ovšem v tom, že v hledáčku uvidíte zvětšený obraz DX výřezu, což je při fotografování zvířat příjemné - u fotoaparátu Nikon Z9 (Z7x) to potom vypadá následovně:
Stejného výsledku můžete dosáhnout i fotoaparáty s APS-C (DX) snímači, které budou mít úhel záběru odpovídající 600 mm. Telekonvertor samozřejmě zasahuje do optické části a proto se na rozdíl od výřezu obrazu změní hloubka ostrosti - což nemusí být vždy výhoda - a také se zhorší světelnost, co má za následek prodloužení expozičního času nebo zvýšení ISO.
Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon NX-Studio. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, , RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG, následné uložení do JPG 95% kvality kvůli úspoře místa na serveru. Zapnutá stabilizace, vše z ruky. Případné výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm (na mém monitoru při zobrazení 1:1)
+ rychlé a přesné ostření +- menší poměr zvětšení pro snímky z blízka
+- bokeh - ve většině situací je dobrý, ale
najdou se i slabší místa
Asi největší problém (v rámci Z objektivů) bude se rozhodnout mezi tímto objektivem, Z 100-400/4.5-6.3 nebo počkat ještě na Z 200-600 nebo Z 600 mm, protože cenově jsou či budou relativně blízko. Každopádně tato čtyřstovka je výborný objektiv, na svou ohniskovou vzdálenost velmi lehký a skladný a za stále relativně akceptovatelnou cenu.
100-400/4.5-5.6 nebo Z 400/4.5? To je docela těžké rozhodování. Pro 100-400 hovoří flexibilita, ale má trošku horší bokeh, na 400 mm o 2/3 EV horší světelnost, je trochu těžší, má více odlesků v protisvětle, větší aberaci a má mírně horší kresbu s telekonvertorem, ale je univerzálnější a o téměř o 20.000,- Kč levnější. Jiný pohled na srovnání těchto dvou objektivů můžete najít třeba zde.
F 500/5.6 PF nebo Z 400/4.5 To také není lehké rozhodování. Pokud jste majitelem F 500/5.6 PF, tak objektiv bude sice mírně pomaleji ostřit na Z fotoaparátech díky FTZ konvertoru, nemá tak hezký bokeh jako Z 400/4.5, s FTZ konvertorem je skoro o půl kila těžší a také rozměrově výraznější, má delší ohniskovou vzdálenost - s nižší světelností - ale ostrost je vynikající, i když stabilizace není na úrovni Z 400. Pokud již ovšem již tento objektiv máte, nevidím k přechodu na zde testovanou čtyřstovku žádný zásadní důvod (pokud některá ze zmíněných nevýhod není pro vás podstatná).
Pokud si můžete dovolit ještě trochu počkat a hodilo by se vám 600 mm, tak se snad v dohledné době objeví ještě pevné ohnisko Z 600 mm (ta cena bude brutální) a také již dlouho ohlášený Z 200-600/?? - a vaše rozhodování bude možná ještě těžší. Doplnění 15.8.2023 - vyklubal se z něj Z 180-600/5.6-6.3.
K datu zveřejnění tohoto testu se objevil na trhu ještě první Tamron s bajonetem Z, který se nejmenuje Nikon (dva agenty Tamronu převlečené za Nikon již máme - Z 28-75/2.8 a Z 17-28/2.8) - Tamron 70-300/4.5-6.3 Di III RXD pro Nikon Z. Jak vidno, tak Nikon se domluvil (zatím pouze) s Tamronem, kterému dovolil dělat objektivy se Z bajonetem.
Vzkaz pro Jan Vávra, Písek: Děkuji výbornému fotografovi za zapůjčení objektivu k delšímu testování. Já ti ho, Honzo, ač nerad, vracím :)
Testy probíhají na náhodně
vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|